Článek
Katka držela v ruce telefon a znovu si četla Iloninu zprávu: „Vezmete cestou basu piv? A možná i nějaký rum nebo vodku?“
„To myslí vážně?“ zeptala se Davida, který právě nakládal tašky do auta. Byli zvyklí vozit láhev vína nebo bonboniéru, ale tohle vypadalo spíš jako nákupní seznam.
Přátelili se s Ilonou a Petrem už deset let
Poznali se na dovolené v Chorvatsku, když ještě neměli děti a mohli si dovolit pít drinky až do brzkého rána. I když je dělilo dvě stě kilometrů, scházeli se pravidelně. Jednou u nich, jednou u Ilony. Tentokrát měli v plánu víkend bez dětí. Asi proto chtěli zásobu alkoholu.
David k třicátinám dostal od rodiny pípu
Točené pivečko měl rád a vybrat mu dárek bylo vždy oříškem. Miloval to, když mohl pořádat grilovačky pro sousedy a kamarády – pípa měla vylepšit jeho hostitelskou radost.
Když k nim přijeli Ilona s Petrem, bylo vždy vše nachystané. Pivo teklo proudem, tvrdý alkohol se taky našel a jídla měli dost. David griloval, Katka připravovala saláty, předkrmy a dezerty.
Ilona bývala skvělá hospodyňka, její dezerty byly vyhlášené
Když k nim jezdili, stůl se vždy prohýbal pod dobrotami. Jenže poslední roky se to začalo měnit. Nejdřív zmizely ty vymazlené dorty a řezy, pak i jednodušší jídla. Katka s Davidem si změn všímali postupně, ale naplno jim to došlo až teď.
Už příjezd je měl varovat
„Tak co, máte vše?“ Ilona stála u otevřeného kufru jejich auta ještě dřív, než David stačil zatáhnout ruční brzdu. Žádné objetí, žádné „jaká byla cesta?“. Ilona rychle skenovala obsah kufru.
„Basa je tam vzadu,“ řekla Katka a vystoupila z auta.
V domě to vypadalo jako po boji, s úklidem si nikdo nedělal starost. Petr rychle naléval první štamprle z čerstvě dovezeného rumu.
„Tak na zdraví!“ zvedl Petr skleničku s rumem. A to bylo teprve dopoledne.
V minulosti byly návštěvy jiné
Tehdy jim aspoň nabídli jednohubky, které Ilona připravila. Teď nic. Po několika hodinách o hladu to Katce už nedalo a zeptala se, jestli nemají něco k jídlu. Ilona odvětila, že nevařila, ale může jí dát ovoce. Ale jen kousek, aby zbylo dětem, až se vrátí po víkendu.
O dvě hodiny později, když Katka navrhla procházku, Ilona nadšeně souhlasila. „Znám tu skvělou hospůdku u rybníka! Tam se můžeš i najíst.“
V hospodě si objednali další rundu
Všichni si dali jídlo i pití. Petr s Ilonou do sebe kopali jedno pivo za druhým, Katka s Davidem se konečně najedli. Když po dvou hodinách přišla obsluha s účtem, Ilona se začala přehrabovat v kabelce.
„Ježiši, já jsem úplný blázen. Zapomněla jsem si doma peněženku. Můžete to za mě zatáhnout?“
Katka viděla, jak se David zarazil, ale vytáhl peněženku. Účet nebyl malý. Ilona s Petrem se odvázali, protože věděli, že je David nenechá ve štychu. Vždycky to tak bylo. Když byli u Katky a Davida, pilo se a jedlo do sytosti. Když byli teď oni u Ilony, museli si všechno přivézt – a ještě zaplatit.
Večerní debata
„Co se s nimi stalo?“ šeptala Katka. „Ilona byla tak skvělá kuchařka. Teď ani nenavaří. Jen do sebe kope jedno pivo za druhým.“
„Evidentně mají nějaké problémy,“ řekl David. „Všechno řeší chlastem.“
„A my jim to umožňujeme grátis.“
Ráno se probudili do ticha. Žádná vůně kávy, žádné cinkání talířů. Našli Ilonu s Petrem na terase – dopíjeli zbytek rumu.
„Tak co, kam vyrazíme dneska?“ zeptala se Ilona. „Ve Varech mají nový steakhouse…“
„Nikam,“ přerušila ji Katka. „Jedeme domů.“
„Ale vždyť je teprve sobota ráno!“
„Právě proto.“ Katka už byla na cestě ke schodům. „Sbalíme se a vyrazíme.“
O půl hodiny později seděli v kavárně v městečku nedaleko. Před sebou měli anglickou snídani – slaninu, vajíčka, fazole a opečený toast. K tomu si dali ještě čokoládové dortíky.
„Ze skvělé hospodyňky se stala alkoholička,“ řekla Katka tiše.
David pokýval hlavou a dodal: „Chudáci děti, jestli se takhle chovají běžně.“
Po této nevydařené návštěvě se Katka s Davidem stáhli, omezili grilovačky a rozhodli se žít jinak. Viděli, jak to dopadá, když někdo propadne alkoholu – a to svým dětem nechtějí udělat.
