Šest vědeckých důvodů, proč věřit v mimozemšťany

*Audio článek si můžete poslechnout zde.

Podle IFL Science, vám vzorek zpráv týkajících se mimozemské inteligence poskytne dvě věci: pseudovědecké zprávy o tom, že mimozemšťané navštívili Zemi na základě mála důkazů a vědecké pátrání bez jakéhokoli pokroku. Je proto snadné zařadit myšlenku mimozemšťanů, když už ne do stejné složky jako víly, tak alespoň mezi „hobity“, kteří stále přežívají v Indonésii. Tedy něco, co není zcela nemožné, ale je to tak nepravděpodobné, že není důvod se tím zabývat.

Existují však dobré důvody, proč se do SETI (hledání mimozemské inteligence) stále investují peníze a rozšiřuje mozková kapacita. Zde je šest z nich:

Již dlouho víme, že v galaxii je fenomenální počet hvězd, který se nyní odhaduje na více než 100 miliard, nemluvě o vesmíru jako celku. Život však (pravděpodobně) vyžaduje planety, nejen hvězdy. Kdysi se mělo za to, že planety vznikají jen za velmi vzácných okolností, kdy další hvězda prolétá kolem vyvíjejícího se systému ve správný čas.

Dokonce i poté, co převládl současný model planetárních soustav, zůstaly zde otázky. Možná, že planety, nebo alespoň planety podobné Zemi, byly velmi vzácné z nějakého důvodu, který jsme nezjistili.

Množství dat z dalekohledů Kepler a TESS, podpořené dalšími metodami detekce planet, však ukazuje, že kamenné planety jsou skutečně velmi časté. Některé systémy jich mají nejméně sedm a možná jich na objevení čeká ještě více. Většina dosud nalezených skalnatých planet se nachází příliš blízko svých hvězd, než aby byly ideálními kandidáty, ale to jen proto, že planety v těchto místech se snáze hledají. Čím déle budeme hledat, tím lepší vyhlídky najdeme. Je jasné, že naše galaxie je plná míst, kde by mohl existovat život a totéž téměř jistě platí i pro jiné galaxie a možná i kulové hvězdokupy.

I když jen jedna z miliardy skončí obydlená někým schopným postavit vesmírnou loď, stále to znamená, že nejsme sami.

Stále přesně nevíme, jak život na Zemi vznikl, i když jsme našli několik kroků v řetězci. V důsledku toho je technicky možné, že existence života je podivnou událostí, která se stává tak zřídka, že nikdy nevedla ke vzniku jiného druhu schopného vyspělé technologie.

Přesto víme, že život na Zemi začal velmi brzy, možná tak brzy, jak jen mohl, aniž by ho zazdily vesmírné kameny tak velké, že by vedle nich dino-zabiják vypadal jako mrňous. Přirovnává se to k nákupu týdenního losu v loterii, kde neznáte pravděpodobnost (i když proč byste to dělali). Pokud vyhrajete hned při prvním tahu, můžete mít jen velké štěstí, ale pravděpodobnější je, že šance prostě nebyla tak velká.

Pokud nebylo tak těžké, aby se život vyvinul zde, nemělo by to být těžší ani na mnoha podobných planetách.

Jakmile se život vyvine, má úžasnou schopnost přizpůsobit se některým skutečně hrozivým podmínkám. Od horka a tlaku v okolí hydrotermálních průduchů (a pod nimi), přes mrazivý chlad Antarktidy, sucho Atacamy až po nadměrnou slanost některých pouštních jezírek. I v podmínkách, které zabíjejí 99,99 % života na Zemi, se něco dokáže zabydlet.

Není důvod si myslet, že by mimozemský život byl méně odolný. V takovém případě se vyhlídky na vývoj a rozkvět života jinde zdají být obzvlášť dobré. Život sice nemá vrozenou tendenci směřovat k inteligenci, ale čím větší rozmanitost existuje, tím větší je šance, že některý z nich nakonec bude chytrý.

Známky života na jiných světech hledáme déle, než je většina čtenářů tohoto článku naživu. To vedlo některé lidi k obrácení výše použité analogie s loterií. Pokud se účastníte loterie dostatečně dlouho a nevyhrajete, nemusíte mít jen smůlu. Možná je šance velmi malá, nebo je hra dokonce zmanipulovaná.

Problém s tímto závěrem spočívá v tom, že jsme se na to opravdu nepodívali tak důkladně. Většina našich snah o nalezení života mimo sluneční soustavu by fungovala pouze v případě, že by mimozemšťané byli buď velmi, velmi blízko (v kosmických měřítkách), nebo by svou přítomnost velmi hlasitě avizovali, nebo by vysílali zprávy přímo k nám. Není důvod očekávat, že by některá z těchto věcí byla pravdivá, a to ani v případě, že již existuje velké množství vyspělých civilizací.

Techniky schopné detekovat skromnější signály nebo je zachytit na větší vzdálenosti se začaly používat teprve vloni. Pokud neočekáváme, že téměř na každé obyvatelné skále najdeme společnosti přinejmenším stejně vyspělé jako my, není prostě důvod očekávat, že bychom zatím něco našli.

Je také otázka, zda jsme vůbec správně použili naše metody. Je možné, že vesmír hýří inteligentním štěbetáním a my jen nejsme naladěni na správnou frekvenci (metaforicky, ale možná i doslova). Naše pátrání po mimozemské komunikaci připomíná příslovečného opilce, který hledá klíče pod pouliční lampou, protože právě „tam“ je lepší světlo.

*Policista vidí opilého muže, jak soustředěně prohledává zem poblíž patníku a zeptá se ho, co tam hledá. Opilý muž odpoví, že hledá klíče od auta. Policista mu pár minut neúspěšně pomáhá a pak se zeptá, zda si je muž jistý, že klíče upustil právě tam. „Ne,“ zní odpověď, „ztratil jsem je někde naproti.“ „Tak proč hledáte tady?“ ptá se překvapený policista. „Protože je tady více světla,“ odpoví sebevědomě opilý muž.*

Jsme na tom o něco lépe než postava z onoho příběhu, která věděla, že klíče upustila jinde, ale nemohla se obtěžovat lovením ve tmě, protože… V našem případě byly rádiové frekvence, na které jsme se zaměřili při pátrání po mimozemských hovorech, vybrány částečně proto, že dávají nějaký smysl. Je však také pravda, že jsme většinou hledali způsoby, které jsou levné a (relativně) snadné. Pokud vysoce vyspělé druhy komunikují mezi světy pomocí laserů nebo něčeho, co si zatím neumíme představit, neměli bychom zatím možnost se na ně napojit.

Když Fermi konstruoval svůj slavný paradox, kladl si otázku, proč nás mimozemšťané už nenavštěvují. To stále nevíme, ale za tu dobu lidé přišli s mnoha vysvětleními, z nichž některá jsou docela pravděpodobná a jen některá z nich vyžadují, aby žádní mimozemšťané neexistovali.

Jednoduše řečeno, prostor je velký. Plavba přes Atlantik byla kdysi považována za velkolepou událost, ale nakonec i na vratkých lodích, trvala pouhých devět týdnů. Pokud neexistuje způsob, jak obejít světelnou bariéru, je cestování vesmírem řádově delší a také dražší. Předpoklad, že v podstatě hned, jak někdo vynalezne vesmírné lety, bude kolonizovat galaxii, je založen na důvěře v psychologii mimozemšťanů, která nemá příliš velké opodstatnění. Je možné, že mezihvězdné cestování je tak drahé, že se uskutečňuje jen v extrémních situacích a mnoho míst je ponecháno v klidu.

Dodatek o slově „víra“

Kdykoli se v populárně-vědeckém článku objeví slova „víra“ nebo „věřit“, někteří mohou chtít tyto termíny potřít a považovat je za neslučitelné s důkazy, zejména u tématu, jako je právě toto. My jsme do titulku uvedli věřit, protože když se toto slovo používá v konverzaci, je to v nuancovanějším významu. Na základě dostupných důkazů má smysl věřit, že v galaxii pravděpodobně existují mimozemské druhy, které jsou přinejmenším stejně vyspělé jako my. Nedává však smysl věřit, že pravidelně bzučí nad Zemí a unášejí oběti nebo že postavili pyramidy a než se vydali na cestu, vzali s sebou svou technologii, aby nebyla objevena lidmi.