Článek
Linda slaví narozeniny a její telefon pípá celý den. Zprávy od lidí, které neviděla týdny, měsíce, ba i roky. Všechny mají podobný nádech: „Blahopřeji k narozeninám! Kdy se za mnou taky zastavíš na kafíčko? Strašně na mě kašleš.“
Linda si sedne k oknu a usměje se. Ve třiceti devíti už ví, co se děje. Většina jejích přátel se s ní vidí jen tehdy, když ona sama za nimi dorazí. I když bydlí stovky kilometrů daleko. Nikdy ale nezažije opak, že by to samé pro ni někdo udělal. Díky bohu už je starší, má partnera a tak ví, že jednostranné přátelství nemá smysl.
Ta magická fráze „vůbec se nevídáme“ je totiž jen elegantní způsob, jak jí naložit odpovědnost za celý vztah na bedra, aniž by si připustili jednu drobnost. Že se nevídáte má především jeden důvod, silnice fungují i v opačném směru. Ale o tom si povíme za chvilku.
Velká kniha výmluv
„Nemáme čas někam jezdit, máme děti!“ To je nejčastější výmluva. Zajímavé je, že čas najdou na sledování seriálů nebo brouzdání po sociálních sítích, ale už ne na to, aby někam dojeli autem. Jako by se čas někde ztratil.
„Jsme unavení po práci,“ zní další oblíbená výmluva. Jenže já po práci také nejsem plná energie na běhání, a přesto dokážu nasednout do auta a vyrazit někam za lidmi. Ta únava, o které mluví oni, má zřejmě jiné vlastnosti – spíš zní jako způsob, jak říct „prostě se nám nechce“.
„Máme moc práce,“ zní další oblíbená výmluva. Zřejmě máte tak nenáročnou práci, že si můžete dovolit čas na vztahy. Jejich práce je ale tak náročná, že jim nezbývá ani čas na základní věci, jako je návštěva nebo sraz. Asi jste nezaměstnaní nebo pracujete s rukama za zády.
A konečně vrchol výmluv: „Děti, zvířata, domácnost nás nepustí.“ Jejich situace je prý tak složitá, že překonává všechny zákony. Jako by byli jediní na světě, kdo mají děti, mazlíčky nebo domácnost. Ostatní žijí snad bez starostí a povinností.
Jednostranné přátelství
A tady přicházíme k jádru pudla. Někteří lidé totiž vnímají přátelství, i rodinné vztahy, jako jednosměrnou dálnici. Oni sedí v pohodlí svého domova a čekají, až k nim svět přijde. Vy jste v jejich očích něco jako mobilní divadlo, které se pravidelně objevuje na vyžádání.
Je to důmyslný způsob. Oni mají všechny výhody vztahu, pocit, že se s vámi pravidelně vídají, ale žádnou z nevýhod jako je snaha, plánování nebo, nedej bože, opuštění vlastní pohodlné zóny. Vy děláte veškerou práci a oni si užívají výsledky. To je podnikání na úrovni, kterou by jim záviděl i nejúspěšnější obchodník.
Možná jsou prostě jen sobečtí nebo manipulativní. Možná mají strach opustit své teritorium. Nebo možná vás vnímají jako jakýsi pojízdný bufet přátelství, které si mohou objednat, kdy se jim zachce, a když ne, tak prostě zavřou oči a předstírají, že neexistujete.
Nejsmutnější na tom všem je, že si možná ani neuvědomují, jak moc vás tím zraňují. Pro tenhle typ lidí je bohužel normální, že vztah táhne jen jedna strana. Slova jako přátelství nebo rodina pro ně neznamenají vzájemnost, ale jen pohodlnost. A to je špatně.
Změňte to co nejdříve
Někdy je nejlepší si upřímně přiznat pravdu. Některé vztahy nás jen vysávají. Ať do nich vložíme sebevíc energie, nic zpět nedostaneme. Čekat na změnu v takových vztazích znamená zbytečně promarnit čas, který máme jen jeden.
Linda díky svému partnerovi prozřela a už ví, že není potřeba mít spoustu kamarádů, ale jednoho opravdového přítele, který je tu vždy, když je třeba. A já s ní souhlasím!
