Článek
Hostem byl Štěpán Vymětal, psycholog se zaměřením na psychologii krizí, katastrof, traumatu a odolnosti, Ministerstvo vnitra ČR
V lednu 2025 došlo k několika alarmujícím incidentům ve školách. Žák v Rudolfově u Českých Budějovic mířil na učitelku pistolí a další žák v Černošicích u Prahy ohrožoval spolužáka maketou pistole. V posledních měsících jsme svědky nárůstu útoků a výhrůžek. Veřejnost se nyní ptá, na koho by měly školy delegovat odpovědnost za řešení situací s problémovými žáky a jejich náladami? Je to úkol ředitelů, pedagogů nebo rodičů? Podle psychologů je třeba víc než kdy jindy pracovat s dětmi, věnovat se jim a budovat u nich pocit bezpečí.
Policie zastavila od začátku roku sedm dětí, které se pokusily, plánovaly nebo vážně hrozily vraždami podobnými té na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z roku 2023. Podobné násilí ve školách se podle statistik týká především žáků základních škol druhého stupně – tedy nezletilých dětí. Nová data taky ukazují jasné tendence ohledně dětského násilí. Běžně se pak objevují výhružky typu „zabiju vás“ a „vystřílím to tady“. Policisté detailně sledují přestupky a trestné činy spáchané na školách. Data ke konci února: 72 hlášených případů, 29 podezření na spáchaný trestný čin. Jsou tato čísla skutečně tak alarmující nebo je zkrátka teď podobným činům věnujeme víc pozornosti? Podle psychologa se zaměřením na psychologii krizí, katastrof, traumatu a odolnosti a ministerstvo vnitra Štěpána Vymětala se pravda ukrývá někde mezi. Uvedl, že bezpochyby se nyní policejní složky více soustřeďují na podobné incidenty, zároveň je třeba si přiznat, že násilí je u dětí častější než v minulosti.
Důvodů je podle Vymětala hned několik. Na prvním místě zmínil oblast duševního zdraví po covidu i krizi ve společnosti, nezpracované trauma nebo špatnou zkušenost z rodiny. „Těch věcí je víc jenom v tom balíčku duševní zdraví. A potom je tam i odraz celospolečenský, nápodoba vzorů například.“Vzorem pro mladé lidi jsou známé osobnosti nebo politici, média a online svět. Roli může hrát taky ekonomická zátěž a frustrace rodičů. Agrese pak funguje jako ventilace. V poslední době jsme taky svědky jisté legitimizace násilí, myslí si psycholog. „Jsme svědky násilí v příjemném přenosu, a to už po dlouhou dobu. A obraným mechanismem je, že trochu otupíme,“ vysvětlil.
Velkou kapitolou pro nezletilé děti je jejich online svět – to jsou sociální sítě, hry a další věci. To všechno se dle experta propisuje do chování nezralých jedinců.
Vymětal: Zaměřit se na prevenci. To je podle mě zásadní.
Na koho delegovat zodpovědnost? „Začít sami u sebe,“ uvedl Vymětal. Je to zodpovědnost toho člověka samotného potažmo rodičů a fungování rodiny. Naprosto zásadní je prevence a podpora duševního zdraví. „Aby to dítě bylo spokojené, aby nebylo v úzkosti, aby nebylo v depresích, aby nebylo ve frustracích, ale aby zdravě fungovalo. A podpora duševního zdraví, to je jako dobře výzva pro nás dospělé, péče o sebe, ale určitě škola může také významně jako posilovat tuhle oblast.“
Mediální vzdělávání. Vymětal upozornil na to, že anonymita na sociálních sítích není absolutní, a i autor nevhodných komentářů a výhrůžek se nakonec může stát pachatelem trestního činu. I to by mělo podle něj být součástí základů mediální gramotnosti.
Škola by neměla a vlastně ani nemůže hrát hlavní roli. Tu má ze své podstaty rodina. Učitel nebo pedagogické prostředí je sice důležité, ale vždy bude pouze doprovod. Dospělý člověk ve škole by měl být všímavý ke svým žákům a nabízet pomoct, pokud tak situaci vyhodnotí. „Pokud jsou děti v nějaké složité situaci, tak aby včas byly navázáni na odborníky, kteří mají specializaci v tomto pohledu. Určitě jde o nutnost společného přístupu, co může udělat stát, tak bych hledal mezioborovost, protože to není věc jenom ministerstva vnitra. To je věc také zdravotnictví, školství, sociálních věcí,“uvažoval Vymětal.
Vymětal: Lékem nebo do budoucna nějakým návodem je ta mezioborovost, nutnost té mezirezortní spolupráce.
V rámci vzdělávání a podpory psychického stavu dětí a wellbeingu řada škol přistoupila k tomu, že organizuje debaty a setkávání s odborníky. To je podle Vymětala krok správným směrem. Nejen, že to dítěti pomůže zorientovat se v prostředí, ale taky mu přinese kontakty, na koho se může v případě krize obrátit.
