Článek
Vojenská základní služba byla snesitelnější pro vojáky, kteří i na vojně mohli dělat nějakou zájmovou činnost tak zvaně závodně, to jest zúčastňovat se různých soutěží, hlavně ve sportu nebo umění.
Pokud jde o umění, i vedení útvarů mělo zájem, aby se jejich vojáci základní služby zapojovali do soutěže ASUT, což byla Armádní soutěž umělecké tvořivosti. Konala se každý rok a měla několik kol : útvarové, krajské plukovní) a armádní.
Protože již před vojnou psal básně a povídky, a uvedl to ve svém vojenském životopisu, obrátil se n a něho ZVP tj. zástupce pro věci politické, aby se do soutěže také přihlásil. Byl za to opušťák, bez ohledu na to, jak se kdo umístí.
Z útvarového kola většinou všichni postoupili do krajského či plukovního kola. Zájemců nebylo mnoho, takže úvar měl zájem o alespoň nějakou svou reprezentaci.
Přihlásil se tam také Moc se na to nepřipravoval, vybral pár svých textů a prostě je přečetl na podiu kinosálu v kasárnách, kde sloužil.
Překvapila ho pozitivní reakce nejen vojínů a ostatních záklaďáků, tj. svobodník, desátníků i četařů, ale i důstojníků a praporčíků. Tleskali mu o sto šest, jak se říká. Hned od začátku cítil, že to není z jejich strany nějaký výsměch, ale že se jim to opravdu líbilo. Trochu si to pokazil nakonec, když mu došel hlas. I když poslední verše už jen zasípal. Ale i tak se mezi nimi cítil po vystoupení lépe.
Z krajského kola si přivezl čestné uznání, které mu ještě dnes visí v pokoji. Jako pozdější fotoamatér uznává, že jeho fotka na četném uznání, byla dobře vyvolána a ustálena, protože i po pětapadesáti letech nezežloutla. Pořád je jako nová.
Zúčastnil se i celostátního či celoarmádního kola, kde jeden rejža z plzeňského divadla vyzvedl jednu jeho báseň nad ostatní které zarecitoval, tentokrát bez sípání na konci přednesu. Báseň se jmenuje Tvá ves.
Bylo to o jeho první lásce, která se mu už dlouho před vojnou vdala za jiného. Banální a častý osud. Stejně tak bylo asi banální jeho konání zde na vojně, když jí stále posílal nové básně. Teprve dlouho po vojně, až při setkání spolužáků po dvaceti letech se dozvěděl, že ona ty básně vůbec nedostala protože je zabavovala její matka, aby měla její dcera měla klid na rodinu. Snad to b ylo tak lepší.
Báseň Tvá ves byla později publikována v novinách, a zde je jako tečka tohoto příběhu:
T v á v e s
Každé tři týdny tvou vsí jedu
Za hluboké noci kdy vyjma hvězd vše spí
V rozkvetlou alej zas roztál škralou ledu
Na střechu vozu padá zralý pyl
xxxxxxxx
Jaro mně zase přesvědčilo psát ti
Přátelům i sobě jsem jen pro posměch
Nevěřím že z tebe něco se mi vrátí
Však smutek je mi drogou alespoň tu mi nech
xxxxxxxxx
Jak tenkrát mi z prvních domů u silnice
Do hlavy stoupne krev a vteřiny jsou těžké
K zastávce vzhlížím zda vlaje tam tvá kštice
A pokaždé se leknu co jenom si řeknem
(1968)
