Výstřely ve vile Edelweiss: Mariánské Lázně a tragický osud -Theodor Lessing

Mariánské Lázně po celá desetiletí působily jako oáza klidu, elegance a mezinárodní tolerance. Na zdejší kolonádě se bez potřeby jakékoliv ochranky běžně potkávali evropští panovníci, ministři, šlechtici i političtí exulanti z protichůdných táborů. Tento mír a pocit bezpečí však definitivně ukončil osudný večer 30. srpna 1933, kdy byl ve svém mariánskolázeňském azylu zavražděn významný německo-židovský filozof, veřejný intelektuál a pacifista prof. Dr. Theodor Lessing.

Theodor Lessing (rozený Lewy) se narodil 8. února 1872 v Hannoveru v židovsko-německé rodině lékaře. Přestože na přání otce zpočátku studoval medicínu, jeho srdce tíhlo k filozofii, psychologii a literatuře. Získal doktorát z filozofie a od roku 1907 působil jako docent na Technické vysoké škole v Hannoveru.

Lessing byl člověkem nekompromisních postojů, bojovníkem za lidská práva a hlasitým odpůrcem jakéhokoliv nacionalismu. Významně na sebe upozornil například v roce 1925, kdy ostře kritizoval kandidaturu polního maršála Paula von Hindenburga na německého prezidenta, ve kterém správně předpověděl politického předskokana fašismu. Tím si vysloužil hlubokou nenávist ze strany německých nacionálních a nacistických kruhů.

Když se začátkem roku 1933 dostal v Německu k moci Adolf Hitler, stal se Lessing – jakožto Žid, pacifista a neúprosný kritik nacistického režimu – jedním z prvních terčů perzekuce. Jeho spisy byly páleny na hranicích a na jeho hlavu byla nacistickými orgány vypsána odměna (80 000 říšských marek za jeho dopadení nebo likvidaci).

Lessing proto v březnu 1933 uprchl do demokratického Československa a usadil se v Mariánských Lázních. Zde našel azyl ve vile Edelweiss (v dnešní Třebízského ulici), odkud pokračoval ve své publicistické a filozofické činnosti a přispíval do demokratického tisku.

Hněvu nacistického režimu však Lessingův hlas neunikl ani při úprku za hranice. Ve středu 30. srpna 1933 kolem 21:30 hod. pracoval profesor Lessing ve své pracovně v prvním patře vily Edelweiss u otevřeného okna. Atentátníci, kteří přešli přes nedalekou hranici z Německa (k celého činnu dopomohli místní sympatizanti nacistů), využili tmy, vyšplhali po žebříku na terasu a skrze okno na Lessinga dvakrát vystřelili z pistole.

Obě rány jej zasáhly do hlavy. Těžce zraněný filosof byl okamžitě převezen do mariánskolázeňské nemocnice, kde v jedné hodině ráno 31. srpna 1933 svým zraněním podlehl. Stal se tak první obětí nacistického teroru na území Československé republiky.

Vrahové (členové sudetoněmeckých nacistických organizací Rudolf Zischka a Rudolf Eckert) po činu uprchli do Německa, kde byli nacistickým režimem přivítáni jako hrdinové a chráněni před spravedlností.

Zatímco výstřely v Sarajevu v roce 1914 ukončily zlatou éru evropské aristokracie, výstřely v Mariánských Lázních v roce 1933 znamenaly definitivní konec Mariánských Lázní jakožto neutrální oázy bezpečí a tolerance.

Vražda vyvolala obrovskou paniku. Lázeňští hosté v obavách z rostoucího stínu nacismu narychlo opouštěli město. Československý stát reagoval tvrdými bezpečnostními opatřeními:

Od 1. září 1933 ztratily Mariánské Lázně svou tradiční atmosféru klidu a bezstarostného bezpečného pohybu. Místní německá většina se postupně stále více přikláněla k henleinovskému hnutí a nacistické ideologii, což následně vedlo přes mnichovskou diktaturu a hrůzy druhé světové války až k pochozímu vysídlení německého obyvatelstva v roce 1946.

Osud původních spisů a pátrání v Praze

Spisy vyšetřování z roku 1933 sepsané v Mariánských Lázních byly uložené u krajského soudu v Chebu pro nedostatek důkazů až do roku 1943, kdy dokumenty vyzvedli nacisté a zničili je.

Vyšetřovatel však svou cestu za pravdou nevzdal a využil svých znalosti zpravodajských spisů z Liberce (1935–1936) a odjel hledat do archivu policejního ředitelství v Praze. V neuspořádaných pátracích oběžnících objevil složku „ECKERT“ obsahující zatykač a opis dopisu z 11. července 1936 adresovaný na Kontrollstelle v Drážďanech.

Eckert (píšící pod pseudonymem Rudolf Förster) si stěžuje, že si jistý TURBA neprávně přivlastňuje zásluhy za Lessingovu vraždu.  Dále v dopise výslovně uvádí, že rozkaz k likvidaci Lessinga přišel přímo z Říše od Ernsta Röhma a vysokého funkcionáře Hoffmana (tedejšího státního sekretáře).

Dopis potvrzuje, že vyvraždění Lessinga („odstranění škůdce národa“) domluvil sám Eckert s Röhmem na pohraničním setkání v Tirschenreuthu v roce 1933.  Eckert se rozčiluje také nad tím, že místo slíbené odměny a zabezpečení žije v Březnu - Mnichově v bídě, přivydělává si v garáži za 1 marku denně a nemůže sehnat řádnou práci, protože nemá potřebná potvrzení.

Dopis sloužil jako silná indicie, nikoli však jako přímý právní důkaz. Vyšetřovatel proto musel najít psychologickou „páku“ ke zlomení Eckerta při výslechu.  Toto slabé místo vyšetřovatel znal - v roce 1934 byl Eckert vyloučen z SA a během Noci dlouhých nožů (29.–30. června 1934), při níchž se Hitler zbavoval svých bývalých spolupracovníků, kteří mu byli najednou překážkou. Byl zatčen gestapem, zmlácen a měsíc vězněn.  Eckert považoval toto zacházení od nacistů za vrchol nevděku za to, že pro ně vykonal vraždu prof. Lessinga.

Vyšetřovatel plánoval využít právě tento jeho pocit křivdy a hněvu k tomu, aby se Eckert při výslechu k činu sám přiznal.

Průběh výslechů po zatčení (červen 1945)

Tragický příběh Theodora Lessinga je dodnes mementem toho, jak rychle může fanaticismus zničit i ta nejtolerantnější místa a hodnoty svobody. Na budově vily Edelweiss v Mariánských Lázních jeho památku připomíná pamětní deska, která kolemjdoucím vypráví příběh muže, jenž se nebál říkat pravdu ani v době, kdy ho to stálo život.

Chcete se dozvědět více o pohnutých osudech, zapomenutých příbězích a bohaté historii Slavkovského lesa? Více historických článků, pamětnických příběhů a vlastivědných zajímavostí z našeho regionu najdete na webu Institut Císařského lesa.