Článek
Ilona s dvouletým Kubíkem v náručí vyhlížela z okna. Už druhý týden čekala na zprávy z nemocnice. Její partner Vašek měl totiž vážnou autonehodu a od té doby ležel v umělém spánku. Jako matce na rodičovské dovolené jí začínaly docházet peníze.
„Přece musíme mít nějaké úspory,“ říkala si zoufale, když procházela prázdnou peněženku. Na jejím vlastním bankovním účtu svítilo pouhých 800 korun. A nájem a zálohy na energie měly být zaplacené za tři dny. Co když Vašek nenastavil trvalý příkaz?
Vašek byl vždy pečlivý, co se financí týče. Možná až příliš. Ilona věděla, že za jeho opatrností stojí i její občasné impulzivní nákupy, které v minulosti způsobily několik hádek. Proto se před rokem dohodli, že Vašek bude mít vlastní hlavní účet a Iloně bude posílat peníze na její účet jen na běžný chod domácnosti.
„Takhle budeme mít jistotu, že vždy vyjdeme,“ vysvětloval tehdy Vašek. Iloně to nevadilo, finance nikdy nebyly její silnou stránkou.
Jenže teď byl Vašek v nemocnici a Ilona neměla přístup k jeho účtu. Nevěděla ani, kolik peněz vlastně mají.
„Zítra zajdu do jeho banky a vysvětlím situaci,“ rozhodla se.
Na druhý den však odcházela z banky se slzami v očích.
„Je mi líto, ale bez disponentského práva vám nemůžeme poskytnout žádné informace ani přístup k účtu vašeho partnera,“ sdělila jí bankéřka s lítostivým výrazem. „I když spolu žijete a máte dítě, bez disponentského práva jsou to stále jen jeho peníze.“
V zoufalství zavolala své nejlepší kamarádce Martině.
„Co mám dělat? Za tři dny máme zaplatit nájem a já nemám z čeho. Vím, že Vašek má na účtu dost peněz, ale nemůžu se k nim dostat!“
Martina chvíli mlčela. „A co pojištění? Vašek byl přece vždycky zodpovědný, určitě má nějaké životko.“
Ilona se plácla do čela. „Vůbec nevím! Nikdy jsme o tom nemluvili. Všechny tyto věci zařizoval on.“
„To je právě ten problém,“ povzdechla si Martina. „S Petrem máme doma založený šanon první pomoci. Jsou v něm kopie všech důležitých smluv, pojistek, informace o účtech a dokonce i hesla do důležitých aplikací. A hlavně jsme si vzájemně zřídili disponentské právo k účtům, právě pro krizovou situaci, jakou řešíš teď ty.“
„Co to je?“ zeptala se Ilona.
„To znamená, že máš právo nakládat s penězi na cizím účtu. Nemůžeš nic měnit nebo rušit, ale platit můžeš. Stačí zajít do banky a partner tě určí jako disponenta. Trvá to jen pár minut. Ségra to nastavila přes online bankovnictví.“
Ilona jen tiše vzdychla. „Takže je už pozdě?“
„Pro teď asi ano,“ přiznala Martina. „Musíš počkat, až se Vašek probere, nebo požádat soud o ustanovení opatrovníka, což bude trvat věčnost. Ale pomůžu ti. Půjčím ti peníze a nějak to společně zvládneme.“
Když se Vašek po třech týdnech konečně probral z umělého spánku, čekalo ho nemilé překvapení. Rodina se topila v dluzích, některé platby byly po splatnosti a na jeho účtu ležely mezitím nevyužité peníze.
„Nikdy mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát,“ přiznal, když mu Ilona vysvětlila, čím si prošla. „Myslel jsem jen na to, jak ochránit naše finance před tvým občasným rozhazováním, ale vůbec jsem nepomyslel na tohle riziko.“
Jakmile se Vašek zotavil natolik, že mohl chodit, první jejich společná cesta vedla do banky. Vzájemně si zřídili disponentská práva a doma založili vlastní šanon první pomoci.
„Nejde o kontrolu nebo nedůvěru,“ vysvětloval později Vašek přátelům. „Nedomyslel jsem následky. Ale teď už to víme a máme řešení pro případ, že by se jednomu z nás cokoliv stalo. Jednoduché opatření, které může v krizi zachránit rodinu před finančním kolapsem.“
A Ilona doplnila: „Než se to stalo nám, vůbec jsme netušili, jak důležité takové drobnosti jsou. A přitom stačí jeden podpis v bance a pár minut času.“
