Článek
O DIVENÍ
Dnešní ráno bylo takové udivené.
Nejdřív mě překvapilo, že podle časového údaje na displeji mobilu jsem spala v kuse dvanáct hodin.
Další překvapení bylo, že kocour Sylvester namísto obvyklého hladového vytí se úžeji přitulil a zavrněl.
Když jsem urychleně vyrazila z domu, abych stihla výdej čerstvého mléka od souseda farmáře, čekalo mě překvapení. Mléko došlo.
Vzhledem k tomu, že jediná z jeho kravek nadojí denně tolik mléka, jako všechny tři moje kozenky v létě za týden, bylo to nečekané.
Mladá paní s dvěma nákupními taškami PETek naplněných bílou tekutinou hlaholící v družném rozhovoru na druhé straně ulice měla dnes, zdá se, větší štěstí.
V obchodě měla pro mě má milá kamarádka, vedoucí Alenka připravené slané rohlíky. Aby řeč nestála, nezávazně jsem komentovala cenovku na ne-sýru Eidam žertem, že kravičky, potažmo i kozenky, budou brzo zlatý důl.
Další zákaznice, sympaticky dosud působící dáma plus minus šedesát zahulákala:" Kozy smrdí, krávy smrdí, fuuuj ! “
Zůstala jsem zcela konsternována.
Až domů mi táhlo hlavou, že tahle paní nejen že nikdy nezažije ten zvláštní pocit, když vám mléko protéká dlaní, v které jemně držíte teplý struk živého zvířete, ale zřejmě se k ní ani nikdy nepřitulí žádná kočka .
