Článek
IVLP program je totiž jedna z nejprestižnějších diplomatických výměnných iniciativ na světě. Celým názvem International Visitor Leadership Program, pod záštitou amerického State Departmentu — ministerstva zahraničí. Funguje od roku 1940 a za tu dobu jím prošlo přes 230 000 odborníků, lídrů a tvůrců politik z celého světa. Mezi absolventy najdete třeba Margaret Thatcherovou, Tonyho Blaira nebo desítky dnešních prezidentů a ministrů. A přes pět set Čechů a Češek, kteří prošli programem od roku 1992.
Každý ročník má konkrétní téma, náš se jmenuje „Education in the Digital Age.“ Tři týdny, pět amerických měst, setkání s těmi, kdo americké vzdělávání v digitální době reálně formují.
Výběrem jsem z nějakého důvodu prošla, tak já jedu!
Čekám ve Frankfurtu
Sedím na letišti ve Frankfurtu a čekám na letadlo do Washingtonu.Na základě pečlivě naplánovaného itineráře Americkou vládou jsem si nechala udělat hluboký research od Clauda, na úvod téhle třináctistránkové rešerše mi píše:
„Americké vzdělávání v digitální éře: Praktický průvodce pro českou expertku.“ (díky Claude:)
„Spojené státy americké utratí za vzdělávání téměř bilion dolarů ročně a přesto vykazují jedny z nejhlubších vzdělávacích nerovností v rozvinutém světě. Tento dokument mapuje americký vzdělávací systém ve stavu bezprecedentní turbulence — federální ministerstvo školství ztrácí polovinu zaměstnanců, umělá inteligence mění pravidla hry ve třídách a ideologické války o knihy, telefony a kurikulum rozdělují společnost. Pro českou expertku představuje tato krajina fascinující kontrast: systém, kde neexistuje jednotné kurikulum, kde kvalita školy závisí na ceně nemovitostí v okolí, ale kde zároveň vznikají nejpokročilejší vzdělávací technologie na světě.“
Co k tomu říct.. má pravdu, kluk jeden umělá.
Osmnáct lidí, osmnáct zemí a osmnáct pohledů.
V programu se mnou bude 18 dalších lidí z různých zemí světa. Singapur, Mongolsko, Nepál, Ukrajina, Brazílie, Nikaragua, Kanáry, Slovensko. Každý z nás přináší jiný kontext, jiný vzdělávací systém, jiné zkušenosti s tím, co se v digitalizaci škol daří a kde jsou hlavní výzvy
Spolu se mnou jede třeba vietnamský ředitel výzkumného ústavu, singapurský specialista ministerstva školství, nebo vysokoškolská pedagožka ze sociálních studií z Nikaraguy. Každý má za sebou spoustu práce pro vzdělávání ve své zemi a před sebou potenciál něco ovlivnit. Přijde mi, že tohle je stejně cenné jako samotný program - ta různost pohledů na stejnou věc.
Budu se na všechno snažit dívat v kontextu současného vývoje AI a českého školství. Ale hlavně vlastním pohledem člověka nadšeného do učení a inovací, s několikaletými zkušenostmi ze školy i veřejné správy. A určitě taky pohledem mámy tří dětí z generace Z a Alfa, koneckonců mateřská role je to, co mě ke studiu pedagogiky přivedlo.
Kam že to přesně jedu?
Tři týdny, pět zastávek:
Washington D.C. — federální úroveň. Smithsonian Learning Lab, Library of Congress, organizace Digital Promise, setkání s odborníky na vzdělávací politiku. Chci pochopit, jak vůbec funguje systém, kde neexistuje jedno ministerstvo školství, ale 50 státních a přes 13 000 místních školských orgánů. (Ano, správně čtete. Třináct tisíc.) A kde se zrovna teď pokouší to jediné federální ministerstvo školství de facto zrušit. Ale o tom až příště.
Baltimore — jeden den zaměřený na přípravu učitelů a asistivní technologie pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Tohle téma mě zajímá. V Česku zatím mluvíme o AI hlavně v kontextu průměrného žáka, ale u dětí se speciálními potřebami je potenciál snad ještě větší.
Providence, Rhode Island — AI na univerzitách. Bryant University má celé centrum zaměřené na AI v podnikání, University of Rhode Island právě dokončila dvouletou práci AI Task Force. Jsem zvědavá, co z toho vzešlo — a jestli se jejich závěry nějak shodují s tím, co vidíme v Česku.
Cleveland a Detroit — základní a střední školy, komunitní vysoké školy, praktická implementace technologií v každodenní výuce. V Detroitu sídlí Clintondale Community Schools — škola, která v roce 2010 jako první na světě přešla plně na model „převrácené třídy“ (flipped classroom). To je ten přístup, kde se žáci látku učí doma s technologiemi a ve škole pak skutečně přemýšlejí, diskutují a tvoří. Klesla jim tehdy školní neúspěšnost z 30 % na 10 %. Bude super vidět to na vlastní oči a moct se ptát.
Dallas — edtech firmy, STEM vzdělávání, charter schools. Texas Instruments tam má vlastní vzdělávací program pro matematiku. A pak esports — elektronický sport jako součást školního kurikula. I o tom budu psát, i když to zní jako sci-fi.
Proč o tom píšu?
Píšu proto, že co si nenapíšu, to si nepamatuju. 🙂 Informací bude tolik, že si je prostě musím zaznamenávat.
Ale taky proto, že jsem přesvědčená, že česká debata o vzdělávání v kontextu technologií potřebuje víc konkrétních příkladů a zkušeností a míň obecných řečí.
Tak doufám, že se mi podaří vytvořit takový cestovní záznamník s názorem, který třeba obohatí i někoho dalšího a pomůže zvedat diskuzi o změnách ve školství v době, kdy se technologie propojuje s lidstvím.
Tak příště z Washingtonu!
