Článek
Jsou či spíše byli i lidé, kteří k nesmrtelnosti potřebovali i méně let, ale i tak je to obdivuhodné.
Básníkem, o kterém je řeč byl ruské národnosti, kterou dnes jak se říká moc nebo vůbec nemusíme. Jmenoval se Sergej Alexandrovič Jesenin.
S Putinem by rozhlodně nesouhlasil.
Narodil se v roce 1895 a zemřel v roce 1925. Byl současníkem a krajanem u nás známějšího Vladimíra Majakovského, ovšem tvorbou byl úplně někde jinde Mj. Jesenin o tom napsal : „Já celou svou duši říjnu dám i máji, jen svoji milou lyru nedám jim.“ Patřil a patří k nejpodmanivějším lyrikům slovanské i světové poezie. Na internetu je dosti podrobně zpracován jeho životopis, takže zde uvedu jen několik ukázek z jeho tvorby. Do češtiny jeho dílo překládalo několik překladatelů (Daněk, Frynta, Taufer, Zábrana aj.).
V příspěvku na internetu je také, což v u nás vyšlých publikacích tohoto básníka jsem zatím nezaznamenal, také fotografie z pohřbu-básníka v otevřené rakvi , kterou obklopují smuteční hosté. Součástí tohoto článku na internetu je také jeho bezvýchodné osmiverší rusky i v českém překladu. Uvádí se, že básník ho nenapsal těsně před smrtí, ale již někdy dříve.
Několik ukázek jako pozvánka k návštěvě jeho díla:
Po staru beru ovčí kožich
a jdu si lehnout na seník
Sad zmohutněl když do něj vkročím
šeřík mě šimrá do skrání
jak milý je mým zvlhlým očím
plot so se stářím naklání
Jak je to dávno
u těch vrátek
jak jsou ty časy vzdálené
Mladičká dívka bílý šátek
lásky plně mi řekla ne
xxxxxxxxxx
Měl jsem rád ženy muchlal květy
ležel na trávě
Dobytek náš bratr ponížený
nebyl ode mne bit po hlavě
xxxxxxxxxxxxxxx
Já nejsem k pláči nežebrám
v citech jsem nikdy nepochybyl
Hřebcům a stepním kobylám
tam u nás v dětství jsem se líbil
xxxxxxxxxxx
Na cesty našich modrých polí
stroj vpadne silou železnou
Ovesné klasy plné slunce
vysbírá černou tlapou svou
Neživé cizí hrubé dlaně
písně se nechtějí k vám znát
dál budou naší plaví koně
po starém hospodáři ržát
xxxxxxxxxxxxxx
Vím ach vím že na jiného myslíš
nač si lhát a nač se klamat jen
Ani já tě nemiluji příliš
vzpomínkami z mládí zaplaven
xxxxxxxxxxxx
Všechmo živé od mládí už časně
Chce svůj talent světu prokázat
o sobě já vím že nepsat básně
ve stepi bych nejspš koně krad
Zakrslý a vyhublý jak house
hrdinou všech kluků jsem se stal
když s e zkrvaveným nosem
jsem domů chodíval
Polekanou matku v koutku kamen
konejšil jsem s krví mezi rty
To nic to jsem jenom zakopl o kámen
do rána se mi to zahojí
