Nechvalně známý případ studené války. Proč úmrtí turistů zůstávají záhadou? RU51

V únoru 1959 zahynulo při výstupu na Urale devět turistů, 20 - 24let, se zkušeným průvodcem (38). Jejich těla byla nalezena zmrzačená na odlehlém horském svahu. Letos tomu bude 65 let, co se úřady i amatéři snaží zjistit, co se stalo na místě, které se nazývá „Ruskou 51“.

23. ledna 1959 se 10 výletníků vydalo na zimní túru. Cesta studentů měla trvat tři týdny. Jeden student se po několika dnech vrátil ze zdravotních důvodů, ale dalších devět pokračovalo dál po své předem určené trase. Igor, který vedl výpravu, slíbil, že pošle zprávu sportovnímu klubu ve Sverdlovsku, jakmile bude jeho skupina kolem 12. února bezpečně zpět na své základně. Zpočátku nikoho nepřekvapilo, že se nevrátili včas. Už dříve měly zpoždění kvůli špatnému počasí.

Ale 20. února se jejich rodiny začaly znepokojovat a vyvolaly poplach. Univerzita vyslala pátrací skupinu studentských dobrovolníků. Nyní ve svých 80 letech byl jedním z nich Michail Sharavin.

Během několika následujících týdnů pátrací skupina našla prvních pět těl studentů rozprostřených po svahu. Na to, jaká panovala zima, byli různě oblečeni, či spíše neoblečeni, ale hlavně měli hodně bizarních zranění, přičemž jeden si zřejmě ukousl část vlastního masa z kloubu ruky, který byl nalezen v ústech.

O měsíce později, po nějakém tání sněhu, vyšetřovatelé objevili těla zbývajících čtyř turistů, kteří měli ještě podivnější zranění. Jeden muž měl prasklou lebku, další měl zlomený (zkroucený) krk, jako po zásahu profesionálního zabijáka a dvěma chyběly oči, víčka, obočí a u jednoho z těl bez očí, dvacetileté dívce, chyběl také jazyk. (Jestli byl uříznutý nebo ukousnutý se v pitevní zprávě neuvádí. - pozn. autorky)

Hrůzný osud devíti výletníků vytvořil teorie od přírodních katastrof přes testování tajných zbraní až po útok yetiů. Ačkoli některé teorie jsou věrohodnější než jiné, „incident Djatlovova průsmyku“, jak je známý, zůstává spornou a nevyřešenou záhadou.

Zatímco se někteří přikláněli k teoriím o údajném napadení dravou zvěří či yettim, který se má schovávat v převisech hory Ural, jiní tvrdili, že za vším stojí vládní experimenty a že právě vláda nechala studenty zmizet během noci, kdy je přepadli a rozhodli se studenty zabít, protože na své fotoaparáty a kamery zachytili něco, co mělo běžným lidem zůstat utajeno.

Této teorii napomáhal i fakt, že veškeré záznamy na kamerách neexistovaly, pouze fotografie.

V 50. letech zde ale Mansiové nebyli jedinými lidmi. Kolem zledovatělých bažin, polí a lesů vede cesta k řadě značně zchátralých domů, napůl pohřbených ve sněhu. Není to opuštěná vesnice, ale pozůstatky příbytků pro vězeňské stráže.

Kdysi existovala síť zajateckých táborů na severním Uralu známá jako Ivdel-lag, kde 30 000 vězňů stavělo silnice, řezalo a zpracovávalo dřevo a pracovalo v provizorních továrnách. Tábor měl pověst jednoho z nejkrutějších a nejnásilnějších v celém systému gulagu. Přesto se jen málokdo pokusil o útěk kvůli odlehlé poloze a drsnému klimatu.

Do regionu ho spolu s ostatními dobrovolníky přepravil vrtulník. Rozdělili se do menších skupin a sledovali několik lyžařských stop, které končily na okraji lesa, než vyšplhali do průsmyku.

„Ušli jsme asi 500 metrů, když jsem vlevo uviděl stan,“ říká Sharavin. „Část plátna vyčnívala, ale zbytek byl pokrytý sněhem. Použil jsem poblíž ležící sekáček na led, abych odkryl vchod.“

Uvnitř našel spolu s dalším záchranářem deku a nějaké batohy úhledně seřazené a hromadu bot v jednom rohu. Byla tam také mapa trasy, úřední papíry, peníze a láhev alkoholu.

Vedle toho zahlédl talíř na kterém bylo vepřové maso v sádle (slovanská pochoutka) a druh vysoce kalorického jídla, které si turisté berou s sebou do hor. „Bylo nakrájené, jako by se chystali k večeři nebo tak něco a neměli čas,“ říká Sharavin.

Tehdy si všiml, že stan byl zevnitř rozříznutý nožem. Možná zoufale spěchali, aby se dostali ven, pomyslel si, ale proč? Pak narazil na něco ještě podivnějšího.

Těsně před stanem uviděl zmrzlé stopy osmi nebo devíti lidí, kteří měli na sobě ponožky, jednu botu nebo byli bosí. Stopy pokračovaly pět až 10 metrů a pak zmizely.

Sharavin a jeho přítel oněměli úžasem. Přemýšleli, co proboha mohlo přimět studenty, aby opustili svůj úkryt polooděni, když venku bylo alespoň -20 °C.

Okamžitě sjeli na lyžích dolů, aby ostatním v pátrací skupině řekli, co našli. Později, když seděli u táborového ohně na večeři, Sharavin vytáhl láhev vodky, kterou našel ve stanu, a navrhl přípitek na zdraví Djatlovovy skupiny.

„Poslali jsme si to mezi sebou, bylo nás 11 včetně průvodců,“ vzpomíná. „Chystali jsme se to vypít, když se ke mně jeden chlápek otočil a řekl: ‚Nejlepší je pít ne na jejich zdraví, ale na jejich věčný mír.‘“

Djatlovský průsmyk (Daytlov Pass) je pojmenován po mladém vedoucím osudné výpravy: Igoru Djatlovovi. Djatlov byl 23letý student inženýrství na Uralském polytechnickém institutu v sovětském Rusku. Cestu naplánoval s osmi dalšími studenty institutu, kterým bylo něco málo přes 20 let. Všichni studenti byli zkušení turisté, stejně jako sportovní instruktor ve věku 37 let, který se k výpravě připojil.

Asi po pěti dnech cesty se student, Yura Yudin, rozhodl opustil skupinu, studenti pokračovali ke svému cíli: Mount Ortorten. Podle průvodce Alexandra, název hory v jazyce Mansiů, domorodých pastevců sobů, kteří tuto oblast obývají stovky let, znamená „tam nechoď“.

První dvě těla, která pátrací skupina našla, byla Jurije Dorošenka a Jurije Krivoniščenka několik set metrů od stanu. Leželi ve spodním prádle vedle zbytků ohně. Soudní lékař později poznamenal, že Krivonishchenko měl na těle popáleniny a v ústech kus masa, který si ukousl z vlastní ruky.

Pátrači našli těla turistického vůdce Djatlova a Zinajdy Kolmogorové, jedné ze dvou studentek na túře, na jiném místě, což naznačovalo, že se pokoušeli vrátit do stanu. Později hledači našli tělo Rustema Slobodina, který se také podle všeho snažil dostat zpátky do stanu, když zemřel.

Všech pět studentů zřejmě zemřelo na podchlazení, které může způsobit nevyzpytatelné chování a „paradoxní svlékání“, což je jev, při kterém se lidé začnou svlékat, protože je jim horko, i když právě umrzají a blíží se smrti. Stále však chyběla čtyři těla.

Toho května, kdy v oblasti roztála větší část sněhu, objevil domorodý lovec Mansi zbytky něčeho, co vypadalo jako sněhové doupě. Uvnitř záchranáři našli těla Alexandra Kolevatova, Nikolaje Thibeauxe-Brignolleho, sportovního instruktora Semjona Zolotarjova a Ljudmily Dubininové, druhé studentky.

U tří z těchto těl se nezdálo, že příčinou smrti bylo podchlazení. Thibeaux-Brignolle měl zlomeninu lebky tak závažnou, že měl v mozku kusy kostí, zatímco Zolotarjov a Dubinina měli rozdrcené hrudníky a srdce. Zolotarjov i Dubinina měli prázdné oční důlky a Dubinina navíc postrádala jazyk, měli rozdrcené hrudníky s četnými zlomenými žebry a pitevní zpráva zaznamenala masivní krvácení do pravé srdeční komory Dubininvé i Zolotarjova. Soudní lékař uvedl, že poškození bylo podobné tomu, co se obvykle považuje za „výsledek nárazu automobilu jedoucího vysokou rychlostí“.

Počáteční vyšetřování úmrtí nemohlo určit, že došlo ke zločinu a skončilo závěrem, že turisté zemřeli „působivou přírodní silou“.

Někteří ruští občané se divili, zda sovětská vláda něco nezakrývá. Zjištění, že některé oblečení turistů obsahuje stopy radiace, podnítilo spekulace, že turisté zemřeli při nějaké katastrofě při testování zbraní.

Tuto radioaktivitu na oblečení lze vysvětlit tím, že před dvěma lety došlo k jadernému incidentu známému jako katastrofa v Kyštymu. Jeden ze skupiny turistů žil v kontaminované zóně a další pomáhal s úklidem. Navzdory tomu mnoho Rusů nadále podezřívalo, že vláda něco skrývá. Mezi teorie o tom, co se stalo, patří Yeti, KGB i CIA.

V roce 2019 ruská vláda znovu otevřela incident Djatlova průsmyku. Andrej Kurjakov, prokurátor, který vedl nové vyšetřování, navrhl teorii deskové laviny. Svah, na kterém turisté postavili svůj stan, nebyl dostatečně strmý, aby naznačoval, že tam byla tradiční lavina, ale Kurjakov se domníval, že je stále možné, aby se přes stan sklouzla deska sněhu.

To mohlo způsobit, že se turisté obávali, že hrozí větší lavina, a mohlo by to vysvětlovat, proč si prosekali cestu ze stanu a utekli, aniž by popadli boty. Kurjakov spekuloval, že turisté běželi do toho, co považovali za bezpečnou vzdálenost od stanu, pak založili oheň a vykopali sněhové doupě. Sněhové doupě se mohlo zhroutit na turisty, kteří byli uvnitř, a způsobit vážná zranění nalezená pouze na tělech v této oblasti. Zvířata mohla sežrat chybějící oči a jazyk. Ti mimo stan by zemřeli zimou.

Poté, co Kurjakov zveřejnil svou teorii, rozhodli se ji otestovat dva výzkumníci ve Švýcarsku. V roce 2021 Johan Gaume a Alexander M. Puzrin publikovali článek v Communications Earth & Environment, který používal matematický model k určení, zda je lavina desky možná vzhledem k umístění stanu a povětrnostním podmínkám v té době. Došli k závěru, že je to skutečně možné. Zda se to tak skutečně stalo, je věc druhá.

„Netvrdíme, že nyní máme konečné vysvětlení toho, co se stalo,“ říká Puzrin, který je profesorem geomechaniky a geosystémového inženýrství na ETH Zürich. „Ale přidali jsme pravděpodobnosti lavinové teorii.“

„To, co popisují, je možné,“ říká Ethan Greene, ředitel Informačního centra Colorada Avalanche. „Je to pravděpodobné? To je docela těžké říct.“

Jim Mcelwaine, profesor geohazardů na Durhamské univerzitě, poukazuje na to, že deskové laviny se obvykle vyskytují ve strmějších sklonech, než je ta při incidentu v Djatlova průsmyku.

„Je to nepravděpodobné, ale to nebrání tomu, aby to bylo nejlepší vysvětlení,“ říká. „Nevím, co jiného by to mohlo být.“

Poslední žijící svědci události:

Valery využívá příležitosti k malé korekci. Mount Ortorten neznamená „Nechoď tam“. Říká, že to ve skutečnosti znamená „Hora s vířícími větry“ a že to byl chybný překlad, a nebo někdo chtěl vymyslet mrazivé jméno, aby rozšířil záhadu kolem tragédie.

Co si tedy myslí, že se stalo? Věří, že existuje „technologické vysvětlení“ smrti studentů a navrhuje, abych si promluvil s jeho 80letou matkou Saňkou. Sedí u kamen v jejich malém dřevěném domku a má na sobě vyšívané boty ze sobí kožešiny.

Saňka je jednou ze zmenšujícího se počtu lidí, kteří jsou naživu a byli u toho v době incidentu. Jednoho večera, v únoru 1959, byla venku a sbírala dříví, když si všimla něčeho divného na obloze.

„Vraceli jsme se z lesa a viděli jsme vesnici před námi,“ říká. „Objevil se tento jasný, hořící objekt.“ Vepředu byla širší a vzadu užší, s ocasem a odlétávaly z ní jiskry.“

Možná to byla kometa, ale Saňka říká, že starší z vesnice, kteří byli také svědky tohoto hořícího předmětu, varovali, že je to špatné znamení, něco škodlivého.

Byla tedy tajemná světla na noční obloze nebeská nebo umělá?

Všechny uvedené teorie naleznete zde.

***

Fotografie vytažené z fotoaparátů všech ze skupiny.

Následující fotografie jsou dechberoucí. Jsou niterné. Jsou tak zatraceně tragické, až to bolí.

Rozhodli jsme se tyto fotografie zveřejnit jen proto, že případ je odložen, a s nadějí, že by mohl být brzy znovu otevřen a svět se musí dozvědět, co se stalo. Postupujte prosím s maximální úctou k mrtvým a jejich pozůstalým rodinám. FOTO Post mortem 18+, PITEVNÍ ZPRÁVY a další podrobné informace k případu Dajtlov naleznete zde.