Gaudeamus

Trubači troubili

mambo Zambezi

Trubači troubili

mambo Třešňový květ

mně bylo osmnáct let

a v obleku po otci

přijel jsem do Brna

studovat biologii

Sputnik je bistro

Sputnik je tramvaj

Jedu Sputnikem k Sputniku

Já venkovan z Prostějova

opájím se zrychlením

Takové grády má jenom tramvaj

jenom Sputnik

Konečně

máme zase za sebou

to prozaické

to pominutí hodné

to zanedbatelné

vstávání

snídání

cestování

Už jsme zase tam…

Pane docente

buňky jsou zajímavé struktury

a někdy se špatně kreslí

Vy jste o nich psal

Vezměte si od nás cigaretu…

Tramvaje

Ty pramice

Ty rakety

Ty dobrácké velryby

kolébají se mezi chodci

a zvoní

Dvanáct apoštolů

z koleje na Husové

Přeme se u piva

Matematika

Malířství

Marxismus

Máma

A kouříme

samozřejmě

Cestuji

Autobus je součástí

mého nového života

Řidiči jak bozi

mají nás v hrsti

Ale já jim bezmezně věřím

Ta jejich ukolébavka

ta masáž

Zahleděn do krajiny

Zahleděn do sebe

Jedu

Jedu

Miluji představu o Jedné dívce

Mluvím všude o ní

Básním o ní

Její jméno píší prstem

na zaprášenou mlátičku

Občas ji i vídám

Usmívají se mi

litují mě spolužáci

Ale nejsou na tom o mnoho lépe

Skoro každý do některé hučí

v menze

v univerzitce

na brigádě

Vyslyšené šťastlivce

závistivě okukujeme

Ale jsou mezi námi i starší

Jsou mezi námi

i spolužáci s vážnými známostmi

Jsou mezi námi i rasi

bonviváni

Trochu se jich bojíme

nevidíme do nich

Nerozumíme jim

Nemáme na ně

Návrat z prázdnin

Nové známosti

Ulice se stánky před obchody

zužují

útulnějí

Stipendium utrácím

za burčák

za hrozny a knihy

Tvář Brna

se v podzimním slunci hřeje

a na mne usmívá

Jak jen to dělají

všichni ti kameloti a prodavačky

že jsou tak milí

Vždyť oni tam jde já se bavím

pracují

Už nejsme dvanáct apoštolů

z koleje na Husové

Bydlíme po třech a jinde

Rozpadli jsme se na party

a já jaksi nikam nepatřím

A tak si večerním Brnem bloudím sám,

a zářícím výlohám

jak poutním oltářům se zpovídám

Jak jsem potkal ji

dříve než někteří

později než ostatní

a že byl jsem jako oni

moji kamarádi

Že měla modrý kabát a trvalou

a jak se pořád učila

svou hlavou nechápavou

Jak po pár měsících vzdala

svůj boj s učením

a vrátila se domů

k  nim

Trochu mě štve

že v redakci studentského časopisu

kde dělám referenta přes koleje a menzy

ale kam ze všeho nejraději nosím básně

musím jako jeden z nejmladších

chodit pro flašku

Ale obdivuji důvtip starších

Co slovo to fór

co fór to gól

....říkáte

že se na kolejích šíří kapavka

Ale prosím vás

kdo z nás to neměl

to je přece jako rýma

Na representačním plese fakulty

bloudím mezi bavícími se spolužáky

zmateněji než Holanďan

Bojím se tak skrytě

že vypadám že nechci

Té co mi dovolila

abych si to s ní prvně zkusil

jsem nevysvětlil

že nejsem na ženské

i když píši básně

Dala mi svou lásku důvěřivou

o níž se dodnes mi jen sní…

A já osel ji vyměnil

za navrácenou platonickou

první lásku

která mi ani podruhé

dlouho nevydržela

Chovám se děsně

Na seminářích z marxizmu i zoologie

dělám suveréna

vymýšlím si

Ale cítím

že si to mohu dovolit

Některé mé nápady

se učitelům líbí

Dávají mi to znát

Kazí mě

Chorobně věrný

trápím se pro Jednu dívku

která má již před svatbou

Sakra

proč mi nikdo nedá facku

Určitě někde blízkou jsou

nebo alespoň je jedna

která to všechno pozoruje

a říká si

Vykašli se na ni

a pozvi mě

Já ti dám stokrát

tisíckrát víc než ona

Všechno

i když nejsem tak hezká

To není v životě důležité

Ale ty na to přijdeš

až já budu jinde

Já jsem ten vnitřní hlas neslyšel

a ona to nahlas neřekla

Bylo by to proti přírodě

Ale vlastně to řekla

tehdy na exkurzi

když jsem se zase

tvrdošíjně a neúspěšně dvořil

spolužačce krasavici

Zaťukala mi na rameno

Já jsem tu také…

A mé já suverén ji odbylo

otevřeně sprostě hloupě

Jaký jsem mohl mít život

s takovou

která mi byla podobná

Těsně před státnicemi

si ještě hraji

na Aragonova Aureliána

Asi měsíc stopuji na každém kroku

jednu filozofku

Oslovuji ji

právě když se váží

na veřejné váze v obchodním domě

Podobá se Evě Pilarové

a mě z ní bolí hlava

Pořád někam spěchá

Pořád se učí

Pořád mě nechce

Studia končím bez ní

Je po všem

A já zrovna nemám žádné peníze

abych to oslavil

Chci prodat nějaké knihy

antikvariát nebere…

Promoce

Příbuzní vypadající tak důvěryhodně

že je vrátná na kolejích

ani nezapisuje

Nakukují do skříní a koutů

mně už nepatřících

už vyklizeného pokoje

Prázdný

duchem nepřítomný

Místo ještě nemám

Čeká mě vojna

Dostávám nějaké dárky

Odjíždím bez nevěsty

Ale takových je nás víc

Gaudeamus

Gaudeamus

Gaudeamus

Dnešní Brno se mi nelíbí

Brno plné aut

Brno rušné skoro jako Praha

Brno s podchody u nádraží

Brno beze mne

A tak vzpomínám na dobu

kdy trubači troubili

mambo Zambezi

kdy trubači troubili

mambo Třešňový květ

a kdy mně bylo osmnáct let

a kdy jsem v obleku po otci

přijel sem

vlastně tam

studovat biologii

(1984-1987)