Článek
Na jedné z přednášek Destination Trek, které se konají v Británii, dostal Chris Lee, první hlavní vědec z UK Vesmírné agentury, otázku, kterou mu položil jeden z účastníků, a to: „Jak si představuje blízkou budoucnost vesmírného průzkumu a zda se brzy přiblížíme ke Star Treku“.
Odpovědi mohou zklamat netrpělivé vesmírné nadšence, ale Leeovy názory pocházejí ze 40leté praxe v této oblasti a který nedávno odešel do důchodu z Britské vesmírné agentury a nyní je hostujícím profesorem na Institutu pro vesmír Leicesterské univerzity a členem představenstva Astrobiologického pracoviště na Open University a odhaluje, že v blízké budoucnosti je na co těšit. Takto má podle něj v krátkodobém horizontu vypadat vesmírný průzkum.
Jaký je současný stav průzkumu vesmíru?
Věřím, že žijeme ve zlatém věku vesmírného průzkumu, ale musím vysvětlit, co tím myslím. Existují dva druhy průzkumu vesmíru. Je tu robotika a jsou tu lidé. V tuto chvíli je program robotického průzkumu neuvěřitelný a Británie v tom hraje velmi, velmi důležitou roli.
Po celém světě jsou společnosti a univerzity zapojeny do misí směřujících ke Slunci, k Merkuru a k Jupiteru. A samozřejmě máme přístroje na JWST, což je jeden z nejneuvěřitelnějších vesmírných dalekohledů, jaký kdy byl postaven. Robotický průzkum ještě nikdy neměl u veřejnosti tak vysoký profil. Lidský vesmírný let je na druhou stranu mnohem náročnější. Všichni víme o programu Apollo, který proběhl před více než 50 lety, ale kromě Mezinárodní vesmírné stanice se toho od té doby mnoho nestalo.
Proč si myslíte, že existuje tak obrovský rozdíl mezi robotickým a lidským průzkumem?
Vesmír je pro lidské tělo neuvěřitelně náročný. Nejsme stavěni pro vesmír. Musíme chránit astronauty. To vyžaduje vysoce spolehlivou technologii a to znamená peníze, obvykle 10krát vyšší než náklady na robotickou misi. Realizace takových programů bude trvat mnohem déle, než kdybychom, řekněme, na povrch Měsíce poslali jen rover.
Stále také očekáváme, že vlády zaplatí účet za průzkum vesmíru lidmi. Další výzvou je tedy financování, když půjdete na jakékoli ministerstvo financí a vysvětlíte jim, že by měli investovat peníze daňových poplatníků, aby poslali člověka na Měsíc, vždy se zeptají: „Jaký bude přínos?“. Pak je těžké nabídnout měřitelné ekonomické důvody, proč by lidé měli letět na Měsíc, když robotika dokáže dělat věci mnohem rychleji a mnohem levněji a brzy možná i mnohem chytřeji.
Dalším problémem je „účel“. Roky jsme mluvili o vyslání astronautů zpět na povrch Měsíce a poté na Mars, ale jen zřídka si klademe otázku „za jakým účelem?“. Co se stane po přistání a kdo to zaplatí? Nyní mají vesmírné agentury plán a jmenuje se Artemis.
Mezinárodní mise Artemis pod vedením NASA, bude v tomto desetiletí svědkem návratu lidí na povrch Měsíce, včetně první ženy. Čína také plánuje vysadit lidi na Měsíci ve 30. letech 21. století. Jak se Artemis liší od Apolla?
Apollo byl v podstatě jednorázový průzkumný let. USA jen chtěly dostat člověka na povrch Měsíce a pak ho dostat zpátky, dřív než to stihnou Rusové. Geopolitika studené války. Nyní máme Čínu, která pravděpodobně zopakuje tento čin, a tak se oči USA znovu obrátí zpět na Měsíc a poté na Mars. Ale Kongres a další organizace po celém světě nebudou financovat návrat kvůli přistání, vztyčení vlajky, otočení se a návratu .
Lidský průzkum vesmíru je tedy na velmi důležité křižovatce. Pokud se vrátíme na Měsíc, musíme se tam vrátit a zůstat. A k tomu budeme muset předvést dvě věci. Za prvé, můžeme skutečně poslat lidi na cizí povrch a pak je neustále zásobovat zdroji, jako je jídlo a voda? Mohou tam přistát a nakonec tam žít? A za druhé, dokážou vytvořit novou ekonomiku, aby mohli být samostatní a nezávislí za zemských zdrojích?
Vesmír je velmi drahý a jako povinnost vůči daňovým poplatníkům dlužíme, že ukazujeme výhody plynoucí z průzkumu vesmíru. A takový je skutečný plán Artemis. Demonstrovat, že vesmír je udržitelný a nebude zátěží pro budoucí daňové poplatníky. Očekáváme, že komerční organizace přistoupí k talíři a budou financovat klíčové technologie. Bude zajímavé sledovat, zda se tak skutečně stane.
Lidský průzkum tedy v současnosti vypadá nebezpečně a nákladně. Ale rovery a landery musí mít také nevýhody. Jaké jsou?
Odpověď je, že mají velmi málo nevýhod! Jedním problémem však je, že nejsou tak rychlé a inteligentní jako trénovaní astronauti. Trvá jim nějaký čas, aby přinesly vědecké poznatky, ale my čas máme. Dalo by se namítnout, že geolog by udělal za 45 minut to, co rover na Marsu za rok, ale roboti pracují dlouhé dny a mnoho let a nečelí stejným životním nebezpečím. A umělá inteligence se pohybuje takovým tempem, že už jsou našimi skutečnými „Vesmírnými průzkumníky“. Doslova „odvážně jdou tam, kde ještě nikdo nebyl“.
Jaká by mohla být důležitá změna v průzkumu vesmíru v příštích 20 až 50 letech?
Jedním z hlavních problémů je rychlost přístupu k cíli, ať už jste robot nebo člověk. Dostat se na Mars trvá devět měsíců nebo k Jupiteru několik let. Cestování po Sluneční soustavě je omezeno rychlostí rakety. A na přechod do jiných hvězdných systémů můžete rovnou zapomenout.
Vidím, že se hodně pozornosti věnuje novému raketovému pohonu, pravděpodobně jadernému, který zkrátí čas na některé z těchto vzdálenějších míst na polovinu, a to bude přínosem pro každého průzkumníka, ať už to bude robot nebo astronaut. Ale další důležitá věc je cena. Náklady musí klesnout. Bez toho zůstane průzkum vesmíru doménou robotického vědce. Ale pořád je to cool!
