Článek
Obří explodující krátery jsou unikátní pro ruské poloostrovy Jamal a Gydan na severu země a jinde v Arktidě se nevyskytují, což naznačuje, že klíč k této záhadě leží v krajině, uvádí se v preprintu zveřejněném 12. ledna v databázi EarthArXiv.
Vědci v průběhu let navrhli několik vysvětlení zejících děr. Od dopadů meteoritů až po exploze přírodních plynů. Podle jedné z teorií se krátery vytvořily na místě historických jezer, v nichž kdysi bublal zemní plyn vyvěrající z věčně zmrzlé půdy pod nimi. Tato jezera mohla vyschnout a vystavit půdu pod nimi mrazivým teplotám, které uzavřely průduchy, jimiž plyn unikal. Výsledné nahromadění plynu v permafrostu se nakonec mohlo uvolnit prostřednictvím explozí, které vytvořily obří krátery.
Podle nového preprintu, který nebyl zatím recenzován, však model historických jezer nebere v úvahu skutečnost, že tyto „obří únikové krátery“ (GEC) se nacházejí v různých geologických podmínkách na poloostrovech, z nichž ne všechny byly kdysi pokryty jezery.
Kryovulkanismus na Zemi: Původ velkolepého kráteru na poloostrově Yamal
Podle Nature, geologická aktivita na ledových planetách a planetoidech zahrnuje kryovulkanismus. Až donedávna byla většina výzkumu pozemského permafrostu zaměřena na inženýrství a mnoha souvisejícím jevům byla věnována příliš malá pozornost. Přestože rychlé procesy v kryosféře Země byly známy již dříve, nikdy nebyly připisovány „kryovulkanismu“.
Objev několika desítek metrů širokého kráteru na poloostrově Jamal vyvolal řadu hypotéz o jeho původu, včetně dopadu meteoritu nebo migrace hlubinného plynu v důsledku globálního oteplování. Původ kráteru Yamal lze však vysvětlit z hlediska kryosférických procesů. Zdá se tedy, že kráter Yamal vznikl zhroucením velkého pinga, které se vytvořilo v rozmrzajícím se jezeře, když se shluklo a vyschlo, což umožnilo velkému taliku (tj. vrstvě nebo tělesu nezmrzlé půdy v oblasti permafrostu) pod ním zamrznout zpět.
Pingo se zhroutilo pod kryogenním hydrostatickým tlakem vytvořeným v uzavřeném systému mrazivého taliku. Stalo se tak před dokončením mrazu, kdy jádro vlhké půdy zůstalo nezmrzlé a uložilo obrovské množství oxidu uhličitého rozpuštěného v pórové vodě. To nakonec dosáhlo nasycení plynné fáze a výsledný přetlak překonal litosférické těsnící napětí a sílu nadložního ledu. Když pingo explodovalo, ohraničení kráteru sledovalo válcový tvar zbytkového talikového jádra.
Vulkanismus formoval povrch některých větších skalnatých těles ve Sluneční soustavě, ale v současnosti je omezen na Zemi a Io. Kryovulkanismus zůstává důležitou formou geologické aktivity na ledových planetách a planetoidech.
Kráter byl nalezen v létě 2014 na centrálním poloostrově Jamal na N69.970965 E68.369575, 30 km jihovýchodně od plynového pole Bovanenkovo.
Kráter je vyjádřen jako otvor o průměru 20 m se svislými stěnami ve spodní polovině a otevřeným kuželovitým tvarem v horní polovině, obklopený parapetním hřebenem vyvrženého materiálu. Jeho hloubka přesáhla 50 m s maximální pozorovanou hloubkou 52 m naměřenou dne 16. července 2014. Otevřená prázdnota se rychle naplnila vodou a na podzim roku 2016 proměnila kráter v jezero.
Tento „efekt šampaňského“ by vysvětloval přítomnost menších kráterů kolem osmi obřích kráterů, protože obrovské kusy ledu vyvržené výbuchy mohly podle předtisku vážně promáčknout zem.
Těchto kráterů může být více, než si uvědomujeme, dodali vědci, protože voda a sediment pravděpodobně časem zaplnily některé z děr.
