Článek
V éře sociálních sítí se objevuje znepokojující trend. Mladí lidé, kteří si nemohou dovolit drahá šlechtěná plemena, si kupují mazlíčka tzv. napůl s kamarádem nebo partnerem.
Co zní jako praktické sdílení nákladů, se ve skutečnosti stává noční můrou pro zvířata.
Status za každou cenu
Primární motivací není láska ke zvířeti, ale vlastnictví drahého plemene.
Roztomilý francouzský buldoček, samojed, pomeranian do kabelky nebo doma krásná bengálská či mainská mývalí kočka. To jsou plemena, která si lidé často nevybírají podle povahy, ale jako symbol společenského statusu mezi vrstevníky a pro efekt na sociálních sítích.
„Podělíme se o Maxíka, já ho budu mít tři dny, ty čtyři,“ zní typická dohoda.
Finanční náklady se zdají zvládnutelné, každý zaplatí polovinu. V realitě však toto řešení vytváří peklo pro zvíře a pro vztahy.
Střídavá péče
Zvíře ve „sdíleném vlastnictví“ často žije podobně jako dítě rozvedených rodičů ve střídavé péči, neustále přechází mezi dvěma světy. Představte si, že byste každé tři dny museli měnit domov, rodinu, pravidla i každodenní rutinu.
V pondělí spí pes v posteli u Tomáše, který ho krmí granulemi a venčí ho v šest ráno. Ve čtvrtek se stěhuje k Lucii, kde dostává drahé konzervy a na procházku vyráží až večer v sedm.
Zatímco pro člověka by to bylo náročné, pro zvíře je takový režim až devastující. Každý pes i kočka potřebují stabilitu, klid a předvídatelný denní rytmus. Na rozdíl od dítěte ale zvíře nemá schopnost pochopit, proč se jeho svět neustále mění. A nemůže se ozvat.
Lidé, kteří sami vyrostli ve střídavé péči, často považují podobný systém za běžný a normální. Neuvědomují si však, že zvíře nemá racionální myšlení, a proto ho tyto změny mohou psychicky zcela rozhodit.
Neustálé přesuny vedou k chronickému stresu, který se projevuje destruktivním chováním, poruchami trávení nebo silnou separační úzkostí. Veterináři se setkávají se zvířaty v depresi, která přestávají jíst, nebo naopak stres kompenzují přejídáním.
Výsledkem je nešťastný tvor, kterému místo klidu a jistoty nabízíme jen chaos.
Odpovědnost? Kdepak!
Romantická představa se rozpadá při prvních komplikacích. Kdo zaplatí veterináře, když Maxík onemocněl u Lucky? Kdo je zodpovědný za škody?
„Není u mě, vyřeš si to sám,“ je častá odpověď. Zvířata tak trpí zanedbáváním základních potřeb.
Scénáře selhání
Ztráta zájmu
Po několika měsících, když je Instagram zaplněn fotkami, jeden majitel ztrácí zájem. Starost se mu stává břemenem.
Boj o to, kdo si zvíře NENECHÁ
Paradoxní scénář: oba se snaží přesvědčit toho druhého, aby si mazlíčka nechal. Bývalý symbol prestiže se stává nechtěným břemenem.
Rozchody partnerů
Nejhorší případy. Zvíře se stává zbraní ve sporech. „Nech si ho, když jsi ho tak chtěla!“
Pokud se ex-partneři nedokážou domluvit, co dál se zvířetem, může skončit v útulku nebo být prodáno prvnímu zájemci bez ohledu na jeho podmínky.
Zvíře není doplněk
Za každým případem stojí živý tvor s právem na důstojný život.
Sdílené vlastnictví je forma týrání. Chronický stres vede k zdravotním problémům a zbytečnému utrpení.
Neubližujte mazlíčkům ani sobě
Než si pořídíte mazlíčka napůl, zeptejte se: Jsem připraven/a na 15 let zodpovědnosti? Mám finance na veterináře? Mohu mu poskytnout stabilní domov?
Pokud ne, zvíře si prosím nepořizujte.
Není to hračka na zkoušku. Je to živá bytost s právem na lásku, respekt a důstojný život. Trendy odcházejí, zodpovědnost za živého tvora trvá celý jeho život. Tak mu ho udělejte krásný!
