Článek
Doma jsem se oblékla a vzala jsem si sebou arašídy v syrovém těstíčku. Po cestě na procházce jsem jedla tyto arašídy. Jakmile jsem přišla do parku, tak jsem zjistila, že na cestě po které mohou chodit lidi a jezdit kola, se motá malé policejní auto a někoho kontroluje.
Já jsem na ně koukala a byla jsem zhruba 300 metrů od policejního auta. Dokonce jsem slyšela, co si tam povídají. Toto policejní auto, pak odjíždělo a já jsem šla dál na svojí procházku.
Samotné auto mě dohnalo i předjelo. Dva policisti vystoupili z auta. Pro mě nebyli neznámý, už jsem s nima párkrát mluvila. Ten co řídil auto, chtěl po mně občanku.
Tak jsem mu v němčině řekla, že ji mám doma a nadiktovala jsem jim adresu. Ještě jsem jim řekla, ať mi dají papír a tužku, že jim moje iniciály napíšu.
V této době z auta vylezla nejspíš jejich šéfová, tu jsem viděla poprvé. Tato šéfová se celou dobu jen usmívala. Ten druhý policista vytáhl z auta notebook a chtěl, abych mu nadiktovala moje jméno a datum narození. Při tomto psaní měl problém s mým příjmení. Tak jsem v němčině policistovi řekla, že mu to do počítače napíšu.
Policista si svůj notebook držel a já jsem mu psala moje příjmení. Takto zjistili, že jsem už tu nějakou dobu známá, tak mi poděkovali a rozloučili se semnou. Já jsem jim v němčině řekla prosím a taky jsem se s nimi rozloučila se slovem čau. Takto se v Německu zdravíme normálně. Ani mě nepotřebovali kontrolovat. Pak odjeli pryč a já jsem se šla projít do lesa.
