Článek
Ke zpovědníkovi amatérovi, o kterém jsem zde už psal, přiběhl nedávno jakýsi muž a byl zjevně dobře naladěn.
„To vám musím řici, jak se mně ulevilo….“
Posadil se a začal vyprávět.
Asi před rokem jel na kole za přítelkyní a potom i s ní na nedělní výlet. Byl krásný slunečný letní den. Na silnici, která rozdělovala místní stadion na dvě poloviny a na níž byl průjezd zakázán dopravní značkou, ležel starý zanedbaný muž s plnovousem a vedle něho leželo jízdní kolo. Opodál seděl na bobku asi dvanáctiletý kluk a díval se nepřítomně na něho i na starce, ležícího vedle jízdního kola. Přejel kolem nich bez povšimnutí, ale i tak zpozoroval, že se klučina na něho překvapeně dívá. Asi měl zastavit a podívat se, co se starcem, ležícím na zemi, je, říkal si.. Ale spěchal, a tak hodil tento nepříjemný zážitek za hlavu. Ale pořád se mu to vracelo.Ten pohled na starce a jeho kolo a svědka. Ale ten kluk tam byl přece dříve a možná viděl, jak stařec upadl. On měl zavolat pomoc.
Pronásledovalo ho to stále, i když už uběhla řada týdnů a měsíců. Utěšovalo ho jen to, že v žádných místních zprávách nečetl a neslyšel, že by na stadioně byl nalezen mrtvý bezdomovec. Dokonce se chtěl jít udat a zeptat se na tento případ na policii nebo u záchranářů, co jezdí se sanitkami, zda neměli asi před rokem takový případ…
Osvobodila ho až událost, které se asi za rok stal svědkem. Šlo o stejnou situaci jako před rokem. Jenže to bylo v poledne ve všední den na rušné silnici, přesně řečeno na chodníku vedle rušné silnice, a vousatý stařec i s kolem leželi na přilehlém trávníku. Těsně vedle něho nějací kopáči opravovali prasklé potrubí.
„Hele, podívej se,“ šťouchl jeden dělník do souseda „Tam někdo leží…“
„Ale toho si nevšímej, asi trochu přebral… ještě že nespadl na silnici, tam by asi dopadl hůř, jezdí zde jedno auto za druhým. Určitě se za chvíli probere a půjde nebo snad i pojede dál.“
Těmito slovy skončil nadšený a udýchaný člověk svou zpověď u zpovědníka amatéra.
A dodal: „Ale podruhé bych určitě zavolal pomoc. Za ty nervy to nestojí…“
„To bych ti radil,“ souhlasně přitakal zpovědník.“
Potom se rozešli každý po svém. Muž - svědek si až doma uvědomil, že to právě při tomto druhém případu mohl napravit a zavolat pomoc. Ale neudělal to s pomyšlením, že z lidí kteří byli kolem to někdo určitě udělal i za něj, protože druhý den ráno už na tom místě byla jen zválená tráva a stopy po pneumatikách bicyklu. Anebo starý muž se sám probral a někam odešel.
