Článek
Blog Jaroslava Pinkase, vedoucího týmu autorů učebnice soudobých dějin, jsem objevil nedávno. Hrubost stylu i obvinění proti mně mě šokovaly. Ale chápu to. Jarda brání své dílo. Ačkoliv mě degradoval na „kolegu Cermana“, jsme ve skutečnosti již léta přátelé a někdejší spolupracovníci. Ale léta jsme se neviděli a já nevím, jak se v útrobách ÚSTR měnily jeho názory. Nevím, jakými cestami vznikla učebnice pojatá právě takovýmto způsobem. Po přečtení jsem si uvědomil, že bych měl naše vztahy ošetřit, ale zároveň bych měl bránit i svou identitu, protože v blogu jsem mi byly přisouzeny hrozné názory, které jsem nikdy nezastával. Zkusme to takto:
Ahoj Jardo,
Léto je pro většinu lidí dobou radovánek, ale my historici se asi i nyní musíme zabývat nepříjemnou záležitostí kolem nové učebnice soudobých dějin od nakladatelství Fraus, kde jsi fungoval jako vedoucí autorského týmu. Když jsem minulý týden četl o prohlášení ÚSTR, který se distancoval od vaší učebnice, zjistil jsem, že už 30. 6. jsi vydal na platformě Seznam Medium blog Obrana badatelské učebnice dějepisu, kde se vymezuješ proti mně. Ty Jardo víš, že jsem tě jako didaktika dějepisu vždy respektoval. Během naší dlouhé spolupráce jsi mě přesvědčil o oprávněnosti skromnějších nároků na faktografii i o tom, že důležité není, co vše se řekne, ale co zůstane v hlavách posluchačů. Měl jsem také možnost poznat i tvoje názory na historii 20. století, zejména na kolektivizaci, a měl jsem pocit, že jsme se po celá léta shodovali. Uznávám i nutnost jistého soužití s tzv. revizionisty (já bych jim říkal spíš „revizionáři“).
Reagoval jsi na můj rozbor obsahu učebnice v blogu Propaguje nová učebnice dějepisu socialismus? z 28. 5. 2023. Ten jsem napsal po rozhovoru s B. Tachecí v pořadu ČRo Osobnost Plus, abych veřejnosti předložil věcný popis obsahu učebnice. V něm jsem postupně popsal obsah od začátku do konce. Není to ale jednostranný výčet nedostatků, jak tvrdíš. U některých pasáží jsem se zarazil, ale u pasáží, kde nic zarážejícího nebylo, jsem pochválil, nebo jsem jen neutrálně popsal. Nezapomeň, že jsem to psal poté, co už se o nedostatcích učebnice vyjádřil ÚSTR a nejen mě zajisté zajímalo, jaká je učebnice jako celek.
Připomeňme si kontext
Nezapomeň taky, že na začátku všeho byla velmi agresivní Výzva vašeho edukačního oddělení proti novému vedení ÚSTR, kde jste argumentovali hlavně vysokou úrovní této badatelské učebnice, již nový ředitel Ladislav Kudrna údajně neodborně kritizuje a cenzurně vám prý znemožnil ji prezentovat na festivalu European Innovation Days in Education 8.-10.3.2023. O obsahu a pojetí učebnice jste však nesdělili nic víc, než že byla oceněna a že je moderní. Na to jste se obrátili k odborné komunitě s výzvou k podpisu dvou petic. V první jste žádali radu ÚSTR o odvolání ředitele ÚSTR Kudrny, ve druhé jste žádali senát o odvolání rady ÚSTR. Já osobně nerad podepisuji něco, co jsem si nepřečetl, a tak jsem se s obsahem učebnice raději seznámil. Tvého jména mezi signatáři Výzvy jsem si všiml a popravdě jsem nevěděl, co si o tom myslet.
V celém blogu, ani v ČRoPlus, jsem ani jednou nezmínil tvé jméno, ani jsem tě z ničeho neobviňoval. Nebylo to jen s ohledem na naše přátelství, ale proto, že si skutečně myslím, že nejsi původcem myšlenkové orientace jistých pasáží učebnice, které jsou v rozporu s tím, jak tě znám. Některé teze učebnice se shodují s tím, co již předtím publikovali někteří z odborných poradců. Dále vím z vlastních zkušeností s učebnicí č. 8, že i nakladatelství Fraus má svoje závazné metody a požadavky (např. evokační fotografie, lišty po stranách, citáty). Děkuji za objasnění, že jde o metodu E-U-R. Vím, že konečná podoba učebnice je výsledkem vyjádření řady dalších lidí v průběhu posudků a schvalování.
Zajímaly mě nástroje liberálního státu
Nevyčítám ti, že učebnici bráníš, ale ty ve svém článku tvrdíš, že jsem text zmanipuloval, že jsem lhal, že prý učebnici kritizuji z pozic „dojemné obrany češství“, jako bych byl nějaký primitivní nacionalista. Tvrdíš, že recenze je psána jazykem národovecké druhé republiky, zároveň mě přirovnáváš k „normalizačním komunistům“ a komunistickému prokurátorovi Urválkovi. To jde trochu daleko, nezdá se ti?
Ty Jardo přeci dobře víš, že jsem liberál (pro někoho „konzervativní liberál“) a žádný nacionalista. A dokazuje to moje dosavadní tvorba. I já se snažím překonat národovecké pojetí dějin, ale ne tím stylem, že bych obyvatelstvo rozděloval etnicky a z majority dělal univerzální pachatele. Já kladu důraz na dějiny liberálního státu, kde jsou všichni občany, a na nástroje, které občanům slouží k udržení politického života. To je pojetí, které jsem představil v kolektivní knize Habsburkové 1740-1918. Vznikání občanské společnosti z roku 2016. Já nevyzdvihuji jen první republiku, ale celé období od prosincové ústavy 1867 až po Mnichov. (viz i článek v LN 2016, v časopisech Opera historica 2017 a Cornova 2020). Ty víš, co jsem si kvůli knížce užil. Připomenu ti, co mi tehdy vyčetl novinář Petr Zídek v LN 22. 12. 2016: „Českým Němcům není věnována ani jedna samostatná kapitola, přestože třeba Cikáni mají kapitoly hned dvě.“
Z tohoto úhlu pohledu jsem taky posuzoval vaši učebnici. Sledoval jsem, jak hodnotíte nástroje, které sehrály roli při udržování států, nebo při provádění změn. Vaše pojetí je ale nerealistické, v rozporu s historickou zkušeností. Většinou přisuzujete rozhodující roli protestním pochodům, nebo jiným marketingovým akcím, kde člověk vystupuje jako jedinec, jako herec. O vznikání a roli státních institucí se žák od vás nic nedozví, nezíská občanské kompetence. Např. v kapitole o hospodářské krizi 30. let vyzdvihujete hnutí Occupy Wall Street z roku 2011, což byla marketingová kampaň agentury AdBuster. Z toho musí být žáci úplně zmatení. Asi má jít o „evokaci“ dle metody E-U-R, ale ta má snad narážet na něco, co už žáci znají.
To, co píšu o vašem hodnocení demokracií meziválečného období a poválečného období, je bohužel pravda. Jediný státní politik, kterého hodnotíte pozitivně, je Patrice Lumumba z Konga, pravděpodobně proto, že byl zavražděn dřív, než začal skutečně vládnout. Obsah jeho reálné politiky si tak můžeme jen představovat.
První republika byla založená na právech jednotlivců, ne „čechoslovakismu“
U meziválečné první republiky označuješ za manipulaci, když jsem napsal, že ji zobrazujete jako Československo stojící na pomýlené teorii čechoslovakismu, a ne jako Republiku československou stojící na občanských právech jednotlivců. Tak jste to ale opravdu pojali. V kapitole o národnostech jste sice vespod na konci lišty vpravo uvedli, že Československo uznávalo práva mužů i žen, ale v kontextu dvojstrany naplněné výhradně příklady diskriminace, to vypadá, že tato práva měli jen příslušníci privilegovaného československého národa. Z ukázek vyplývá, že Sudetským Němcům, Židům a Romům byla upírána.
Chápu, že možná neholduješ právním dějinám, ale v norimberských zákonech byla taky garantována občanská práva mužům a ženám. Těmi však měli být jen privilegovaní Němci, zatímco Židé byli degradováni do pozice pasivních „státních příslušníků“. I v Polsku byla tehdy občanská práva hierarchizována. Vy jste převzali pojetí, které líčí RČS jako další případ tohoto druhu. O garantované rovnosti před zákonem §128 odst. 1 Ústavní listiny v učebnici nic není.
Ptáš-li se v blogu ironicky, co jste mohli udělat lépe, tak možná netvrdit, že Československo bylo prostoupeno ideologií nacionalismu. (s. 16) Uvést nejen ukázky ze vzpomínek, ale i z dokumentů. Uvést, která práva byla v RČS garantována. Uvádět správně název státu (viz dobová mapa na s. 16) .
Jsou lepší státy nebo marketingové kampaně neziskovek?
V kapitole o holokaustu vyzdvihujete vzor současné neziskovky Marka Hanise United to End Genocide (tady jsou na ní velmi nepříznivé recenze). Nápis na jeho dlani mi skutečně připadá jako velmi nedostatečný nástroj na zastavení genocidy páchané státem, a to silným státem. „Neziskovky“ existovaly již ve 30. letech, byly to různé pacifistické organizace, ale na zastavení nacistického Německa nestačily. (V Německu působila Deutsche Friedensgesellschaft).
Jakou tady získá žák kompetenci? Že v zájmu zastavení genocid se mají odbourávat státy a že se máme spoléhat na neziskovky? Za nebezpečné považuji, že zde získal celostátní reklamu Mark Hanis, který v současnosti provozuje globální síť neziskovek Ashoka, jež mají za cíl „systémovou změnu“. (V motivační příručce: „Ashoka Fellows (…) mění systémy a strukturu institucí.“) V naší republice máme „demokratický právní stát“, navádí tedy učebnice žáky, aby tento „systém“ odstranili? Hanisova neziskovka má pobočku i v ČR. Tohle je pro ně reklama k nezaplacení.
Druhým příkladem je váš výklad konce rasové segregace v USA. V HistoryLab uvádíte jako zlomovou událost marketingovou kampaň neziskovky NAACP v Little Rock v Arkansasu v roce 1957, jejímž cílem bylo zajistit skupině devíti afroamerických studentů vstup na bělošskou školu. To bylo ale možné jen díky předchozímu rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Brown versus okres Topeka z roku 1954. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo koncem segregace. Žák si odnese poznatek, že úspěchu bylo dosaženo pomocí marketingové kampaně před objektivy fotoaparátů a bude si mylně myslet, že takové kampaně jsou nejúčinnějším nástrojem i do budoucna.
Nemusí tam být všechno, ale o něčem to být musí
Kritické články, jež vyšly po prohlášení ÚSTR o distancování od vaší učebnice, upozornily na absenci řady podstatných témat, což budí otázku po vhodnosti vámi zvolené „badatelské metody“. Souhlasím, že v učebnici nemůže být všechno a chápu, že učebnice není koncipována jako souvislý výklad. Ale nejspíš by i „kaleidoskopické“ koláži citátů pomohlo, kdyby se vyjasnilo, jaký hlavní příběh chcete ve 20. století sledovat.
Myslím, že to měl být příběh liberálního státu, včetně jeho neúspěchů, protože v takovém státě teď žijeme, jeho genezi a fungování by měl občan chápat. My teď žijeme v době transformace, svým způsobem rozhodujeme, co zahodit a co ponechat. Pro mladé bude v této situaci důležitá kompetence vědět, co a jak vzniklo, co se osvědčilo a co ne. Kampaně neziskovek před fotoaparáty, ani obviňovací strategie, se neosvědčily. Mám za to, že kdybyste měli ujasněno, co chcete vyprávět, pomohlo by to i s výběrem a přehledností citátů. Ve vašem výkladu – a výklad tam je – se střetávají různé úhly, asi podle autorů, ale převažuje orientace na příběh oněch nikdy nerealizovaných papírových neosocialistických řešení.
Musím říci, že tvá obrana v blogu spíše podporuje názor, že „hodnotové zakotvení učebnice“ není úplně v pořádku. Odmítáš třeba, aby se žáci naučili kriticky uvažovat o nedostatečné právní ochraně civilistů ve válce, jelikož prý to je „prioritizace znalosti právních norem před jednáním bez ohledu na normy“. Jednání bez ohledu na normy? Ptáš se, co je pohoršlivého na větě chválící socialismus jako „vizi sociálně spravedlivé společnosti“, jež odstraní sobectví… Otevřeně ses přihlásil k názoru, že cílem sametové revoluce prý nebylo odstranění nesvobodného režimu. „Neschopnost zajistit blahobyt“ byla ale přímým důsledkem nesvobodného režimu a plánovaného hospodaření. Nesvoboda bránila osobní iniciativě. Podotýkám, že používáš manipulativně pojem „prameny“, jako byste měli učebnici plnou dokumentů, ačkoliv ji máte založenou na subjektivních názorech z rozhovorů a pamětí. Kontext prý dodá učitel, ale k čemu mu pak bude učebnice?
Jsi si jistý, že jsem text manipuloval?
Jsi si Jardo opravdu jistý, že výklady, které se neshodují s vaším úmyslem, jsou opravdu „manipulace“? Je běžné, že autorův „zamýšlený význam“ se neshoduje s tím, čeho si na sdělení všimne příjemce. Nezapomněl jsi na úvodní premisy vaší učebnice, kde „zvete k bádání s otevřeným koncem“ a tvrdíte, že „nevíte s jistotou, jak to ve skutečnosti bylo“ a že „neexistuje jediná historická pravda“? Na jednu stranu nyní na kritiku odpovídáš, že v učebnici přeci nemůže být všechno, na druhou stranu označuješ za manipulaci, jestli někde chybí „většina“ nebo uvozovky. Tam, kde nic opomenuto není, uvádíš krkolomné důvody, proč vaše podání je jediné správné – většinou argumentuješ „konsenzem historiků“, nebo že jste o problému diskutovali. Tedy vždy zkoumáš jen, kolik lidí s tím souhlasí a ne, zda to je pravda.
Připadá mi Jardo, že odhalené manipulace jsou jen tvoje wishful thinking. Tvrdíš třeba, že ve slavné větě o bytech po popravených jste prý měli na mysli osoby, které vnímaly jako „nespravedlivou“ nejen první republiku, ale i druhou republiku, okupaci a režim let 1945-48. Přitom ale v té větě jasně mluvíš v jednotném čísle. „Uvolněná místa v bytech ale zaplnili jiní, často ti, kteří vnímali předchozí politické uspořádání jako nespravedlivé.“ (s. 65)“ Rovněž zmínka o kolektivizaci jako zasloužené odplatě vykořisťovatelům ve vzpomínkách členky KSČ Lackové (s. 64), je reálná. Vaše věty chválící socialismus nejsou žádné parafráze dobových dokumentů, ani se nepodobají dobovému žargonu. Jsou to vámi napsané nové věty, které vyjadřují současný názor jisté skupiny dnešních „středně-mladých“ historiků: „Tato ideologie byla založena na představě sociálně spravedlivé vlády.“ (s. 64) „Nabízel vizi sociálně spravedlivé společnosti, ve které sobectví jedince ustoupí potřebám kolektivu.“ (s. 66)
Sám jsi o významu úvodních vět řekl v blogu toto: „Hodnotové zakotvení učebnice není nominální, v tom že je to někde napsáno. Prostupuje ale všemi výkladovými a úvodními texty.“
Kladu si otázku, jestli svým denunciačním postupem proti mně dáváš učitelům didaktický návod, jak naložit s žáky či kolegy, kteří by v učebnici četli jinak než jste zamýšleli. Zvážil jsi, že jsem zároveň otcem dcery, která je ve věku, pro který jste tuto učebnici vytvořili? Mají se rodiče bát? Učebnice mě zajímala nejen jako historika, ale i jako občana a otce. Pořád si myslím, že nejsi hlavním původcem tohoto pojetí, ale zase nemůžeme předstírat, že na vyznění učebnice mají čtenáři větší vinu, než autoři. Neutíkejte od odpovědnosti za to, co jste napsali.
Zdroje: Jaroslav Pinkas a kol., Soudobé dějiny. Badatelská učebnice dějepisu, Plzeň 2022; Mitch Yamasaki, Civil Rights Movement 1954-1968, Boston 2007; Hans Globke – Wilhelm Stuckart, Kommentare zur deutschen Rassengesetzgebung, München-Berlin 1936.
