Článek
Mnohé z toho, co víme o klimatu Země, jsme se naučili z ledu. Ledovce zachycují bubliny vzduchu, které odhalují atmosférické koncentrace plynů, když se tvořil led. Izotopy kyslíku v molekulách vody poskytují vodítka pro teploty v té době. Podle univerzity Ice Memory, znečišťující látky zachycené v ledu obsahují své vlastní informace.
To společně inspiruje klimatology, aby cestovali do Grónska, Antarktidy a na vrcholky hor, aby získali ledová jádra. Fungují však pouze proto, že led se každou zimu pokládá ve vrstvách. Ty, stejně jako letokruhy stromů, poskytují informace o událostech daného roku. Pokud nelze vrstvy rozlišit, přestává led plnit svůj účel.
Vědci z PSI (Paul Scherrer Institut) analyzovali dvě ledová jádra odebraná z ledovce Corbassière v Grand Combin. Jejich výsledky zveřejněné v Nature Geoscience ukazují, že je.
„Tato studie ukazuje, že musíme jednat velmi rychle, abychom zachovali ledovou paměť planety. Ledová paměť vyžaduje více než kdy jindy, aby aktivní síly sdílející hodnoty naší iniciativy byly schopny v blízké budoucnosti podporovat operace těžby dědictví, které stále potřebujeme.“ řekla Jérôme Chappellazová, předsekyně nadace Ice Memory Foundation.
„Vyzýváme vědce ze všech národů, aby přispěli k projektu Ice Memory, aby jejich kolegové v několika desetiletích nebo staletích mohli vyvinout nové vědomosti, které jsou pro lidstvo tak zásadní.“ doplnila Anne Catherine Ohlmannová, ředitelka nadace Ice Memory Foundation.
Některé ledové příkrovy zaznamenávají klima po stovky tisíc let, ale led v Corbassière je mnohem novějšího typu. Blízko jeho vrcholu se skládá z firnu: fáze procesu, kdy se sníh stává ledem. Průměrně 2 metry firnu z každého roku mezi lety 2011 a 2018 se nachází v Corbassière, což umožňuje mnohem větší rozlišení než většina míst.
Letní větry přinášejí znečištění ve formě amonia, dusičnanů a síranů do Alp, kde se ukládají na ledovcích, jako je Corbassière. Chladnější zimní vzduch stoupá méně a koncentrace těchto částic klesá.
Když doktorandka Paul Scherrerová z institutu Carla Hubera a profesorka Margita Schwikowska studovaly 14metrové jádro sesbírané v roce 2018, mohly vidět předchozích sedm let ve výjimečných detailech. Přesto 18metrové jádro z roku 2020 přineslo velmi odlišné výsledky s nižšími stopovými koncentracemi a mnohem menšími sezónními výkyvy.
Huberová, Schwikowská a kolegové dospěli k závěru, že nedávná léta byla tak horká, že ledovec roztál tak hluboko, že byly zasaženy i vrstvy pohřbené pod metry firnu. Usazeniny z různých ročních období se smíchaly, což vedlo k vyhlazení. Navíc část tající vody odtekla, což způsobilo, že mezery v ledovci klesaly ke dnu.
„Voda tam zřejmě znovu nezamrzla a koncentrovaly stopové látky,“ uvedla Schwikowská v prohlášení. „Ale místo toho odtekla a doslova je smyla.“
Tým tento proces přirovnal k vloupání se do knihovny, kde se kousky různých knih smíchají a některé jsou ukradeny úplně.
To by bylo pro budoucnost dost znepokojivé, kdyby Grand Combin, ze kterého ledovec vytéká, zažil nějakou podivnou událost. Nejbližší meteorologické stanice však naznačují, že tomu tak není. Místo toho se jednoduše oteplilo v souladu s celosvětovým průměrem.
„Z toho jsme usuzovali, že pro toto silné tání neexistoval jediný spouštěč, ale že to bylo výsledkem mnoha teplých let v nedávné minulosti,“ řekla Schwikowská. „Zdá se, že byl překročen práh, což nyní vedlo k poměrně silnému účinku.“
Je to další příklad toho, jak účinky změny klimatu překvapují i ty, kteří se jimi zabývají desítky let, a to jen zřídka v dobrém slova smyslu. „Dlouhou dobu bylo jasné, že ledovcové jazyky ustupují. Nenapadlo by nás ale, že budou tak silně zasaženy i oblasti napájející vysokohorské ledovce, tedy jejich nejvyšší část, kde se tvoří ledová náplava,“ dodala Schwikowská.
Schwikowská, která je součástí projektu Ice Memory Fundation, který se snaží shromáždit jádra z 20 ohrožených ledovců předtím, než roztají, a uložit je do globálního klimatického archivu. Corbassière měl být jedním z nich. Jádro z roku 2018 může být stále zahrnuto, ale Schwikowska říká, že většina jádra z roku 2020 je nyní k ničemu. Přechod mezi tvrdou a měkkou vrstvou v důsledku roztavení a opětovného zmrazení téměř zničil velmi drahý vrt. Plány vrtat mnohem hlouběji za účelem shromáždění dat za tisíce let byly opuštěny.
„Do Grand Combinu už jdeme pozdě.“ řekla Schwikowska.
Je možné, že blízké ledovce by mohly zaujmout Corbassièrovo místo v archivu, ale protože všechny alpské ledovce kromě dvou začínají v nižších nadmořských výškách, zbytek může být ovlivněn podobně.
„Hrozba, že se informace archivované v ledovci navždy ztratí, je velkou výzvou, které čelí vědecká komunita, protože tvoří jeden z nejlepších záznamů minulých klimatických a environmentálních změn,“ poznamenává list o situaci.
Studie je publikována s otevřeným přístupem v časopise Nature Geoscience.
