Článek
Hosty debaty byli:
- Karel Havlíček, místopředseda Poslanecké sněmovny
- Marek Blaha, CEO, Dostupné bydlení Česká spořitelna
- Vojtěch Kubec, předseda, Unie sociálních služeb České republiky
- Martin Kořenek, realitní investor a konzultant
- Vojtěch Kubát, specialista politiky dostupného bydlení, Ministerstvo pro místní rozvoj
Bydlení v Praze se pomalu, ale jistě stává luxusem, který si nemůže dovolit každý. Nejde přitom jen o studenty nebo mladé rodiny, ale i o seniory a aktivně pracující lidi, kteří si ze své výplaty nemohou dovolit důstojné bydlení v hlavním městě.
Ti, kteří si chtějí pořídit vlastní nemovitost, narážejí na překážky v podobě přísných podmínek pro získání hypotéky a složitého procesu vyřizování stavebního povolení. Ani jedno dnes není snadné. Podmínky pro úvěry jsou náročné a komunikace s úřady trvá nikoli několik měsíců, ale spíše několik let.
Řečníci se hned v úvodu diskuze shodli na několika zásadních problémech, které Pražany v oblasti bydlení trápí. Tím hlavním je nedostatek bytů. „V Praze chybí zhruba 80 až 90 tisíc bytů. Abychom tento stav alespoň udrželi (tj. aby se dále nezhoršoval), musíme stavět přibližně 10 000 bytů ročně. V současnosti se ale staví jen 5 000. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že situace se bohužel zhoršuje,“ konstatoval místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček.
Podle něj za to může především zdlouhavý povolovací proces a absence kvalitního stavebního zákona: „Pokud výstavba jednoho bytu trvá mezi šesti až devíti lety, nikam se neposuneme. Klíčem je zvýšit nabídku a převážit ji nad poptávkou.“
Jako cestu k rychlejší výstavbě označil dostupné nájemní bydlení. Specialista politiky dostupného bydlení z Ministerstva pro místní rozvoj ČR Vojtěch Kubát vysvětlil: „Například OECD doporučuje jako klíčový nástroj pro zajištění dostupnosti bydlení výstavbu či zajišťování bytů v regulovaném sektoru.“ Jedná se zejména o obecní byty, které v Praze i dalších městech chybějí.
Druhým zásadním problémem je vysoká cena bydlení, jak upozornil Marek Blaha, CEO Dostupného bydlení České spořitelny: „Průměrná cena za metr čtvereční bytu je v Praze nejvyšší v celé EU – odpovídá přibližně 15násobku průměrného ročního příjmu na 65 m².“
Podle Kubáta chybí systém podpory a financování: „Potřebujeme udržitelnou podporu dostupného bydlení – finanční i legislativní.“
Předseda Unie sociálních služeb ČR Vojtěch Kubec doplnil, že reálné mzdy přestaly odpovídat výdajům na bydlení. „Ceny nemovitostí rostly mnohem rychleji než reálné mzdy, což se v Praze ukazuje jako zásadní problém.“
Naopak realitní investor Martin Kořenek upozornil, že ceny nemovitostí budou v Praze růst dál, protože město zůstává extrémně atraktivní: „I kdybychom postavili více bytů, přiláká to další zájemce o život v Praze, a to povede k dalšímu růstu cen.“
Zvýšený počet obyvatel však podle Kořenka znamená i nutnost řešit další problémy, například dopravu, školky, školy a občanskou vybavenost. Kubec souhlasí a dodává, že bez paralelních investic do infrastruktury nové byty samy o sobě nestačí.
Havlíček i Kubát se shodli, že je nutné upravit územní plán Prahy. „Musíme se zaměřit na brownfieldy – opuštěné haly, továrny, vybydlené areály,“ navrhl Havlíček. Na to Blaha navázal otázkou: „Vlastní Praha vůbec nějaké území, kde by se dalo stavět?“ Řečníci připomněli, že pozemky existují – např. pod správou Ministerstva financí nebo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – a neměly by zůstávat jen v rukou soukromých investorů.
Havlíček zmínil čtyři segmenty, na které by se měla výstavba zaměřit: obecní, družstevní, firemní a státní bydlení. Zdůraznil také potřebu dostupného bydlení pro zaměstnance IZS, zdravotní sestry či vojáky.
V závěru diskuze se shodli na tom, že plošná cenová regulace není vhodným řešením. „Regulace jako taková často vede k neefektivnosti, tržním deformacím a zbytečným nákladům,“ uvedl Blaha. Kubát dodal, že přesto existuje prostor pro regulaci v rámci veřejně podporovaného nebo obecního bydlení, kde má smysl nastavit pravidla pro ceny i podmínky.
