Článek
Hostem byl Jan Šír, politolog, analytik a expert, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova v Praze
Rusko už tři roky vede válku na Ukrajině a nyní se dostává do fáze, kdy je přizváno k dvoustranným jednáním se Spojenými státy o možném příměří. Ukrajina sice klid zbraní vítá, zároveň se však obává, jaká cena za něj bude. Podobné obavy sdílejí i další země východní Evropy – například Rumunsko, Moldavsko nebo Gruzie, které čelí silnému ruskému vlivu a nově i prokazatelnému vměšování do voleb. Gruzie, pod vládou proruské strany Gruzínský sen, dokonce pozastavila rozhovory o vstupu do EU až do roku 2028.
„Ruská sféra vlivu je jedním z atributů toho, čemu v Rusku říkají velmoc. A právě to je status, o který dlouhodobě usilují,“ vysvětlil hned v úvodu analytik a politolog z FSV UK Jan Šír. Zahraničněpolitický diskurz Ruska se podle něj soustředí na snahu obnovit postavení tradiční velmoci.
Šír konstatoval, že Rusové si představují svět jinak, než jak fungoval posledních několik dekád. Svět se už dávno nedělí jen na východ a západ, na silnou Ameriku a silné Rusko. A právě tento nový, mnohem komplexnější řád, který stojí na mezinárodním právu (tzv. international rules-based order), Rusku nevyhovuje. „Když se hraje podle pravidel, jsou Rusové v mnoha ohledech nekonkurenceschopní,“ doplnil Šír. Proto se Moskva snaží podkopat systém a destabilizovat regiony – aby mohla prosazovat revizi světového uspořádání. „Rusové si představují multipolární svět s několika mocenskými centry, kde budou jedním z nich,“ dodal.
Dva hlavní zdroje ruské mocenské síly jsou podle Šíra jaderné zbraně a stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.
Rusko dlouhodobě orientuje svou zahraniční politiku směrem k východní Evropě a postsovětskému prostoru. Šír vyjmenoval šest zemí, které spadají do jeho vlivové zóny a nejsou součástí EU ani NATO: Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. „Ve všech těchto státech Rusové měli vojenskou přítomnost – ať už na základě dohod, nebo díky konfliktům, které sami iniciovali. Vznikly tak oblasti, které se odtrhly od zbytku země – a tím bylo de facto zabráněno jejich integraci do západních struktur.“
Příklady:
– Moldavsko – Podněstří, separatistická oblast na východě země
– Gruzie – Abcházie a Jižní Osetie, separatistické regiony
– Ukrajina – Krym, Donbas
– Arménie/Azerbájdžán – Náhorní Karabach
„Pokud má stát nevyřešený ozbrojený konflikt nebo neovládá celé své území, nemůže být přijat do NATO,“ upozornil Šír. A právě tímto způsobem si Rusko zajišťuje, že tyto země zůstanou v jeho sféře vlivu. „Jakmile vědí, že jim Západ nepřijde na pomoc, mají volný prostor k vlastnímu působení.“
Zásadní otázkou podle Šíra zůstává, nakolik může být Evropská unie aktivnější v pomoci těmto státům. Velkou roli hraje geografická vzdálenost – čím dál je stát od jádra EU, tím složitější je pro něj získat politickou a bezpečnostní podporu.
V souvislosti s Ukrajinou Šír zdůraznil, že Rusko jednoznačně porušilo mezinárodní právo a zahájilo agresi proti suverénnímu státu. „Ukrajinci chtějí mír víc než cokoliv jiného. Ale okupace není mír – a s tím se nikdy nesmíří.“
Jednání o klidu zbraní sice probíhají, zatím však pouze bilaterálně – mezi USA a Ruskem a USA a Ukrajinou. Moskva přitom v minulosti opakovaně porušila dohody, které sama podepsala. „Co bude dál, nevíme. Možností je stále víc. Ale jeden pozitivní moment přece jen existuje – je to na nás,“ uzavřel Šír s výzvou, aby Západ, zejména Evropská unie, našel dostatek politické síly k řešení situace.
