Článek
Hostem byl Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR
Evropa se musí změnit. Bezpečnostní situace se rychle vyvíjí a klade nové nároky na obranyschopnost jednotlivých států. Česká armáda se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu a dnes více než kdy jindy hledá cesty, jak zajistit dostatečný počet vojáků pro ochranu země. Vedle posilování aktivních záloh a dobrovolné služby se znovu otevírá i otázka zavedení povinné branné povinnosti. Navíc se brzy bude rozhodovat o tom, zda členské státy NATO zvýší své výdaje na obranu – z nynějších dvou procent HDP až na tři.
„Armáda se teď snaží dohnat, co zameškala v posledních letech,“ říká bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý. Podle něj se za uplynulých dvacet let sice tvořily koncepce, plány a vize, ale jejich realizace často selhávala. Teprve v posledních letech se armáda začala vnímat jako instituce, která nutně potřebuje investice. Rozběhla se modernizace, a to včetně nákladných zakázek, jako jsou bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry nebo nová letadla.
„Armáda je na tom tak, jak se jí věnovala společnost,“ konstatuje Šedivý. Nejčastěji skloňovaným problémem je dnes personální stav. Počátkem roku 2024 měla armáda dle oficiálních údajů 27 826 vojáků z povolání a 4 266 členů aktivní zálohy. Ve skutečnosti však podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky slouží přibližně 24 000 profesionálních vojáků. V roce 2023 přijal resort obrany 1 817 lidí, ale 1 467 jich armádu opustilo – čistý přírůstek tak činil jen 350 osob.
Podle Šedivého armáda již vyčerpala potenciál zájemců o službu za stávajících podmínek – z hlediska finančního, sociálního i kariérního zabezpečení. „Základní funkce v armádě jsou ohodnoceny podle tarifů, které dnes neodpovídají realitě a nové vojáky prostě nelákají.“
Řešení tohoto stavu by se podle něj nemělo hledat pouze na ministerstvu obrany. Atraktivita armády je celospolečenskou záležitostí a vyžaduje politickou kontinuitu i meziresortní spolupráci.
Šedivý připomíná, že profesionální voják podléhá velmi náročnému režimu. „V armádě se velí, vydávají se rozkazy. Nesplnění rozkazů je přísně postihováno. Vojáci mají omezenou osobní svobodu – například nesmí podnikat, pokud nedostanou výjimku. A tráví hodně času odloučeni od rodin.“
Aby tyto podmínky byly pro mladé lidi akceptovatelné, je třeba jim nabídnout férové podmínky – zejména lepší platové ohodnocení, kvalitní zdravotní péči a podporu rodin. „Zkuste jako manželka vojáka zavolat na posádku, že potřebujete odvést děti do nemocnice. Velitel vám řekne, že na to nemá právo. To jsou věci, které v jiných armádách fungují daleko lépe,“ popisuje Šedivý.
„Já mám zkušenosti z americké armády – tam jsou rodiny součástí kolektivu. Mají přístup na základny, kde jsou služby pro vojáky i jejich rodiny.“
Za problém považuje také nevyhovující stav tzv. svobodáren – ubytoven pro svobodné vojáky. Kvalitní ubytování by podle něj mělo být standardem.
Na otázku, zda je v České republice reálné znovuzavést povinnou vojenskou službu, odpovídá: „Myslím si, že ne.“ Branná povinnost byla zrušena koncem roku 2004. Do té doby trvala 6 až 18 měsíců. Dnes je armáda plně profesionální s možností zapojení dobrovolníků do aktivních záloh.
Podle Šedivého ve společnosti stále přetrvává určitá nedůvěra, vycházející z minulého režimu. Povinná vojenská služba by tak pravděpodobně nenarazila na podporu. Jako efektivnější se mu jeví pozitivní motivace mladých lidí.
Na summitu NATO se na konci června bude diskutovat o zvýšení obranných výdajů ze dvou na tři procenta HDP. Podle Šedivého však nestačí mluvit jen o procentech. „Aby armáda fungovala, je potřeba investovat i do podmínek pro službu. Nejde jen o výzbroj, ale i o infrastrukturu, rodiny, zdravotní péči a platy.“
Závěr
Zajištění obranyschopnosti České republiky nebude možné bez zásadních změn v přístupu k armádě jako instituci. Generál Jiří Šedivý ve svých slovech jasně pojmenovává nejen strukturální slabiny, ale i možná řešení – od zajištění důstojných podmínek pro vojáky, přes systémovou podporu jejich rodin, až po širší společenskou debatu o roli armády v současném světě. Bez této komplexní změny zůstane armáda personálně poddimenzovaná – a stát zranitelný.
