Článek
A máme dalšího člena rodiny. Malého žlutého opeřence, který mečí jako koza a to doslova.
Pochází z Nového Zélandu. Je bystrý, kontaktní a zvědavý. Lítá tak tiše, že vůbec nepostřehneme, že se přemístil z jednoho konce pokoje na druhý. Prý se dá lehce ochočit, tak jsme zvědaví. Máme ho teprve týden. Oproti korelce, kterou jsme měli, je opravdu úplně jiný. Je tišší, řekla bych, že snad velmi gentlemanský, nechává nás spát o víkendu do doby, než se sami probudíme, teprve pak začíná štěbetat. Jakoby nám chtěl něco říct, je to zvláštní pocit, který jsme u korelky nezažili.
Kakariki existuje hned v několika barevných mutacích. Nejčastěji se setkáte se žlutými, zelenými, skořicovými a také s modrými jedinci . Samečci se od samiček zbarvením nijak neliší. Mají ale větší hlavu i zobák a o něco mohutnější tělo. Díky tomu jsou už od útlého věku obě pohlaví od sebe dobře k rozeznání. Samečci bývají odvážnější a rychleji si na vás zvyknou. Ne snad, že by se samičky nedaly vůbec ochočit, ale jsou plašší.
Kakariki modrý
Jsou to téměř dokonalí rodiče, kteří se o svoje mláďata skvěle starají, a to jak v hnízdní budce, tak i po té, kdy mláďata vylétnou. Další dva až tři týdny je pak přikrmují, než se mláďata naučí jíst sama. Podobně se chová většina ptáků. Kakariki rudočelý však vyniká tím, že dokáže být oddaným rodičem i papouškům jiného druhu! Kakariki se bez váhání ujme mláďat jiných papoušků. Někdy se totiž stane, že rodiče uhynou, nebo z nějakého důvodu vlastní mláďata odvrhnou. Pak přichází na řadu „pěstoun“ kakariki rudočelý, který si ve většině případů poradí a mladé zdárně vychová.
Kakariki se živí zrninami. Proso, oves, slunečnice, a to jak bílá, tak i černá nebo žíhaná jsou mňamky. Na přilepšenou mu dejte zrní máčené ve vodě, které začíná klíčit. Uvidíte, že mu bude moc chutnat. Má rád také jablka, mrkev, salát i další ovoce nebo zeleninu. Chutná mu i granátové jablko.
Důležité minerály získává kakariki z hlíny, ve které se rád přehrabuje. Jen tak na dno klece mu tedy občas dejte čerstvý trs trávy s hlínou. To má rád. Aby měl v pořádku peří, musí se kakariki pravidelně koupat, ten náš si oblíbil pravidelné každodenní rosení. To se čepýří, načechrává peří nastavuje pravou a levou stranu, zvedá křidýlka a blahem je celý bez sebe. Jeho zvukové efekty jsou podobné jemnému kozímu mečení. Je to milé, nerušivé. Ozývá se jen když chce naši pozornost. Jakoby nám chtěl zrovna něco důležitého říct. Už po týdnu si zvykl, necháváme mu klec stále otevřenou, sám si vyletí a večer si zase zaletí dovnitř a jde spinkat. Prostě miláček.
https://decoro.cz/kakariki-rudocely
