Článek
Byla jsem se podívat na zkoušce kapely kamarádů folk-rockových amatérů a v rámci repertoáru si připomněli i jednu vánoční píseň. A to se mi vám tak zastesklo po té adventní atmosféře všeobjímající lásky a porozumění.
Snad také pod dojmem následné prezidentské kampaně, kdy to chvílemi vypadalo, jako když zemi zaklel zlý černokněžník a soused na sousedovi, kamarádi, ba i v rodinách hledali jsme na druhých ta neporozumění, ty chyby a omyly, co vůli táhly na některou kandidátovu stranu. Dokonáno jest, čas pracovat.
Ale dostihly mne také činy pod tlakem emočního mimořádna. Před vánoci už loňského roku, s city zjitřenými prožitými událostmi, kdy na jaře odešla maminka a na podzim mi osud dopřál nejkrásnější dárek - zdravou vnučku, jsem poslala příspěvek několika dobročinným organizacím. A to jsem se dozvěděla, že prý jsem hodná.
Asi ne, nejsem tak hodná jako několik osob v mém okolí, které svou toleranci a štědrost pravidelně směřují bez míření každému, kdo se v jejich okolí vyskytne. A to pak člověka napadá, jak tenká je hranice mezi tím být hodný a být hloupý.
Protože nikdo na světě nemá právo ztěžovat život druhým na úkor svého prospěchu. Dávat je krásné, pokud ve vás zůstane ten hezký pocit z pomoci a ne hořkost, že jste právě hostil parazita.
Snad křesťanská bezpodmínečná láska je v tom výjimkou, jelikož ti, kdo věří, mohou se těšit na blažený posmrtný život. Já ale dávám přednost pohodě tady na zemi.
Když mi tedy třikrát týdně telefonují z těch různých nadací, společností a jak si říkají, už nejen že nepomáhám, když sama se sotva finančně držím nad vodou. Dokonce ani nejsem hodná. A někdy jsem i zlá.
Přeju Vám, abyste se měli tak dobře, abyste mohli být jenom hodní.
