Článek
Nejdříve jsem ležela doma s hlavovými tiky. Měla jsem jeden tik za druhým. Na tiky mi doma nic nepomáhalo a měla jsem zvýšenou teplotu.
Přítel mi zavolal záchranku. Když záchranáři přijeli, tak si semnou povídali a já jsem jim odpovídala. Do sanitky mě přivedli v mikine a v botech. Zhruba půl noci jsem nespala, kvůli tikům.
Když mě vezli do nemocnice, tak už jsem opět nevěděla, že jsem na světě. V nemocnici jsem se probrala až na pokoji. Sem mi jedna zdravotní sestra přinesla infúzi.
Na záchod jsem mohla chodit sama. Ale tento záchod byl postaven až na chodbě a já jsem byla zmatená. Na samotný záchod jsem došla bez problému. Když jsem šla ze záchoda, tak jsem nedokázala najít svůj pokoj a u všech pokojů jsem otevírala dveře.
Viděla mě jedna zdravotní sestra a odvedla mě na dětské oddělení, i když je mi více než třicet let. Zdravotní sestra z dětského oddělení se ptala telefonem, jestli někde nechybí pacient. Až na jednom oddělí řekli, že pacient chybí.
Zdravotní sestra, co mě sem odvedla, tak mě vzala zpátky na můj pokoj. Když jsem šla znovu na záchod, tak se tato scéna opět stala. Snědla jsem v nemocnici snídani i oběd. Po obědě jsem mohla jít domů.
