Článek
Zdroj: NASA Flickr
Velkou otázkou pro centrální molekulární zónu naší galaxie bylo, pokud je zde tolik hustého plynu a kosmického prachu a víme, že hvězdy vznikají v takových mracích, proč se v Sagitauriusu C rodí tak málo hvězd? Nyní poprvé přímo vědci vidí, že silná magnetická pole mohou hrát důležitou roli při potlačování tvorby hvězd, a to i v malých měřítcích.
Detailní studium hvězd v této přeplněné prašné oblasti bylo omezené, ale Webbovy pokročilé infračervené přístroje umožnily astronomům vidět skrz mraky a studovat mladé hvězdy jako nikdy předtím.
Kousek od masivní černé díry
Sagittarius C se nachází asi 200 světelných let od centrální supermasivní černé díry Mléčné dráhy, Sagittaria A*. Spektrální index vlevo dole ukazuje, jak byla k rádiovým datům přiřazena barva pro vytvoření snímku. Na záporném konci je netepelná emise, stimulovaná elektrony spirálovitě kolem magnetických siločar. Pozitivní je, že tepelná emise pochází z horkého ionizovaného plazmatu.
Oblast vzniku hvězd Sagittarius C. Spektrální index vlevo dole ukazuje, jak byla k rádiovým datům přiřazena barva pro vytvoření snímku. Na záporném konci je netepelná emise, stimulovaná elektrony spirálovitě kolem magnetických siločar. Pozitivní je, že tepelná emise pochází z horkého ionizovaného plazmatu. Nejkratší infračervené vlnové délky jsou modřejší a delší vlnové délky vypadají více červeně.
V nejjasnější hvězdokupě Sagittarius C vědci předběžně potvrdili dřívější zjištění observatoře ALMA, a to, že se tam tvoří dvě hmotné hvězdy. Spolu s daty z vysloužilého teleskopu NASA Spitzer Space, SOFIA a také z vesmírné observatoře Herschel S. K finálnímu určení, že každá z hmotných protohvězd je již nyní více než 20krát větší než je hmotnost Slunce, použili Webbův teleskop.
Odhalení protonohvězd
Webův teleskop také odhalil jasné výrony poháněné každou protohvězdou. Ještě náročnější je najít protohvězdy s nízkou hmotností, které jsou stále zahalené v zámotcích kosmického prachu. Výzkumníci porovnali data s minulými pozorováními z ALMA, aby identifikovali pět pravděpodobných kandidátů na protohvězdy s nízkou hmotností.
Tým také identifikoval 88 útvarů, které se zdají být šokovým vodíkovým plynem, kde materiál vystřelovaný v tryskách z mladých hvězd dopadá na okolní plynný mrak. Analýza těchto vlastností vedla k objevu nového hvězdotvorného oblaku, odlišného od hlavního oblaku Sagittarius C, které hostí nejméně dvě protohvězdy pohánějící jejich vlastní trysky.
Vliv magnetického pole na vznik hvězd
Snímek Sagittaria C z roku 2023 pořízený Webbovým teleskopem ukázal desítky charakteristických vláken v oblasti horkého vodíkového plazmatu obklopujícího hlavní hvězdotvorný oblak. Nová analýza přivedla vědce k hypotéze, že vlákna jsou tvarovaná magnetickými poli, která byla v minulosti také pozorována na pozemních observatořích ALMA a MeerKAT.
Pohyb plynu vířícího v extrémních slapových silách supermasivní černé díry Mléčné dráhy, Sagittarius A*, může protahovat a zesilovat okolní magnetická pole. Tato pole zase utvářejí plazmu ve Střelci C.
Vědci se domnívají, že magnetické síly v galaktickém centru mohou být dostatečně silné na to, aby zabránily šíření plazmatu, místo toho jej omezí v koncentrovaných vláknech pozorovaných na snímku z Webbova teleskopu. Tato silná magnetická pole mohou také odolávat gravitaci, která by typicky způsobila kolaps hustých mračen plynu a prachu a vytváření hvězd, což vysvětluje nižší než očekávanou rychlost tvorby hvězd.
