Článek
Znáte suchý únor? Je to výzva stát se na jeden měsíc abstinentem. Jen na jeden měsíc. A to na ten nejkratší - únor. Znamená to vzdát se absolutně všeho alkoholu.
Tuhle výzvu jsem poprvé zkusila loni v lednu. A víte co? Bylo to jednoduché, tak jsem si to prodloužila do února. A zase to bylo jednoduché. Nejen, že bylo snadné to dodržet, ale ani jsem na to nemusela nijak zvlášť myslet. Ani po ukončení té výzvy jsem neměla potřebu se honem rychle něčeho napít. Pochopila jsem, že alkohol nebude můj problém.
Tak jsem zkusila jinou výzvu a to byl měsíc bez cukru. Tedy bez toho bílého rafinovaného cukru. A pro jistotu i bez medu, protože se znám a vím, že bych to s tím medem určitě přeháněla. Mojí motivací nebylo zhubnout, protože to nepotřebuju, ale spíš vyzkoušet si, nakolik moc jsem na tom sladkém závislá a taky jakou mám vůli.
Měsíc bez cukru tedy rozhodně výzva byla. Poprvé jsem zhřešila hned první den, když jsem si ke kafi v kavárně bez přemýšlení objednala zákusek. No nic, jeden hříšek nevadí, držela jsem se dál, ale celý měsíc jsem nezvládla. Po 18 dnech jsem to prostě vzdala.
Letos v lednu jsem to zkusila znova. Prozíravě jsem si ale povolila ovoce. A snědla jsem ho na měsíc fakt hodně. Jen díky tomu jsem tentokrát svoji bezcukrovou výzvu zvládla. K cukru jsem se hned zase vrátila. Už prvního po půlnoci jsem si dala první sladkost.
Ale něco jsem se na tom naučila. Třeba to, že ovoce dokáže moji touhu po sladkém uspokojit a je to pro moje tělo nepochybně lepší, než různé ty čokoládové tyčinky a sušenky, které jsem si dávala dřív. Znám se, já se k nim vrátím, ale možná jich bude o něco méně, když už vím, že bez nich dokážu přežít. Naučila jsem se i to, že když jsem dobře najedená, tak se těm chutím na sladké daleko lépe odolává. Takže třeba pořádná snídaně s dostatkem bílkovin mi pomůže vyhnout se nějaké té přeslazené nouzové sladkosti. Můj životní styl totiž zahrnuje dost pohybu z místa na místo a občas se nestíhám pořádně najíst. Takže ta snídaně je pro mě fakt základ.
Taky jsem zjistila, že mi chybí sladké nápoje. Voda mi moc nechutná, neslazený čaj piju většinou jen v čajovně, takže najednou vyvstal problém, co mám pít? I různé ovocné džusy bývají s přídavkem cukru, takže i těm jsem se vyhýbala. Řešením by bylo pivo, ale to nechci pít každý den. Není to jen o cukru, je to o celém tom systému, jak se člověk stravuje.
Taková měsíční výzva je fajn způsob vyzkoušet si, jaké by to bylo, kdyby se člověk vzdal něčeho, co má rád. Před časem jsem takhle zkoušela i měsíc veganství, tedy jíst pouze rostlinné jídlo. Napoprvé jsem to vzdala už po třech dnech. To mě přimělo víc o jídle přemýšlet a víc plánovat, takže napodruhé už jsem to zvládla a nijak jsem nehladověla. A napotřetí už to bylo snadné, takže už mě to přestalo bavit.
Když splníte takovou měsíční výzvu, tak to má ještě jeden velmi pozitivní efekt a to je skvělý pocit ze sebe sama. Když dokážu tohle, tak dokážu i další obtížné věci, že jo? Důvěra ve vlastní schopnosti je hodně důležitá, pokud chcete v životě něčeho dosáhnout.
