Článek
Když se z neznámého objektu, který vědci dříve označovali písmenem G vyklubala dvojhvězda, byl to objev vskutku nečekaný. A myslím si, že ani laik by nečekal hvězdy na tak nepravděpodobném místě, které si žijí vlastním životem, aniž by byly zničené gigantickým gravitačním polem.
Vědci zatím netuší, čím to je a rozhodně se tím budou zabývat. Pro vědecký svět je to výzva, kterou budou řešit pomocí vylepšených teleskopů. Současná technika to zatím neumí.
Obrázek znázorňuje polohu nově objevené dvojhvězdy D9, která obíhá supermasivní černou díru Sagittarius A ve středu naší galaxie.
Supermasivní černá díra Sagitaurius A
Přesná povaha dvojhvězdy a ani podmínky za jakých mohla vzniknout v tak těsné blízkosti supermasivní černé díry, zůstává záhadou. Díky teleskopu VLT (Extremely Large Telescope) mají vědci jen částečné údaje. Přesto jde o jasný důkaz, že některé dvojhvězdy mohou prosperovat i za destruktivních podmínek, i když jejich životnost bude jen krátká.
Černé díry nejsou tak destruktivní, jak jsme si mysleli.
D9 byla podle vědců nalezená v pravý čas. Stáří dvojhvězdy se odhaduje na 2,7 milionu let. Tým předpokládá, že silné gravitační pole způsobí, že obě hvězdy splynou v jednu a pravděpodobně k tomu dojde během jednoho miliónu let, což je pro tak mladý hvězdný systém velmi krátká doba.
Dvojhvězdy jsou ve vesmíru poměrně časté, ale nikdy předtím nebyly objevené v blízkosti supermasicní černé díry. Okolí dvojhvězdy vykazuje jasné známky přítomnosti plynu a prachu, což naznačuje, že se jedná o velmi mladý hvězdný systém.
Vědci dodnes předpokládali, že extrémní prostředí supermasivní černé díry brání vzniku nových hvězd, ale tento objev jejich předpoklad naprosto vyvrací.
Díky tomu teď ví, že i v takto drsných podmínkách mohou vznikat nové hvězdné páry. Nalezená dvojhvězda je součástí husté hvězdokupy.
Nachází se mezi dalšími objekty, které obíhají kolem Sgr A. Nejzáhadnější objekty této hvězdokupy jsou tzv. objekty typu G, které se chovají jako hvězdy, ale vypadají jako oblaka plynu a prachu. Když Peißker pozoroval tyto záhadné objekty, odhalil překvapivý vzorec, ze kterého se nakonec vyklubala dvojhvězda.
V kosmickém časovém měřítku jde o opravdu krátké okno pro pozorování takového binárního systému a nám se to podařilo!
Opakující se změny rychlosti
Ke svému objevu Peißker použil data, která získal z přístroje ERIS. Ten je součástí teleskopu VLT. Ty pak zkombinoval s archivními daty z přístroje SINFONI a odhalil opakující se změny rychlosti. To naznačuje, že půjde o hvězdy dvě, které obíhají kolem sebe.
Původně jsem si myslel, že je moje analýza chybná, ale spektroskopický vzorec, který pokrýval asi 15 let pozorování, bylo nám jasné, že tento objev je skutečně první dvojhvězdou pozorovanou v hvězdokupě S.
Záhadné objekty typu G
Nové výsledky týmu z Evropské jižní observatoře konečně vrhají světlo na to, co by mohly být ony záhadné objekty typu G.
Nejzáhadnější objekty hvězdokupy se chovají jako hvězdy, ale vypadají jako oblaka plynu a prachu. Vědci nyní předpokládají, že by se opravdu mohlo jednat o kombinaci dvojhvězd, které se ještě nesloučily. Ostatní okolí dvojhvězdy je složené ze zbytků materiálů z jiných již sloučených hvězd.
Jestli jsou jejich předpoklady správné by brzy mohla rozluštit modernizace přístroje GRAVITY+, který je součástí interferometru VLT a přístroj METIS, dalekohled ESO ELT, který se staví v Chile. Obě tato zařízení umožní vědcům provádět daleko podrobnější pozorování galaktického centra.
Díky těmto přístrojům by se vědcům mohlo podařit odhalit podstatu dvojhvězdy a nepochybně odhalit další dvojhvězdy a mladé systémy.
Díky našemu objevu můžeme spekulovat o přítomnosti planet v této oblasti, protože ty často vznikají kolem mladých hvězd. Zdá se tedy pravděpodobné, že objevení planet v galaktickém centru je jen otázkou času.
Zdroj: Evropská jižní observatoř
