Článek
Nová studie, publikována v časopise Geophysical Research Letters, ukazuje, že geologové objevili nové důkazy o tom, že deska Tichého oceánu je poseta kolosálními zlomy, způsobenými tím, že je deska pomalu unášená na západ a noří se do zemského pláště. Vědci věří, že jejich zjištění, pokud jsou přesná, mají potenciál předefinovat to, co jsme dříve chápali o tom, jak funguje naše planeta.
Z naší lidské perspektivy se Země jeví jako pevný, neměnný objekt. Geologická struktura planety se však neustále (i když velmi, velmi pomalu) mění.
Zkuste si představit zemskou kůru jako dílky puzzle, které plavou na horké, mazlavé vrstvě. Kusy skládačky jsou tektonické desky: obrovské desky pevné skály, které se pomalu nesou nad roztaveným pláštěm.
Oceánské desky jsou desky, které jsou primárně pod oceánem, zatímco kontinentální desky tvoří kontinentální pevniny.
V současnosti se předpokládá, že oceánské desky jsou z velké části tuhé a mění tvar pouze v blízkosti subdukčních zón podél hranic desek. Tato nová studie však naznačuje, že tomu tak nutně nemusí být.
Jejich objev poškození zlomů ve středu desky Tichého oceánu, včetně trhlin, které jsou tisíce metrů hluboké a stovky kilometrů dlouhé, naznačuje, že oceánské desky nejsou tak tuhé a pevné, jak se dříve myslelo.
„Věděli jsme, že ke geologickým deformacím, jako jsou zlomy, dochází na vnitřnostech kontinentálních desek daleko od hranic desek, ale nevěděli jsme, že totéž se děje s oceánskými deskami,“ řekl v prohlášení Erkan Gün, první autor studie z University v Torontu.
„To, co děláme, je zdokonalování deskové tektoniky, teorie, která popisuje, jak naše planeta funguje a ukazujeme, že tyto desky opravdu nejsou tak nedotčené, jak jsme si dříve mysleli,“ dodal profesor Russell Pysklywec, rovněž z University v Toronto.
K dosažení těchto zjištění použil tým superpočítačové modely a existující data ke studiu čtyř náhorních plošin v západním Tichém oceánu, pokrývajících rozsáhlou oblast zhruba mezi Japonskem, Havají, Novým Zélandem a Austrálií.
Vědci říkají, že talíř Tichého oceánu vytažený na západ je trochu jako ubrus stažený ze stolu. Při přetahování prostěradla jsou určitá místa slabší látky náchylnější k roztržení. Tato slabá místa jsou náhorní plošiny, kde byly lokalizovány rozsáhlé poruchy.
Než bude tato teorie potvrzena, je zapotřebí více práce. Tito výzkumníci doufají, že jejich studie upozorní na náhorní plošiny a inspiruje výzkumníky ke sběru dalších dat.
„Teorie není vytesaná do kamene a stále nacházíme nové věci.“ Nyní víme, že toto poškození zlomí střed oceánské desky, a to by mohlo souviset se seismickou aktivitou a vulkanismem,“ vysvětlil Pysklywec.
„Nové zjištění, jako je toto, převrací to, co jsme pochopili a učili o aktivní Zemi.“ A ukazuje, že stále existují radikální záhady i o velkém fungování naší vyvíjející se planety,“ uzavírá.
