Článek
Strýček Jiřík. Trochu více prostorově udělaný dvoumetrový chlap. Ale s něžnou duší. Milující otec rodiny a dvou krásných dcer. Pamatuji si ho věčně dobře naladěného, humor mu koukal z očí, nikdy jsem ho neviděla se na něco nebo na někoho se zlobit. Manželku rozmazloval, nemusela nic dělat, jen sedět u stolu v malé kuchyni a strýček vařil, pral, žehlil a miloval ji. Nikdy jsem vlastně neviděla, že by jeho žena - moje teta, něco doma dělala. Byla ověšená zlatými šperky, náušnice střídala každý den, aby bylo vidět, že jich má mnoho. Zlaté řetízky kolem krku jí chrastily při každém jejím pohybu hlavy. Strýček jí z každé výplaty koupil zlatý šperk. Tolik ji miloval.
Byl vášnivým pěstitelem pokojových květin. Klasický totalitní byt 2+1 s malinkou kuchyňkou a v obýváku předělová dřevěná policová stěna od podlahy až ke stropu. Na každé polici kytka v květináči. Na okenních parapetech kytky, kaktusy, strýček Jiřík byl náš rodinný Mičurin, jak jsme mu přezdívali. Po každé návštěvě u něj jsem si musela domů odvézt malou květinu, kterou zrovna namnožil.
Když byl strýček Jiřík už starší, dcery mu odrostly, manželka zůstala a stále seděla u onoho kuchyňského stolu, jen s více zlatými řetízky kolem krku, a ještě většími prsteny na každém prstu ruky (také za ta léta prostorově narostla a už se tolik nehýbala), strýček Jiřík měl problém s třesem rukou, nohou, hlavy, nakonec se z toho vyklubala nevyléčitelná Parkinsonova choroba. Strýček Jiřík měl ve svých letech už i zubní protézu. Vyndavací. Ráno zuby nasadil a večer si je dal do skleničky na nočním stolku. Občas se mu stávalo, že si je záměrně nenasadil, prý ho protéza tlačí v puse. A šišlal a smál se bezzubý od ucha k uchu. Takže nebylo nic divného na tom, když vařil, něco povídal a šišlal a my se mu smáli a on ještě přidával další a další perličky ze života, protože miloval, když se jeho nejbližší rodina smála a byla šťastná.
Jednou takhle v neděli připravoval opět jídlo, sváteční oběd. Zadělával těsto na domácí hrnkové houskové knedlíky, uvařené brambory rozmňagal (po ostravsku řečeno), zasypal moukou, rozklepl do nich vajíčko, nakrájel dvě housky na kostičky a obrovskýma oteklýma rukama těsto zpracovával. Do hrnce s vařící vodou na dně pak položil tři hrnky s udělaným knedlíkovým těstem. Po asi 20 minutách hrnky vytáhl a těsto z nich snadno vyklopil. Mezitím už se mu na plotně smažila v hrnci cibule a do ní hodil nakrájené vepřové maso na kostičky - Jiříkův moravský guláš byl na cestě. Strýček Jiřík se nejenže hodně třásl, ale také se hodně potil. Triko měl mokré během pár minut. Všichni jsme se těšili na jeho výborné jídlo, sešli jsme se u stolu v malinké kuchyni, lokty jsme drželi pevně u těla, abychom se u toho stolu vůbec všichni vešli.
Najednou se stal zázrak. A to doslova. Teta - strýčkova manželka, kterou jsme všichni znali jen jako sedící, chrastící zlatem u stolu - vstala. A pronesla slova, která všem vyrazila dech. „Miláčku, pojď si sednout, já to dodělám.“ Evidentně to šokovalo i strýčka, protože otevřel pusu, spadla mu brada do tukových vrstev až na krk a z pusy mu vypadla zubní protéza. Jako na potvoru ale do dokončeného výborného guláše. Po prvotním šoku nás všech a pár sekundách naprostého ticha jsme všichni propukli v hurónský smích. A strýčka polil pot. Teta ho jemně políbila na potící se tvář, utřela mu kapesníkem kapky potu z čela, a láskyplně mu řekla: „Ty můj bezzubej dědku, běž si sednout, dáme si včerejší bůček.“ A jala se ohřát zbytky výborného upečeného bůčku, k strýčkovým hrnkovým knedlíkům se hodil a schlamstli jsme to, jen jsme se oblizovali. Strýček se pořád omlouval za tu protézu v guláši, ale my jsme ho uklidňovali, že se to může stát každému. Milovali jsme ho. Takže strýčkovi spadla brada a vypadla zubní protéza jen proto, že teta vstala od stolu. Po dlouhých letech před návštěvou. A on si mohl místo ní sednout. Kdo nakonec protézu z guláše lovil, to už se nikdo nedověděl, ale vzpomínka na pohodáře strýčka Jiříka nám všem zůstane vryta do paměti. Strýček bohužel na Parkinsonovu chorobu zemřel už před lety. Zůstala jen teta, která už sedí u kuchyňského stolu sama. Zlatem ověšená.
P.S.: Parkinsonova choroba se nedá vyléčit ani zpomalit, ale existují různé léky i operační zákroky, které dokážou zmírnit příznaky a zlepšit nemocnému život. Strýčkovi ho vzala.
https://www.nzip.cz/clanek/1126-parkinsonova-nemoc-priznaky
https://www.mojezdravi.cz/nemoci/parkinsonova-choroba-2062.html
