Článek
Jeden den v červnu jsem se šla projít do města Zittau. Někde v tom městě jsem musela dostat velké halucinace, což při tomto záchvatu jsem ani nevěděla, že žiju, a necítila jsem žádnou bolest. Někdo ke mně musel poslat záchranku a ta mě odvezla do psychiatrické nemocnice. Cesta trvá záchrankou ze Zittau přibližně 30 minut.
V této nemocnici jsem se probrala k plnému vědomí zhruba po dvou dnech. Ležela jsem na horším oddělení narkomanů a alkoholiků, což nevím, co jsem zde dělala, když nejsem žádný alkoholik ani narkoman.
Pak si se mnou po probrání začali doktoři aspoň povídat. Ptali se mě na různé věci v němčině a já jsem jim německy odpovídala. První den po probrání mě zdravotničtí asistenti vzali na hřiště před nemocnici a zde jsem si zahrála s jiným pacientem stolní tenis. I když jsem ležela na horším oddělení, chodila jsem na jídlo do jídelny.
Každý den v 7:00 hodin ráno nám zdravotníci měřili krevní tlak a u každého jídla v jídelně nám roznášeli medikamenty.
Netrvalo dlouho a dali mě na lepší oddělení narkomanů a alkoholiků. Bohužel jsem chodila do jídelny pravidelně pro čaj. V této době jsem vypila dva hrnky čaje najednou a šla jsem na svůj pokoj. Po cestě na pokoj mě chytil zdravotní bratr a v ruce nesl plný hrnek čaje. Přikázal mi, že to musím vypít. Řekla jsem mu, že jsem před chvílí vypila dva hrnky čaje. Tento bratr mi dále přikazoval, že to musím vypít. Já už jsem měla na něho vztek a v této době se mi vztekem klepaly obě ruce. Vzala jsem hrnek do ruky a vlažný čaj jsem vylila na něj.
Pak přiběhnul nějaký doktor, vzal si mě někam do místnosti, zde si semnou začal v němčině povídat, proč jsem to udělala. Já jsem mu na všechno odpověděla také v němčině a slíbil mi, že už mi nikdo čaj nepřinese. Já jsem mu za to aspoň poděkovala.
Přibližně první dva týdny jsem brala medikamenty a chodila jsem na ergoterapie. Na této terapii jsem vybarvovala pastelkami různé obrázky. Někdy i dvakrát denně. Pak mi přišla na pokoj jedna vrchní lékařka, která mi zde vyhrožovala, že mě nepustí domů. Já jsem si to nenechala líbit, vstala jsem z postele a lehce jsem ji praštila do nosu. Samozřejmě se jí nic nestalo a pořád chodila do práce. Pak přišli ke mně na pokoj tři muži zdravotníci. Já jsem v tuto dobu vstala na nohou. Jeden zdravotník ke mně přišel a zničeho nic mi podkopnul nohu. Já jsem spadla na zem a už jsem se ze země nezvedala.
Další dva zdravotníci dostali příkaz držet mi nohy. Zdravotník, co mi podrazil nohu, se začal se mnou za pomocí juda prát. Já jsem mu dala zabrat a nenechala jsem si to líbit. Na krk se mi vůbec nedostal. Bohužel se mi dostal na hrudník a já jsem měla problém s dýcháním, protože jsem měla úzkosti.
Pak mě přivázali k posteli a dali mi injekci na uklidnění. Tato injekce směřovala do ramene. V tuto chvíli se mi začalo dýchat dobře. Pak mě rozvázali.
Třetí týden v noci jsem dostala velké hlavové tiky. Zdravotníci mě okamžitě odvezli na jiný pokoj. Zde jsem kvůli tikům půl noci nespala. Dostala jsem zde dva velké prášky a v němčině jsem si říkala doktorovi, že na tiky potřebuji lék Rivotril 0,5 mg. Tento doktor na mě koukal, jako bych spadla z planety Marsu. Asi nechápal, že pacient zná léky. Na snídani do jídelny jsem šla po svých nohou. Bylo mi už dobře.
Zbylý týden se nic zajímavého nedělo. Já jsem se procházela po oddělení, abych se zabavila. V tuto dobu už jsem nedocházela na žádnou ergoterapii. Jen třikrát týdně do kanceláře na vizitu. V této kanceláři byli jedni a ti samí doktoři.
