Článek
Každý, kdo bydlí ve městě, to zná nebo zažil. Přijedete večer domů a začíná každodenní kolečko hledání volného místa k parkování. Objedete blok jednou, podruhé, potřetí. Nakonec zaparkujete dvě ulice od domova a pěšky se vracíte k bytovce.
Mezitím dvě vyhrazená místa označená modrou značkou s vozíčkářem přímo před vchodem zejí prázdnotou. Přesně jako u nás v domě. Máme zde sousedku s průkazem ZTP, která vlastní dokonce dvě auta. Ani s jedním nikdy neparkuje na místech vyhrazených pro invalidy. Pokaždé využívá běžná parkovací místa, která by mohli použít ostatní obyvatelé domu.
Ptám se, k čemu tedy tato vyhrazená místa vlastně jsou? Městské vyhlášky nařizují určitý počet parkovacích míst pro osoby se zdravotním postižením u každé bytové zástavby. Jenže když je ani sami držitelé průkazů ZTP nevyužívají, jde o zbytečný luxus v době, kdy je parkování ve městech doslova peklem.
Nové bytové projekty dnes už staví s podmínkou, že si ke každému bytu buď koupíte parkovací místo před domem nebo v podzemní garáži. Jinak máte prostě smůlu. My díky bohu máme klid, protože máme místo v garáži. Ale ve starších zástavbách, jako je ta naše, je to venku boj o každé volné místečko. Večer co večer sousedé hrají nechtěnou hru – kdo dřív přijede, ten zaparkuje.
Parkovací dům tu nemáme, ty jsou jen v centru města. To by lidem moc nepomohlo a jak znám lidi, lenost je silnější než kroužení autem několik minut kolem celého bloku. Jen, aby nemuseli jít domů dlouho pěšky.
Policie situaci rozhodně neulehčuje. Záměrně pravidelně projíždí lokality s nedostatkem parkovacích míst, protože vždy někoho „uloví“ na silnici mimo místa určená k parkování. Pokuty přitom nejsou malé.
A do toho všeho máme vyhrazená místa, která téměř nikdo nevyužívá. Upřímně, co bych dala za vlastní vyhrazené parkovací místo! Nechápu, proč ho naše sousedka nevyužívá. Rozhodně to není z plachosti nebo studu – je velmi rázná osoba, která se s nikým „nemaže“. Možná je to jen z vrtochu, nebo ji baví dělat ostatním potíže. Také je tu možnost, že dává tip policistům, kteří pak jedou na jistotu k vozidlům parkujícím na silnici podél domu.
Samozřejmě nerozporuji nutnost bezbariérového přístupu a vyhrazených míst pro ty, kdo je skutečně potřebují. Ale neměl by být celý systém flexibilnější? Třeba tak, že nevyužívaná vyhrazená místa by po určité době mohla být přeměněna na běžná stání? Nebo by jejich počet mohl být upraven podle skutečných potřeb obyvatel konkrétního domu či bloku?
Počet aut na českých silnicích každým rokem stoupá. Na jednu rodinu často připadají dvě i tři vozidla. Bytové domy postavené v minulém století s tímto počtem nepočítaly.
Možná je čas začít o celém problému parkování uvažovat jinak. Včetně přehodnocení systému vyhrazených míst tak, aby skutečně sloužila těm, kdo je využívají, a zbytečně neblokovala možnosti ostatních.
Protože v současné situaci, kdy pár nevyužitých parkovacích míst způsobuje, že desítky lidí denně marně krouží kolem svých domovů, napáchají tato „prázdná“ stání více škody než užitku.
