Článek
„Co se to s tím světem stalo?“ říkávala před mnoha a mnoha lety moje babička. A já jsem na ni jako sotva teenager koukala a říkala si, co by se jako mělo stát. Dneska už chápu, že svět, kdy si pánové smekávali klobouky z hlavy, aby pozdravili kolem procházející dámu, byl v devadesátkách dávno zapomenut.
„Co se to s tím světem stalo?“ začala se ptát i moje matka. A já si řekla, že už je to dávno, kdy jsme chodili k sousedům na návštěvy, všichni v domě se znali a zdravili se …. To se dělo naposledy někdy na přelomu století.
„Co se to s tím světem stalo?“ přistihla jsem se říkat minulé úterý. A reakce mého muže byla, že bezpodmínečně u sebe začnu nosit pepřák. Bez diskuze. Víte, to bylo tak. Mám ráda běhání, opravdu zbožňuju ten pocit, kdy můžu vyběhnout pryč a sama si na stezce popřemýšlet. Jenže tentokrát jsem běžela a běžela…po cyklostezce, nikde nikdo, možná na druhém břehu Vltavy jeden cyklista. A naproti mně jde muž. Sám. Zablácené boty, na první pohled umulousané džíny, černá bunda, zarostlý. A mě zcela iracionálně proběhly hlavou myšlenky „co bych jako dělala. Tady by mě nikdo neslyšel. Nikdo by mi nepřišel na pomoc. Nikdo by mě nehledal ještě pěkných pár hodin.“ Samozřejmě se nic nestalo. Pán prošel a já běžela dál. Jenom večer jsem si říkala, jestli je vůbec normální, že mě tohle napadlo.
Nad celou situací jsem začala trochu víc přemýšlet. Měla jsem sraz kamarádkou, která je třídní učitelkou na střední škole. Postěžovala si, že nedělá nic jiného, než vypisuje poznámky za chování. U jednoho žáka se ale s kolegy shodli, že budou shovívaví, protože se bojí, že by se ho to mohlo dotknout a mohl by jednoho dne přijít na vyučování se zbraní v ruce.
Další příklad: šla jsem za známou do jedné úřední budovy a snad poprvé si pro mě přišla na vrátnici. Ptala jsem se jí, co se změnilo, jestli se třeba bojí vynesení informací. A ona mi vysvětlila, že je to nové opatření, každý musí být před vchodem do baráku prověřený a musí si ho někdo vyzvednout. Aby prý někde nezačal střílet.
A do třetice. Jeli jste do Rakouska nebo Německa na adventní trhy? Dřív jsem si to nedávala do souvislostí, ale teď už je to jinak. My jsme chtěli do Vídně, do Drážďan, do Berlína a nakonec jsme se rozhodli pro jedno malé rakouské městečko. Proč? Kvůli bezpečnosti. Prostě jsme chtěli minimalizovat riziko, že do nás někdo najede autem.
Vezmeme to postupně. Nebudu tady vyčíslovat počty znásilnění nebo pokusu o znásilnění osamělých mladých žen. Ale pamatujete na prosinec 2023 kdy „střelec z fakulty“ zabíjel v Klánovickém lese? Zcela náhodně si za oběti vybral muže, otce dvouměsíční dcery, aby údajně otestoval zbraň nebo schopnost zabít člověka. A teď znovu – mladý muž jde do obchodu a prostě nožem zabije dvě ženy. Nebudu se ani pokoušet popsat vám své rozechvění, když jsem ten den četla novinové titulky.
Útoky ve školách? Jen od poloviny ledna do poloviny února zaznamenala policie 44 výhrůžek či přímo útoků ve školách. Ať už to jsou výhrůžky na internetu a sociálních sítích, fyzické útoky se zbraněmi nebo maketami. Jde přitom hlavně o žáky základních škol. Mluvčí prezidia Ondřej Moravčík mluví doslova o „ohromném čísle“. „To číslo mě, bohužel, nepřekvapuje, protože slušnost se nám někam vytratila, zhrubla řeč, lidé na sebe víc útočí. Zmizelo takové to být uctivý, laskavý, mít respekt. A právě to se zase musí začít učit v rodině a ve škole, tam je prostor pro to, aby se s tím něco dělalo,“ řekla pro Idnes.cz psycholožka a někdejší soudní znalkyně v oboru dětské psychologie Ludmila Mrkvicová. Jenom v poslední době proběhl médii případ třináctiletého žáka ze školy v Rudolfově u Českých Budějovic. Během hodiny matematiky mířil na svou učitelku zbraní a pokusil se vystřelit. Pedagožka ho dokázala odzbrojit. Další událost se stala v Domažlicích, kde žačka pobodala dva spolužáky. Učitelé ale opět zasáhli a podařilo se jim ji zneškodnit.
Známá v úřední budově si přišla vyzvednout návštěvu, aby prý nedošlo k nějaké střelbě. Narážela tím na naprosto bezprecedentní útok studenta na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jistě není třeba připomínat tragický 21. prosinec 2023, kdy čtyřiadvacetiletý muž přišel do školy, měl registrovaných a legálně držených sedm střelných zbraní a na místě postřílel 14 lidí a dalších 25 zranil. Sám pak spáchal sebevraždu.
V České republice se naštěstí zatím nestalo, že by někdo zaútočil na adventním nebo vánočním trhu. Zkušenost ze zahraničí je ale jiná. Stejně tak v Polsku a na Slovensku žádný útočník – většinou neúspěšný žadatel o azyl – nikdy nezaútočil. V Rakousku se dosud žádná taková událost taky nestala, nicméně policie informovala o několika odhalených a zmařených pokusech a plánovaných atentátech. Naopak v Německu došlo k útokům hned několikrát. A byly oběti. Ani nebudu připomínat rok 2016 kdy v Berlíně zemřelo 12 lidí a desítky lidí se zranili. Pokud jde o loňský rok, 20. 12. najel saúdskoarabský lékař do skupiny lidí na trzích v Magdeburku, zabil nejméně dva lidi včetně malého dítěte, zranil 68. Policie pak překazila několik další pokusů.
A takhle bychom mohli pokračovat…
Ve společnosti roste nenávist. A to, co bylo ještě před několika málo lety nemyslitelné, je dnes bohužel docela normální. Všechny země včetně České republiky posilují bezpečnostní opatření. Nové systémy a opatření jsou zaváděny na základních, středních i vysokých školách. Stejně o prevenci uvažují vládní a úřední budovy a vlastně všechny firmy. A já osobně bych se měla zamyslet nad nějakou formou tréninku bojového umění.
Co se s tím světem stalo? Necítím se v něm bezpečně. To se stalo. Upřímně doufám, že něco takového si moje děti nikdy neuvědomí.
