Článek
„….My v Prostijově, my to tak neberem. Naším patronem je básník Jiří Wolker.“ Některým z nás se o něm, o Jirkovi se i zdá. Jeden z mých spolužáků, myslím, že se jmenoval Slávek, byl vyvolán na jednu Wolkerovu báseň:
„dělník je smrtelný, práce je….“ třídou svištěly nápovědy ze všech stran:: „práce je živá“ a on celý zarudlý a zpocený po chvíli slavnostně vybuchl: „dělník je smrtelný, práce je šibal.“ Dostal pětku, šibal. Ale tohle je pravda, někdy z roku 1960.A pořád ho děsí.
Jednou, když se Jirka Wolker vracel z každodenního ranního běhu kolem Kopečku u Olomouce a běžel právě kolem nebeské vrátnice, svatý Petr si právě vařil kávu. Jirka na něj houkl, že by si také dal, i když to nalačno není zdravé…. Když seděli v nebeské vrátnici u stolu proti sobě, Jirka se pokoutně podíval na svatého Petra a zeptal se: „Ty, svatý Petře, ty starý kmete, nevadí ti, že já mám v centru Prostijova už dvě sochy a ty žádnou..“
“ Milý mladíku, schválně, kolik si myslíš, že je v Prostijově kostelů…Čtyři, pět…? V každém najdeš alespoň jeden můj obrázek. A co teprve v modlitebních knížkách…v některých jsem vyobrazen i víckrát.“
„I když jsem napsal báseň Svatý Kopeček, kostely nebyly zrovna dvakrát moje parketa, přiznal se Wolker. Ale věřím ti “, dodal přesvědčivě.
„Ale dost špičkování, alespoň zde, v Prostijově máme k sobě blízko, jsme přece sousedi,“ řekl bodře svatý Petr.“
“ A jak to myslíte, svatý Petře?“zeptal se Wolker.
„Podívejte, v Prostijově máme ulici, ve které se po léta konají nejrůznější poutě a trhy. Je to spíše třída než ulice. Po obou stranách plochy, na které jsou často stánky s trhovci, jsou silnice. A tato ulice - třída se už dlouho, od roku 1945 i dnes jmenuje po vás, Jirko, Wolkerova třída“.
„No a co?“ zeptal se Wolker.
"No a kostel, který se jmenuje po mně, tedy Petrský kostel, stojí v čele, na přídi této ulice, pojmenované po tobě, Jirko..
„Tak na co ?“ Na Prostijov!“ „Tak na Prostijov“!
