Článek
Vzpomínky na školní léta mají často společného jmenovatele: vůni květin. Stačila jedna růže v šustivém celofánu, nebo pár pivoněk ze zahrady. Byl to symbol poděkování, tečka za jedním školním rokem. Paní učitelka květiny dala do vázy, usmála se a třída se rozeběhla na prázdniny. Bylo to čisté, prosté a především lidské.
Dnes se však u školních vrátek i v diskusích rodičů stále častěji skloňují úplně jiná slova: kávovary, wellness pobyty, značkové parfémy nebo dárkové koše v hodnotě tisíců korun. Jako by se z prostého gesta vděčnosti stal tichý standard, kterému je těžké se vyhnout.
Kdy jsme uvěřili, že hodnota vděku roste s cenou dárku?
Nabízí se otázka, co nás k tomuto posunu vede. Je to skutečně jen hluboká vděčnost za péči o naše děti, nebo se do dávání dárků promítají i naše vlastní ambice? Možná se podvědomě snažíme drahým darem vykompenzovat to, že škola je dnes náročná pro všechny strany. Často se ale zapomíná na ten tichý tlak, který se tím vytváří. Ne každá rodina má v rozpočtu místo na další „povinný“ příspěvek do společné obálky, a ne každý rodič se cítí komfortně, když má takovou situaci před ostatními vysvětlovat.
Učitelé jako příjemci luxusu, o který možná nestojí
Zajímavý je i pohled z druhé strany katedry. Je drahý voucher skutečně tím, co pedagogovi po deseti měsících v hlučné třídě udělá největší radost? Mnohdy se zdá, že pedagogové jsou z takových darů spíše v rozpacích. Vědí, v jaké finanční situaci se různé rodiny nacházejí, a přijímat luxusní dary může být lidsky nepříjemné.
Mnozí učitelé přitom přiznávají, že si v zásuvkách neschovávají drahé parfémy, ale dopisy a obrázky od dětí. Ty malé, často neohrabané vzkazy, které ukazují, že si k nim dítě našlo cestu. To je totiž hodnota, která se do dárkového poukazu vtisknout nedá.
Kam se poděl selský rozum?
Možná nastal čas se zastavit a zamyslet se, co vlastně chceme dárkem vzkázat. Chceme ukázat, že na to máme, nebo chceme skutečně poděkovat? Učitelství je poslání a vděk je jeho přirozenou součástí. Ale vděk by neměl mít podobu luxusní služby.
Třeba by stačilo se znovu zeptat dětí, co by paní učitelce udělalo radost. Možná bychom byli překvapeni, že jejich odpověď nemá nic společného s elektronikou nebo wellness resorty. Možná je to jen ta kytka, která sice uvadne, ale její význam zůstane čistý. Protože to nejdůležitější poděkování se do žádné obálky stejně nikdy nevejde.
