Článek
Všechno to začalo vlastně hned několik dní po Novém roce. Když jsem se večer šel podívat, zdali na nedalekém rybníku je již dostatečně silný a pevný led na bruslení, zahlédl jsem v jednom rohu rybníka, tam kde je přítok od potoka jak po nezamrzlém kousku hladiny zoufale plave mladá labutí samička. Otvor v ledu byl kulatý, o průměru asi l m. Bez rozmyšlení jsem tam šel. Než jsem se nadál, byl jsem skoro po krk v ledové vodě hned vedle labutě. Naštěstí rybník není hluboký, takže jsem se snadno vyšplhal na led a pro jistotu jsem se odplazil po břiše asi 2 m od okraje díry v ledu. Potom jsem rychle spěchal domů. Z bundy crčela voda jako vodníkovi ze šosu. Ve výtahu jsem asi zanechal pořádnou louži. Ale nic se mu ani mně nestalo.
Ráno, sotva jsem přišel do muzea, kde jsem jako přírodovědec pracoval, hned jsem zamířil do kanceláře vedoucího stavební čety a bez pozdravu jsem spustil: „Potřebuji nákladní auto a čtyřmetrové prkno“. Vedoucí souhlasil, i řidič. A tak jsme dojeli k rybníku a já jsem po prkně došel zdárně k díře v ledu s labutí. Vzal jsem ji pod paži a odjeli jsme zpět do muzea. Tam jsem labuť umístil do nevyužité místnosti, bývalé preparátorské dílny, kde byl vodovod a betonová podlaha.
Rozmočil jsem staré rohlíky, jenž labuti, které jsme dali jméno Rozárka, velmi chutnaly. Za několik dní k ní přibyl ještě statný labutí samec, kterému jsme dali jméno Martin.Ten přistál vysílený někde ve velkolosinské zahradě. Staré pečivo a občas i noky s ovesnými vločkami jsem nemusel shánět a připravovat sám. Kolegyně a kolegové mi pomáhali. Potažmo i mateřská škola, moje máti aj.
Po několika dnech nejistot nastal relativní klid. Labutě čekaly na jaro ve sklepě rodinného domu a já se svými kolegy a známými jsme sháněli většinou starší pečivo a někdy i ovesné vločky aj.
Led na rybníku Benátky roztál v roce 1985 1. dubna. Přivezli jsme obě labutě z rodinného domu k rybníku, kde jsme je slavnostně a s radostí vypustili. Předpokládali jsme, že labutě po několika dnech váhání a přeletování na jiné vody v okolí z rybníka zmizí a v nás zůstane dobrý pocit, že jsme pomohli.
Jenže se stalo něco zcela jiného. Po několika dnech náhodou přelétalo nad rybníkem Benátky v Šumperku asi desetičlenné hejno labutí. K naší radosti se hejno sneslo na hladinu rybníka a nějaký čas tam zůstalo. Všechny labutě z hejna až na jednu byly labutě velké, jedna patřila druhu labuť zpěvná, zvaná trubač. Bylo ji slyšet stále i zdaleka.
To, co jsme právě pozorovali nás mohlo napadnout, protože na zámku Úsov, který je nedaleko od Šumperka, je vystaven model zařízení na odchyt kachen a možná i jiných vodních ptáků v minulosti. Model je založen na našich dávno známých znalostech zvyků těchto ptáků, že totiž někdy, když zahlédnou pod sebou na nějaké vodě jiné vodní ptáky, slétnou se k nim. Chytat vodní ptáky takovým způsobem je dnes zakázané, aby vodní ptáci majiteli takové vodní pasti neulétly, měly zastřižená křídla.
Labutě na rybníku Benátky samozřejmě budily značnou pozornost. Bylo úchvatné pozorovat jejich vzlet i přistávání na hladinu. Těžké labutě při vzletu zpočátku mávaly křídly a zároveň se odrážely od hladiny, až se postupně vznesly do výšin. Stejně tak bylo zajímavé pozorovat je při přistávání na hladinu. Nohy měly při přistávání natažené dopředu a tlumily spolu s roztaženými křídly dosed na hladinu. Voda přitom stříkala všude kolem nich.
Než „naše“ labutě z rybníka Benátky odletěly, staly se tak trochu i mou zásluhou středem zájmu tehdejších politiků, hlavně komunistů. Ti se totiž rozhodli uspořádat ohňostroj v májových dnech roku 1985 právě u a nad rybníkem Benátky. Slyšel jsem, že se občas někdy stane, že se labutě či jiná zvířata rachejtlemi poplaší a ublíží si někdy i následkem uhynou. Požádal jsem proto ochranáře přírody, napřed ty místní a potom s nimi i ty krajské v Ostravě, kam jsme tehdy správně patřili o pomoc. V důsledku toho došlo mezi úřady k přestřelce dopisů a telefonátů. Nakonec se mluvčí místních komunistů vyjádřil, že ohňostroj u rybníka Benátky bude i kdyby on sám měl ty labutě pochytat. Dopadlo to tak, že se ohňostroj nakonec konal jinde. Během května všechny labutě postupně odletěly. Od té doby na rybníku Benátky v Šumperku tak početný výskyt labuť zatím nebyl pozorován a zaznamenán.
V roce 1989, kdy bylo velmi horké léto a na blízkých Třemešských rybnících jeden pár labutí vyvedl několik mláďat. Bohužel všechny labutě v srpnu uhynuly na otravu botulinem z velmi organicky znečištěné vody s nedostatkem kyslíku.
Poznámka:
Na základě dnešních informací z vyhledávače Seznam o krmení labutí bych rád uvedl, že i když jsme krmili vysílené labutě pečivem, věděli jsme, že to není nejvhodnější. Ale byli jsme začátečníci a občas jsme dávali labutím i ovesné vločky. Spoléhali jsme na to, že krátkodobě v zimním období 2-3 měsíce s převážně pečivem neuškodí. Samozřejmě jsme jim nedávali plesnivé ani kořeněné pečivo. Dnes již naštěstí existují záchranné stanice pro nemocná a zraněná volně žijící zvířata, včetně ptáků, kde se jim dostává i vhodné krmení. Navíc i všeobecná informovanost občanů je u nás nyní relativně vysoká i v ochraně přírody. Rozhodně je pečivo lepší než nic nebo než jen zeleninu s nízkými kaloriemi. Před lety jsme takto přišly úhynem o jednu vysílenou labuť, kterou jsme uměle krmili jen mrkví a bramborami. V každém případě doporučuji také zrní pro kalorie a zeleninu a pečivo co nejméně, nebo vůbec ne. Naši dva svěřenci (viz výše) byly tehdy vypuštěni na rybník po třech měsících pobytu ve sklepě ve skvělé formě.
