Článek
Tato událost se stala v jeden den, buď to bylo v pondělí, středa nebo v pátek. Protože tyto dny máme tréninky boxu. Nejdříve jsem šla do šatny v budově školy, kde máme tělocvičnu. Doma se už nenacházeli žádné léky na halucinace, proto jsem musela čekat, než mi je přiveze paní opatrovnice.
Bohužel do tělocvičny na trénink jsem už nedošla, protože jsem šla ze šatny směrem ven a od této doby nic nevim (nevnímala jsem svět, ani bolest). Měla jsem v tomto stavu dojít až do velkého obchodního domu, i když jsem neměla u sebe ani cent. V tomto obchodním domě jsem měla být agresivní, co jsem zde dělala, nevím. Měla si pro mě přijet záchranka a odvést mě do nemocnice v Zittau na oddělení JIP.
Na této JIPCE jsem se probrala k plnému vědomí brzo ráno. Na mém v těle se nacházelo EKG a infuze, k tomu jsem byla napevno připoutaná k posteli. Nemohla jsem se pohnout, ani o milimetr. Přiběhli zdravotnický asistenti a okamžitě mě rozvázali i vykoupali. Pak byla snídaně, po snídani začala vizita.
Při vizite přišli ke mně dva český doktoři a povídali mi, že jsem se nacházela ve velkém obchodním domě, kde jsem měla být agresivní. Ale jak agresivní to mi nepověděli. Při své agresivitě můžu řvát na lidi nebo se s nima rovnou prát. Po vizite a snídani jsem šla hnedka domů.
