Článek
Jedno odpoledne jsem se pohádala se svým přítelem. Sbalila jsem si batoh a šla jsem ze Zittau směrem na Polsko (Bogatynia).
Šla jsem v Polsku po hlavní silnici a vedle silnice tekla řeka Nisa. V Zittau se vlévá do Nisy řeka Mandava. Když jsem šla po hlavní silnici, tak už mohlo být zhruba 19:00 hodin večer a byla všude tma. Po silnici jezdily auta i kamiony sem tam. Já jsem neměla baterku a auta na mě troubily. Nikde nesvítily žádná světla (lampy).
Pak najednou přijelo zezadu policejní auto z Polska. Toto policejní auto zastavilo vedle mě na silnici v Polsku a vzali mě policisté do auta. Jeli semnou směrem na Bogatynu, na toto město jsem šla právě po té silnici.
Při jízdě v autě mi policista v polštině nadával, že nemám na sobě žádné reflexní prvky, aby mě auta viděla. V polštině jsem mu rozuměla dobře. Toto policejní auto mě vysadilo na autobusové zastávce v Bogatinii. Řekli mi, že mám na autobusové zastávce přespat. Já jsem jim odpověděla v češtině, že tam spát nebudu.
Jak jsem odešla ze zastávky, tak jsem se dostala k firmě Turów na dolování uhlí. Pro mě bohužel smůla v tom, že kus prostranství byl otevřen a nikde se nenacházela cedule se zákazem vstupu. Já jsem šla dovnitř Turówa, chodila jsem zde po silnici a myslela jsem si, že to projdu.
Nacházela jsem se v tomto areálu zhruba 1.5 hodiny, než se mě konečně všimla security. Security přijela ke mě pracovním autě, dva muži vystoupili a vrhli se na mě. Přimáčkli mě ke služebnímu autu a dali mi pouta úplně napevno. Pouta na rukou mě hrozně štípaly a měla jsem na rukou vyryté modřiny (hematomy). Pak mě security odvezla na pracovní služebnu v Turówe.
Tam mi sundali pouta a nechali mě sedět na schodech s lahví sodovky. Než přijela polská policie, trvalo to nejspíš jednu hodinu. Security si mysleli, že jsem přelezla plot, já jsem jim jasně odpověděla, že tam mají volný prostranství bez zákazu vstupu.
Po hodině sezení na schodech přijela policistka bez uniformy, myslím si, že pocházela z kriminálky. V Česku na kriminálce nenosí uniformy. Tato policistka na služebně security zkontrolovala moje věci a tímto autem, co ta policistka přijela, tak mě odvezla na policejní služebnu v Bogatynie.
Tato policejní služebna měla dvě nebo tři patra. V každé kanceláři se nacházel jeden počítač pro policistu. Mě si převzaly dvě policistky a odvedly mě do cely předběžného zadržení. Zde se ke mně nechovaly moc slušně. Já jsem s nima odmítala spolupracovat, protože jsem na ně musela čekat jednu hodinu, než vůbec přijely. Tyto policistky chtěly mé jméno, bohužel v této době byl můj občanský průkaz u mé opatrovnice v Německu. Odmítala jsem jim i mé jméno napsat. Dávaly mi tužku i papír. Takto nedokázaly ze mně dostat mou identitu, tak jsem zjistila, že na to má policie jednoduchý test a moje jméno s datumem narozením měly do deseti minut.
Pak mě začaly kontrolovat a musela jsem svlékat i své oblečení, když po mně chtěly svléknout i spodní prádlo, tak jsem jim to v němčině odmítla. Tyto dvě policistky mě přimáčkly násilím ke zdi, nemohla jsem se hýbat a myslela jsem si, že mi zlomí horní končetinu. Já jsem zde řvala bolestí a oni mi sundávaly spodní prádlo a pak mi začaly osahávat moje přirození. Nic u mě nenašly, nechaly mě obléknout, nasadily mi lehce pouta a odvezly mě policejním autem na hranici s Německem. V Německu na mostě už na mě čekali dva známý policisté, kteří mě bez pout odvezly domů, až do bytu. Doma u přítele jsem byla zhruba ve 23:00 hodin.
Druhý den jsem šla se svým přítelem na německou policejní služebnu, podat trestné oznámení na polskou security a státní policii z Bogatynie.
