Článek
V moderní západních zemí se přiřazuje gender jedinci těsně po narození, v některých případech ještě před narozením,a na základě pozorovaných pohlavních znaků (přítomnost penisu, případně jeho velikost a viditelnost) tímto způsobem určené pohlaví.
Soubor znaků, podle nichž se určuje pohlaví, může být poměrně komplexní. Zvolené metody mohou kromě funkce a podoby rozmnožovacích orgánů zahrnovat taky chromozómy, hladina jednotlivých pohlavních hormonů v těle dospělého. S hormony souvisí druhotné pohlavní znaky jako jsou vousy, ňadra a celkové rozmístění tukové tkáně po celém těle. V některých případech se nedá určit pohlaví, například když má člověk mužské chromozómy a zároveň ženské pohlavní orgány. Množství intersex osob v populaci bývá odhadováno zhruba 0,018-4 procenta, nejčastěji 1,7 procent. V případech intersex osob bývá přiřazení genderu problematické. Vzhledem ke společenskému tlaku na dodržování binárního pojetí genderu bývá dítě v západní společnosti vychováváno jako muž nebo žena, jeho medicínský status je nebinární. Intersex organizace upozorňují na zvláštní situace se třemi pohlavími a dvěma společensky a právně akceptovanými gendery, zasazuje se o snížení důrazu na oficiálně určený binární gender.
Genderova socializace
Když se řekne socializace, tak se jedná o proces, v němž si jedinec osvojuje společenské normy, hodnoty, očekávání a zvyky, a to nejen v dětství, ale do jisté míry během celého života. Obecné představy rozšířené v západní společnosti, dítě se narodí s určitým pohlavím a k určitému genderu se teprve musí naučit, projde genderovou socializací. Co je středobodem tohoto učení berou různé teorie rozdílným způsobem.
Sigmund Freud byl zakladatelem psychoanalytické identifikační teorie. Podle této teorie dítě napodobuje rodiče stejného genderu. Nancy Chodorowova tuto teorii má v podobě teorie vztahu k objektu. Tato teorie říká, že chlapci se učí svůj gender osamostatnění od matky, zároveň dívky se ji učí napodobovat. Lawrence Kohlberg pracuje v návaznosti na Jeana Piageta s teorií kognitivního vývoje. Při této teorii se děti učí genderum (muže nebo ženy), potom je uplatňují jako organizační a kategorizační principy pro věci kolem sebe. Sandra Bemova mluví o optických sklech kultury. U této teorie se děti naučí nejen genderovym pojmům, ale také k tomu, jak s nimi mají nakládat.
