Článek
V pracovně velitele roty právě probíhala schůze jednotky. Z jednání všechny vytrhlo naléhavé zaklepání na dveře. V zápětí do pracovny velitele roty vstoupi svobodník Gajdoš a lámanou česko-slovenštinou řekl nahlas a v pozoru:
"Súdruh major svobodn Gajdoš, dozorčí roty. Dovolte mi s vámi prehovoriť.
Major Pírek mlčky pokynul, že může mluvit a svobodník Gajdoš už mírným skoro prosebným hlasem dodal:
„Súdruh major, mohol byste jít se mnou na chvíli ven ?“
Všichni vojáci, přítomni v místnosti se na svobodníka Gajdoše udiveně podívali. Takovou větu člověk obvykle slyší někde v hospodě, kde si dva soci chtějí něco ručně vysvětlit beze svědků.
Velitel roty Pírek vstal a hlavou pokynul svému zástupci pro věci technické, aby šel s ním. Oba vyšli z kanceláře velitele roty a s nimi i dozorčí svobodník Gajdoš.
V kanceláři nastalo nejisté ticho. Po chvíli se ale vojáci začali bavit o svých věcech. Co je k obědu, kam půjdou po službě. Většina to totiž byli záklaďáci a záložáci.
Asi po patnácti minutách se velitel roty i jeho zástupce vrátili a oba kroutili hlavami.
Vojáci v místnosti viseli očima na rtech velitele roty. Konečně promluvil:
„Svobodník Gajdoš, který je dnes dozorčím na rotě, jak vidíte podle jeho červených šňůr na saku, si už několikrát během služby všiml, že zatím co všichni vojáci mají na své věci, na chodbě, jednu skříňku, svobodník Rak má skříňky dvě.
Svobodník Rak se nějak nápadně vždy vymlouval, že nemá čas ukazovat obě skříňky, že to má od předcházejícího velitele jako funkcionář ve svazu mládeže, dovoleno.
Ale ten den dozorčí, svobodník Gajdoš, chtěl obsah obou skříněk vidět. Dozorčí Gajdoš rázně otevřel skříňku, kterou právě svobodník Rak opatrně odemkl. Dozorčí Gajdoš nevěřil svým očím. Na podlahu chodby se z otevřené skříňky vysypala hromada prázdných a otevřených peněženek, různých barev tvarů a velikostí.
Dozorčí Gajdoš se obořil na svobodníka Raka:
„Čí jsou to peněženky?
Svobodník Rak koktal, říkal, že má hodně příbuzných a všichni se mu snaží vojnu trochu finančně vylepšit. Na pivo a tak.
Dozorčí Gajdoš se však nedal odbýt:
„Copak ti tvoji příbuzní ti dávají peníze pokaždé v nové peněžence ? Obvykle dárci mají bankovky sevřené v dlaní a strkají je obdarovávanému do nějaké kapsy nebo za košili.
Konečně se svobodník Rak přiznal, že peněženky krade svým kolegům vojákům nebo civilům v kině nebo po hospodách.
Po této obsáhlé a ostudné informaci velitel roty major Pírek pro ten den schůzi ukončil a rozpustil.
Po obědě byl svobodník Rak, jinak vzorný voják, svazák a člen KSČ podroben výslechu u velitele útvaru.
Myslím, že dostal pár dní, jak se říká na vojně, ostrých (tj, celodenní vězení v kasárenské base). Po skončení řádné vojenské služby musí ovšem takový výtečník dny strávené v kasárenském vězení navíc odsloužit.
