Článek
Ilona jezdila na motorce už roky. Milovala ten pocit volnosti, když jí vítr zacuchal vlasy a svět kolem se na chvíli zastavil. Ani poté, co se stala matkou, ji tahle vášeň neopustila. Kdykoli měla možnost, nasedla na motorku a projela se po okolí. Po odchodu partnera, který opustil nejen ji, ale i jejich malou dceru, se jízdy staly pro Ilonu únikem od reality. Čím víc problémů měla, tím častěji vyrážela na silnici.
Její matka ji varovala. Vyčítala jí, že se chová nezodpovědně. Co když se jednou z projížďky nevrátí. Co bude s malou. Otec o dceru nestojí a ona, vážně nemocná, by se o vnučku postarat nedokázala. A co když se Ilona zmrzačí. Kdo se pak o obě postará.
Ilona nad tím vždy mávla rukou. Byla přesvědčená, že matka vidí svět příliš černě. Vždyť jezdí spoustu let a nikdy neměla nehodu. Proč by se to mělo změnit právě teď.
Jen co matka odešla, Ilona už plánovala s partou motorkářů další výlet do horských serpentýn, které tak miluje. Za týden měla zajištěné hlídání a nemohla se dočkat, až vyrazí. Klid, motorka a silnice. Žádné starosti, žádné problémy s penězi či bývalým. Jen radost z jízdy.
Výlet probíhal přesně podle jejích představ. Slunce svítilo a serpentýny byly téměř prázdné. Značka ideál! Už se blížili k poslední zastávce, když se to stalo. Najela na rozsypané zrní na vozovce, motorka podklouzla a Ilona skončila v poli. Ostatní stihli zareagovat, ale Ilona takové štěstí neměla. V nemocnici strávila několik dní s otřesem mozku. Motorka byla na odpis, ale ona žila.
Když ji pustili domů, dcera byla u její matky. Ten pohled ji bolel. Malá uplakaná, matka vystresovaná. Čekala facku nebo kázání, místo toho ji matka pevně objala a se slzami v očích jen šeptala, jak je šťastná, že je celá.
Ilona v tu chvíli konečně prozřela. Motorku nechala opravit a prodala ji. Výletům se nevyhýbá, ale teď jezdí jen s dcerou a matkou – pěšky, na kole nebo autem. Na motorku už nikdy nesedne, nechce malou připravit i o sebe.
