Článek
Existují vztahy, které se vymykají všem představám o romantice z červené knihovny. Příběh Lenky a Michala je jedním z nich, fascinující sonda do života, kde se snoubí přitažlivost s překážkami, které většina z nás nikdy nepozná. Bohu dík.
Šok a velká přitažlivost
„Prosím, sundej si boty a jdi rovnou do koupelny. Na poličce najdeš čisté oblečení,“ byla první věta, kterou Lenka uslyšela, když vstoupila do Michalova bytu na jejich třetím rande. Žádné objetí, žádný polibek na tvář, jen strohý pokyn.
Lenka na moment zaváhala. Michal, kterého poznala v kavárně před týdnem, vypadal jako splněný sen, úspěšný architekt s podmanivým úsměvem a inteligentním pohledem. Byl tak okouzlující a pozorný, že by ho po několika schůzkách následovala kamkoli. A právě teď stála v jeho předsíni, zmatená a překvapená.
„Je to nutné? Nepřijela jsem na kole, ale autem.“ zeptala se opatrně.
„Pokud chceš zůstat, ano,“ odpověděl pevně, ale v jeho očích zahlédla nejistotu, strach. „Není to tebou, prosím, udělej to pro mě.“
Lenka později přiznala, že kdyby nebyla tak fyzicky přitažená k Michalovi, nebo jak sama řekla kamarádkám, „kdyby to nepotřebovala jako koza drbání“, pravděpodobně by se otočila a odešla. Místo toho jen polkla, pokývla hlavou a vykročila směrem ke koupelně.
Svět bez bakterií
Michalův byt byl jako z jiného světa. Bílá lesklá kuchyň zářila čistotou, veškerý nábytek byl přikrytý průhledným igelitem, který se pravidelně měnil. Ani smítko prachu, ani jediný výtisk novin nebo časopisu pohozeného na stole. Všechno mělo své místo, knihy srovnané podle velikosti i barvy, nádobí uložené v přesných rozestupech, oblečení poskládané s geometrickou přesností.
„Teď chápu, proč mi nikdy nepodal ruku,“ řekla mi Lenka, když mi o svém prvním večeru vyprávěla. „A proč vždycky nosil ty vlastní hrnky na kafe, když jsme spolu byli v kavárně.“
Až později se dozvěděla, že Michal trpí těžkou formou obsedantně-kompulzivní poruchy zaměřené na strach z kontaminace. Každodenní život pro něj byl nekonečným bojem s neviditelnými nepřáteli, bakteriemi, viry, choroboplodnými zárodky, které podle jeho přesvědčení číhaly na každém povrchu.
Večeře s rituály
Po důkladné sprše a převlečení do sterilního oblečení, které pro ni Michal připravil, Lenku čekala večeře. A ta byla překvapivě… normální. Dokonce by se dalo říct dokonalá.
„Uvařil tříchodové menu, které by se neztratilo v michelinské restauraci,“ vzpomínala Lenka s úsměvem. „Lososový tatarák, konfitované kachní stehno s pomerančovou omáčkou a čokoládový fondán se zmrzlinou. Otevřel víno, zapálil svíčky. Byl pozorný, vtipný, uvolněný.“
Jak večer postupoval, Lenka pozorovala, jak z Michala opadává napětí. Jeho pohyby byly plynulejší, úsměv přirozenější. V kontrolovaném prostředí, kde vše bylo sterilní a čisté, dokázal být téměř bezstarostný. Dokonce ji vzal za ruku, bez rukavice, když přešli do obývacího pokoje.
Intimní překvapení
Když došlo na intimní sblížení, Lenka narazila na další, zcela nečekanou překážku. Michal měl, jak to sama později eufemisticky popsala, „obří nádobíčko“.
„V první chvíli jsem si myslela, že to prostě nejde,“ svěřila se mi Lenka, když jsme o několik týdnů později seděly u kávy. „Bylo to bolestivé, nepříjemné.“
Michal, který si všiml její reakce, se zdál rezignovaný. „Tohle se mi děje pořád,“ přiznal jí tiše. „Většina žen to nezvládne. Pochopím, když to vzdáš.“
V jeho hlase byla taková osamělost, že se Lenka rozhodla to nevzdat. S trpělivostí, citlivostí a dostatkem času se jim nakonec podařilo najít způsob, jak být spolu. „Stálo to za to,“ dodala s lehkým uzarděním. „I když jsem druhý den sotva chodila.“
Přizpůsobení a kompromisy
Postupem času si Lenka vypracovala vlastní strategii, jak se s Michalovými potížemi vyrovnat. Do kabelky si pořídila malou lahvičku dezinfekce, kterou používala vždy, než se s Michalem setkala. V jeho bytě měla vyhrazenou zásuvku s vlastním oblečením, které splňovalo jeho přísné standardy čistoty.
„Naučila jsem se s tím žít,“ vysvětlovala. „S jeho OCD a… dalšími specifikami. Ale občas mě napadá, jestli to není příliš velká oběť. Jestli bych neměla chtít víc než vztah, kde musím projít dekontaminací, než můžu políbit svého přítele.“
Hranice lásky a kompromisu
Je možné a zdravé přijmout partnera s tak extrémními psychickými problémy? A pokud ano, za jakou cenu?
Michal podstupuje léčbu a díky terapii dokáže některé své rituály omezit, ale úplné vyléčení jeho OCD je nepravděpodobné. Lenka tak stojí před těžkým rozhodnutím, přijmout život s omezením, která Michalova porucha přináší, nebo hledat jednodušší cestu s někým jiným.
„Miluju ho,“ říká Lenka jednoduše. „Ale někdy se bojím, abych tu tíhu problémů a výstřelků Miši unesla.“
Kde končí zdravý kompromis a začíná ztráta sebe sama? Je láska skutečně silnější než všechny překážky, nebo je někdy největším projevem lásky umět odejít?
