Článek
Vyrostla jsem v domě, který přežil druhou světovou válku. Stojí v Sudetech, v místech, kde dřív žili Němci. I když už je dávno po válce, celé okolí jako by pořád dýchalo tou dobou. Jako děti jsme při hrách v lese často nacházeli různé věci – odznaky SS, staré helmy a další předměty. Bylo to vlastně docela zvláštní dětství.
Náš dům býval za války hospodou
Co jsme ale netušili, byla tajemství, která v sobě ještě skrýval. Dodnes si živě pamatuju, jak mi táta vyprávěl, že jednou s mým strejdou objevili dutou zeď v domě. Rozhodli se ji prozkoumat, a to, co za ní našli, nikdo nečekal. Stála tam stará pec a na ní bylo několik fotografií. Na jedné byl samozřejmě Hitler a na dalších byli nějací důstojníci vyfocení přímo před naším domem.
S odstupem let mi pak táta ještě přiznal, že ve sklepě se taky našla „falešná“ zeď, ukrývala staré prázdné sudy od piva. A na půdě toho bylo také požehnaně, jen mě mrzí, že se to hned zlikvidovalo.
Vždycky mě fascinovalo, že jsme žili v místech, kde se psala historie. V těch stejných pokojích, kde jsme si jako děti hráli, se kdysi pohybovali lidé, kteří byli součástí války. Když jsme s kamarády běhali po lesích a hledali poklady, občas jsme narazili na věci, které tam zůstaly z té doby. Příroda se je snažila schovat, pohřbít je pod listím a hlínou, ale postupem času je zase odhalovala.
I když uplynulo 80 let od konce války, v lesích kolem naší vesnice pořád můžeme najít různé pozůstatky té smutné doby. Zničené vesnice, kostely a vyvěrající minulost. Někdy mám pocit, jako by nám ty věci z minulosti chtěly něco říct – možná abychom nezapomínali na to, co se stalo, a jak důležitý je pro nás všechny mír.
Naše vesnice mě ovlivnila
Když jsme ve škole probírali válku, pro mě to nebylo jen něco z učebnice. Byly to důležité informace o našem okolí, které muselo být ve své době nádherné. Ale válka ho strašně změnila. Když jsme si měli vybrat cizí jazyk, neváhala jsem a začala se učit němčinu.
Myslím, že každý dům má své příběhy, ale ten náš jich měl opravdu hodně. Ta dutá zeď a fotky za ní byly jen jedním z nich. Někdy přemýšlím o tom, kolik dalších tajemství náš starý sudetský dům ještě skrývá a jestli je někdy objevíme.
Když sousedé dělali rekonstrukce domů, vždy hlídali výkopy na pozemku. Proč? Co kdyby tam bylo něco zakopaného. Němci při odchodu věci zakopali, nemohli si vzít vše. Jen stanovený limit.
Je zvláštní žít na místě s takovou historií?
Na jednu stranu je to normální domov, kde jsme prožili běžné dětství, na druhou stranu je to místo, které pamatuje temné časy. A ty věci, co jsme nacházeli v lesích, nám to pořád připomínaly.
Myslím, že právě proto je důležité si takové příběhy předávat dál – abychom na hrůzy války nezapomněli a vážili si toho, že můžeme žít jinak. V míru, bez zbytečného násilí.
Také máte podobné „zážitky“ z dětství?
