Článek
Obrovská „mega pevnost“, odhalená v kavkazských horách pochází z doby bronzové, takže badatelé byli zmateni, jakou funkci tato kolosální prehistorická stavba hrála na křižovatce mezi Evropou a Asií. Obrovské opevněné sídliště známé jako Dmanisis Gora převyšuje všechny ostatní nedaleké pevnosti a přesto obsahuje vzácné vodítko o tom, kdo pevnost obsadil.
Dmanisis Gora je jednou z mnoha pevnostních osad, které se objevily na jižním Kavkaze mezi druhým a prvním tisíciletím před naším letopočtem. Po počátečních vykopávkách na místě v Gruzii v roce 2018 byli archeologové překvapeni, když se následující rok vrátili, aby našli zbytky druhé sady hradebních zdí obklopujících vnitřní pevnost, čímž se velikost osady mohutně rozšířila.
Výzkum pevnosti, začal zkušebními výkopy na opevněném ostrohu mezi dvěma hlubokými soutěskami. Následná návštěva na podzim, kdy odumřely po kolena vysoké letní trávy, odhalila, že lokalita je mnohem větší, než se původně předpokládalo. Na obrovské ploše mimo vnitřní hradiště byly roztroušené zbytky dalších hradeb a dalších kamenných staveb.
Snímky týmu, který „ověřuje na zemi“ možné prvky identifikované na leteckých snímcích. Tyto fotografie také ukazují, jak obtížné je získat celkový obraz o místě stavby ze země.
Snímek 1 km dlouhé vnější hradební zdi. Sloupy elektrického/telefonního vedení v měřítku.
Fotografie místa za soumraku ze vzduchu, která ukazuje polohu na soutoku dvou soutěsek. V popředí jsou vidět vykopávky vnitřního hradiště z roku 2023.
Kavkazský region
Pevnostní sídliště se na jižním Kavkaze objevovaly mezi lety 1500-500 př. n. l. Představují bezprecedentní vývoj v prehistorii těchto regionů.
Akademik z britské Cranfieldské univerzity využil k mapování 3000 let staré „megalomanské pevnosti“ drony. Dr. Nathaniel Erb-Satullo, vedoucí lektor architektonických věd na Cranfieldském forenzním institutu, zkoumá lokalitu od roku 2018 společně s Dimitrijem Jachvlianim z Gruzínského národního muzea a odhaluje detaily, které nově utvářejí naše chápání lokality a přispívají ke globálnímu přehodnocení růstu starověkého osídlení a urbanismu.
Vzhledem k jeho velikosti nebylo možné si z povrchu terénu udělat představu o lokalitě jako celku. „Proto vznikl nápad použít k posouzení lokality ze vzduchu dron,“ uvedl doktor Erb-Satullo. „Dron pořídil téměř 11 000 snímků, které byly pomocí pokročilého softwaru spojeny dohromady a vytvořily digitální výškové modely s vysokým rozlišením a ortofotomapy, složené snímky, které zobrazují každý bod, jako byste se dívali přímo dolů.
Špionážní satelit z dob studené války
„Tyto soubory dat umožnily identifikovat jemné topografické prvky a vytvořit přesné mapy všech hradebních zdí, hrobů, polních systémů a dalších kamenných struktur v rámci vnějšího osídlení.“ Výzkumný tým použil dron DJI Phantom 4 RTK, který dokáže zajistit relativní přesnost určení polohy pod 2 cm a také letecké snímky s extrémně vysokým rozlišením.
Aby bylo možné pochopit, jak se krajina v této lokalitě vyvíjela, porovnali ortofotomapy s 50 let starými snímky pořízenými špionážním satelitem z dob studené války, které byly odtajněné v roce 2013.
To vědcům poskytlo tolik potřebný přehled o tom, které prvky jsou novější a které starší. Umožnilo to také vědcům posoudit, které oblasti starověkého osídlení byly poškozeny moderním zemědělstvím. Všechny tyto soubory dat byly sloučeny v softwaru geografického informačního systému (GIS), což pomohlo určit vzory a změny v krajině.
Za vznikem stojí pastevci
Předpokládáme, že Dmanisis Gora se rozšiřovala díky interakcím s mobilními pasteveckými skupinami a její velké vnější osídlení se mohlo sezónně rozšiřovat a zmenšovat. Vzhledem k tomu, že lokalita je nyní rozsáhle zmapovaná, další studium začne přinášet poznatky mimo jiné v oblastech, jako je hustota a intenzita osídlení, pohyb hospodářských zvířat a zemědělské postupy.“
Tato data poskytnou badatelům nový pohled na společnosti pozdní doby bronzové a rané doby železné a na fungování těchto komunit. Od dokončení leteckého průzkumu provádí Dr. Erb-Satullo na lokalitě další vykopávky, při nichž byly objevené desítky tisíc keramických střepů, zvířecích kostí a dalších artefaktů, které nám prozradí více o společnosti, která toto hradiště vybudovala.
Zdroj: EurekAlert, tisková zpráva Mikea Andersona, Cranfieldská univerzita, Původní článek Cambridge DOI10.15184/aqy.2024.197
