Článek
S oteplováním planety se otepluje i zmrzlá vrstva půdy pod jejími nejchladnějšími oblastmi. Podle nové odborné studie, publikované v Earth's Future, by tání této věčně zmrzlé vrstvy mohlo přinést významné zdravotní komplikace obyvatelům subarktických komunit, kvůli zvýšenému vystavení rakovinotvornému plynu radonu.
Permafrost totiž brání podzemním zásobám radioaktivního radonu v úniku na povrch.
Permafrost, vrstva země zamrzlá po více než dva roky, normálně funguje jako ochranná bariéra před únikem plynů, které leží pod našima nohama, včetně radonu. Pokud však rozmrzne, radon se může dostat na povrch a hromadit se v budovách. To představuje potenciální problém, protože radon, který se přirozeně vyskytuje a je radioaktivní, může také vést k tvorbě rakoviny.
„Je známo, že radon je po kouření druhou nejvýznamnější příčinou rakoviny plic. Kouření také zvyšuje výskyt radonu na rakovinu plic asi 26krát a kouření je v arktických oblastech až 4,4krát častější,“ uvedl v prohlášení autor studie profesor Paul Glover.
V důsledku toho by neočekávaný oblak radonu mohl představovat nebezpečné zdravotní riziko.
Pro posouzení nebezpečí, které může představovat se zvýšeným táním permafrostu, Glover a kolegové modelovali produkci radonu a to, jak by mohl plyn proudit půdou, permafrostem a budovami (včetně těch se suterény i bez), v závislosti na hloubce permafrostu a jak rychle může rozmrznout.
Model potvrdil, že permafrost funguje jako bariéra, ale také zvyšuje koncentraci radonu zachyceného pod ním až 12krát. Ukázalo se také, že u budov se suterénem by tání permafrostu mohlo vést k dramatickému a dlouhodobému zvýšení koncentrace radonu ve srovnání s úrovní pozadí.
Ačkoli není známa bezpečná úroveň radonu, po dobu až sedmi let by koncentrace mohla být vyšší než hodnota 200 becquerelů na metr krychlový, kterou několik zemí používá jako práh pro přijetí opatření. To může zahrnovat zvýšení ventilace a utěsnění trhlin.
„Naše výsledky jasně ukazují, že zadržený rezervoár radonu se může uvolňovat do suterénu budov po dlouhou dobu a zůstane nad úrovní radiačního působení po dobu čtyř až sedmi let,“ vysvětlil Glover.
Ačkoli autoři upozorňují, že výsledky jsou založeny na modelu, který vycházel z mnoha předpokladů, potenciální zdravotní rizika pro subarktické populace, zejména ty, které mají hodně kuřáků.
„Pokud by byl permafrost stabilní, nebyl by důvod k obavám.“ Nyní se však všeobecně uznává, že změna klimatu vede k významnému tání permafrostu, přičemž do roku 2050 se v oblasti Arctic Circumpolar Permafrost (ACPR) očekává 42% ztráta permafrostu,“ řekl Glover.
„Vzhledem k tomu, že v těchto komunitách neexistuje žádný historický problém s radonem a samotný plyn je nedetekovatelný bez speciálních zařízení, považujeme to za důležitou a zcela nevyhnutelnou hrozbu pro zdraví komunit severních oblastí.“
