Článek
Provádějí ji především ženy. Zahrnuje domácí úkoly a péči (fyzickou a psychickou podporu) poskytovanou blízkým (dětem, lidem se speciálními potřebami při ztrátě samostatnosti), ale také pomoc poskytovanou v rámci rodinného podniku či firmy jako třeba práce na farmě, v obchodu, nebo práce pro dobročinnou organizaci, bez finančního uznání nebo umožnění kariérního rozvoje.
Bez ohledu na profesní profil žen, ať už jde o matky v domácnosti, samostatně výdělečně činné, pracující v atypické době, studentky, univerzitní profesorky nebo dokonce volené úředníky, každá žena je v té či oné době ve svém životě konfrontována s musí zvládat neviditelnou práci, jak ukázal tento nedávný výzkum o sladění rodiny, práce a studia.
Tato práce může být vykonávána různými způsoby a s různými implikacemi a důsledky, ale je spojená v jednom bodě: je určena především soukromé sféře a je spojena s domácí, emocionální a/nebo pečovatelskou prací.
Laurence Chartonová, sociodemografka, pracující pro Národní institut vědeckého výzkumu (INRS), již 23 let, sleduje iniciativu quebecké feministické asociace pro vzdělávání a sociální činnost (Afeas), která každé první dubnové úterý věnuje Světovému dni neviditelné práce.
Mezinárodní úřad práce (ILO) odhadl v roce 2011 roční hodnotu neviditelné a neplacené práce žen na celém světě na 8 000 miliard amerických dolarů (188 miliard korun českých). Tato otázka se mě týká jako výzkumníka zabývajícího se genderovými nerovnostmi, zejména během přechodu k rodičovství.
Nová forma segregace
Neviditelná práce je feministický boj, protože její uznání znamená boj s tím, co je jejím zdrojem, totiž s genderovými nerovnostmi. Nesmíme však zapomínat na nerovnosti, které lze přidat, a to rasové, věkové, etnokulturní a sociální.
Jestliže se stará segregace sexuálních rolí mezi rodinou, soukromým a veřejným prostorem dnes týká pouze menšiny párů, tento princip přesto neztratil svou strukturující sílu. Stále totiž pozorujeme nerovnoměrnou přítomnost žen v různých oblastech placené profesní činnosti a zároveň udržení jejich zařazení do rodiny a dobrovolnické oblasti.
Toto zadání však nabývá nových forem, protože ženy „umí“ vykonávat profesionální činnost. Ve skutečnosti má dnes většina z nich práci, dokonce i s malými dětmi. Tato profesní činnost však většinou zůstává druhořadá, nebo alespoň rámcové požadavky na rodinné práce, nebo dokonce požadavků jejich manžela.
Toto prioritní přidělení žen do soukromé oblasti rovněž posiluje genderové nerovnosti ve společnosti tím, že podporuje menší zapojení žen do profesní a veřejné sféry. Když to risknou, zejména v politice, jsou často napadány, nebo dokonce je jim vyhrožováno, zejména na sociálních sítích.
Toto zjevně omezenější profesní zapojení žen by podle některých autorů také vysvětlovalo přetrvávající rozdíly v úrovni platů mezi ženami a muži.
Ženy jsou tak díky často nižšímu platu těmi, kdo častěji, a zejména když se stanou matkami, opouštějí trh práce a přizpůsobují svůj rozvrh či pracovní nasazení potřebám své rodiny. Musí také převzít větší odpovědnost za domácí a rodinné úkoly a z toho vyplývající psychickou zátěž. Ohrozí tím i výši svých příjmů, kariérní postup a později i výši starobního důchodu.
Přetrvávající mzdové rozdíly mezi muži a ženami, navzdory skutečnosti, že ženy jsou nyní vzdělanější, je částečně způsobeno jejich vzděláním, které je stále často určováno rodinnými hledisky (usnadňující rovnováhu mezi rodinou a prací). Jsou stále nedostatečně zastoupeny (méně než čtvrtina zaměstnanců) ve vysoce placených oborech vědy, techniky, inženýrství a matematiky (STEM).
Dopady po celý život
Neviditelná, bezplatná práce vykonávaná ženami je velkým společenským problémem, protože také slouží k nižší ceně kompenzace nedostatku zdrojů ve službách péče o děti v raném dětství a ve školách (učitelé, psychopedagogové) a ve zdravotnických a podpůrných službách.
Častější odpovědnost žen za neplacenou, neviditelnou práci je proto vystavuje většímu riziku, že se ocitnou v situaci nejistoty, chudoby a ekonomické závislosti na partnerovi. Častěji se také potýkají s problémy fyzického a duševního zdraví, zejména proto, že ve snaze sladit své různé povinnosti omezují čas, který mohou věnovat svému blahu (spánek, sport, společenské aktivity a rekreace).
Neviditelná práce je feministický boj, ale ještě více je to boj o úspěch při budování lepší a rovnostářské společnosti pro všechny.
Jde o závažný společenský problém, který vyžaduje jeho výslovné a veřejné uznání. Obecněji musíme bojovat proti genderovým předsudkům a stereotypům, platovým rozdílům mezi ženami a muži, diskvalifikaci a obtěžování žen ve veřejném prostoru a také nespravedlnosti ve sdílení rodinných povinností.
Musíme pamatovat na potřebu dekonstruovat a zrušit patriarchální mentalitu, která stále funguje v produktivní a reprodukční práci, tím, že se rovnost mezi ženami a muži dostane do centra socioekonomických otázek, dodává Laurence Chartonová, sociodemografka, pracující pro Národní institut vědeckého výzkumu (INRS).
