Článek
Po zkušenostech s válkou na Ukrajině jsem čekal, že česká veřejnost už získala větší zběhlost v posuzování válečných zločinů a „ohýbací“ strategií propagandistů. Stejně jako je v mírovém životě rozdíl mezi neúmyslným zabitím při autonehodě a úmyslnou vraždou s přípravou, je i ve válce rozdíl mezi neúmyslným usmrcením civilistů, kteří se ocitnou v místě bojů, a úmyslným vražděním civilistů s přípravou. V pondělí po hrozné genocidě, kterou spáchal Hamás na izraelských civilistech, ale seznam.zpravy.cz daroval české veřejnosti nechutný rozhovor s palestinským aktivistou Yasarem Abu Ghoshem, jenž je zaměstnán na Fakultě humanitních studií UK jakožto lektor „sociální antropologie“.
Abu Ghosh z FHS UK ospravedlňuje genocidu
Ve spolupráci s novinářem Vojtěchem Gavriněvem zde pan Abu Ghosh znovu opakoval palestinské lži o tom, že izraelská armáda prý ve válkách zabíjí palestinské civilisty úmyslně, takže genocidní útok Hamásu se v jeho podání jeví jako zoufalá obrana, v níž palestinský „lid“ jen oplácí Izraeli, co sám „běžně“ dělá Palestincům.
Útok Hamásu v sobotu 7. 10. byl podle něj vlastně obranou proti Izraeli a „osadníkům utrženým ze řetězu“, kteří prý „pořádají pogromy“ na Palestince, Izrael prý „běžně unáší děti během nočních razií“. Palestinci prý žijí „ve skutečném každodenním strachu“. Abu Ghosh činí závěr: „Samozřejmě, situace, kdy neexistuje perspektiva, kdy neexistuje ani vidina možnosti mírového řešení, taková situace vrhá lidi do radikálních řešení.“ K tomu doplňme, že Abu Ghosh i novinář označují tento zlomový útok na civilisty termíny, jako by šlo o vojenský střet ozbrojenců s ozbrojenci - dle novináře šlo o „ofenzívu“, Abu Ghosh zase posuzuje přínos genocidy „z vojenského hlediska“. Přesto Abu Ghosh s vážnou tváří tvrdí, že Hamás spáchal únosy starců a vraždy dětí o víkendu jen „souhrou náhod“, kterou si prý vůbec neumí vysvětlit. Ačkoliv se obhajováním teroristů zabývá již několik let, je prý „šokovaný a nerozumí tomu“. Prý to určitě „nebyla dopředu promyšlená taktika“. Kdyby jen Izrael přestal bránit míru, Hamás by se vzdal násilí, „zúčastnil by se voleb“ a „podrobil by se demokratickému režimu“. (Jako Palestinec musí vědět, že Hamás žádné volby nepřipouští, vládne násilím.) Abu Ghosh říká, že „netvrdí, že existuje kauzální řetězec“, přesto to v rozhovoru několikrát řekne. „Že pogromy, zabíjení, vraždění Palestinců (…) jsou každodenní realita. A to vyprovokuje oheň.“
Skromný palestinský propagandista placený na české univerzitě dokonce naznačil, že sobotní útok si Netanjahuova vláda sama nějak zařídila. Prý „Netanjahu potřeboval válku s Hamásem, aby vykompenzoval katastrofální ztrátu podpory při prosazování soudní reformy.“ Zřejmě tedy častokrát opakované selhání izraelských tajných služeb nebylo až tak nechtěnné….
Úmyslné vraždění dětí musí zůstat mimo pravidla války
Nemusím snad říkat, že právě takováto rétorika obviňující Izrael z vražd dětí, posloužila k ospravedlnění i k motivaci genocidního útoku ze soboty. V určitém smyslu jde nyní víc o udržení pravidel války. To, co jsme viděli v sobotu, bylo totiž novinkou i v historii arabského terorismu (přinejmenším od dob druhé intifády).
Dosud byly židovské děti zabité při cílených útocích většinou „kolaterální obětí“, ne hlavní cíl. Na příklad od odstřelovače, který mířil na dospělého (smrt Shalheveta Passe), nebo vrhačů kamení, kteří mířili na řidiče jedoucího auta (smrt kojence Jonatana Palmera, smrt Adely Biton). Výjimkou bylo zcela úmyslné vyvraždění rodiny Fogelů v Itamaru v březnu 2011, kdy pachatelé úmyslně podřízli i dvouměsíčního kojence. To však spáchali dva osamocení pachatelé, nebyli vysláni ani jedním ze dvou palestinských polostátů (pásma Gazy, ani Palestinské autonomie). Úmyslné byl raketový útok z pásma Gazy na školní autobus 7. 4. 2011, jemuž padl za oběť šestnáctiletý Daniel Viflic. Zde šlo o akci hamásovského státu, ale dítě bylo usmrceno „na dálku“. Nebylo při tom zásluhou teroristů, že v autobuse už bylo jen málo dětí a zabitých nebylo víc.
Při „necílených“ raketových útocích hamásovského státu útočník oběť bezprostředně nevidí, ale i tehdy umíraly židovské děti. Nešlo o náhodu. Úmysl zasáhnout civilisty včetně dětí prozrazovalo u těchto útoků nejen zacílení na civilní objekty, ale i načasování. Docházelo k nim většinou v sobotu, když jsou židovské rodiny na svátky pohromadě doma, nebo ve všední den ráno, když jdou děti do školy, nebo odpoledne v době, kdy se lidé vrací z práce a vyzvedávají děti ze školek a škol.
Sobotní útok byl přelomovou novinkou – hamásovský stát nařídil úmyslný a frontální útok na civilisty v obcích kolem pásma Gazy. I když museli zpočátku překonat vojenské stráže na hranici, cílem útoku byli civilisti v obcích za hranicí. Mezitím již byla u padlých arabských útočníků objevena i metodická příručka, která potvrzuje, že teroristi sbírali informace o vnitřním životě zacílených kibuců a měli návod, jak se kam dostat. Jako Palestinec musí Abu Ghosh vědět o hamásovské tiskové agentuře Maan, která se chlubila, že Hamás má připraveny všechny fáze útoku. Nešlo o improvizaci, nešlo „souhru náhod“. Šlo o naplánovanou genocidu.
Izraelská armáda nezabíjí civilisty úmyslně
Velkoplošné lhaní pana Abu Ghoshe a novináře Gavriněva o tom, že Izrael úmyslně zabíjí palestinské civilisty ale působí na českou veřejnost důvěryhodně díky dlouholeté praxi našich i západních médií, kdy se o reakcích izraelské armády mluví obecně jako o „odvetě“ a o zabitých teroristech se mluví neurčitě jako o „Palestincích“. Vzniká tak dojem, že izraelská armáda reaguje na palestinské teroristické útoky trestným zabíjením civilistů, kdy je izraelským vojákům buď jedno, koho trefí, nebo civilisty zabíjejí úmyslně. A taky se i úder na hamásovské „vojáky“ vydává za útok na civilisty. Ve skutečnosti mají izraelské údery vždy nějaký vojenský cíl, nikdy nejde o úmyslné útoky na civilisty a už vůbec ne na děti. Německá veřejnoprávní televize Phoenix teď revolučně změnila terminologii a hovoří ve zpravodajství o tom, že Izrael provedl opatření s cílem „vyřadit vojenské prostředky Hamásu“, nebo „zasáhnout vojenské velení Hamásu“. Zkrátka už nemluví o „odvetě“, ale řeknou, že to mělo nějaký cíl. Nestojí to mnoho slov. I u nás už mnozí pochopili taktiku Hamásu, jejímž cílem je maximalizovat množství vlastních civilních obětí, zejména dětí. A k úspěchu této taktiky teroristé potřebují novináře jako je pan Gavriněv a propagandisty jako je pan Abu Ghosh. Izrael na tuto taktiku upozorňuje již dlouho, ale evropská média to dosud ignorovala.
Nyní se přímo před našima očima odehrává drama, kdy izraelská armáda sama varuje civilisty v severní části pásma Gazy před svým útokem a vybízí je k odchodu, zatímco Hamás jim staví do cesty zátarasy a snaží se je udržet na místě. Mrtví pro ně mají větší cenu. Jen na okraj, Palestinci nemusí tu vzdálenost ujít pěšky, mají auta, proto ty zátarasy Hamásu. Podotýkám, že izraelská armáda to tak dělala i dřív. Před každým leteckým úderem varovala letáky civilisty v místě bojů, aby se včas zachránili.
I tady ovšem zasáhl další expert z Fakulty humanitních studií UK, pan Jan Bierhanzl, organizátor stávky za vyšší platy, který na síti X (twitteru) nasdílel foto o tom, že „Gaza je srovnávána se zemí“ a přesun obyvatelstva by prý „znamenal humanitární katastrofu“! Kdyby Izrael chtěl civilní objekty v Gaze plošně zbourat, mohl by to udělat snadno a rychle. Ale Izrael tak nejedná. Místo toho se snaží bojovat i v hustě zastavěné urbánní oblasti tak, aby zasahoval jen vybrané vojenské cíle a minimalizoval vedlejší škody, což je nesmírně obtížné. Evakuace civilistů z místa bojů je humanitární opatření, dělá to i Ukrajina. Humanitární gesto pana Bierhanzla by vedlo k zbytečné smrti desetitisíců lidí.
Češi soucítí s Izraelem, média jim vnucují Palestinu
Rozhovor zveřejněný na našem nejčtenějším webu, v němž hovoří zaměstnanec veřejné vysoké školy, svědčí o tom, že v České republice požívá novodobý antisemitismus silnou podporu. Ne početností stoupenců mezi lidmi, ale tím, že je podporován institucemi, které tu nastavují měřítka. Díky tomu je nový antisemitismus společensky in, kritika arabských teroristů byla dosud tabu. Obsahově i argumentačně jde o návrat k „antisionismu“ z doby totality. Není náhoda, že i dnes stojí na straně palestinských teroristů stejné instituce, které ve veřejné sféře prosazují kluzké přehodnocení socialismu. Je to asi nejkřiklavější případ recyklace dogmat totalitního režimu, o níž jsem mluvil obecně v rozhovoru s Barborou Tachecí v ČRo Plus 17. 5. 2023.
Než jsem se přiměl k tomu napsat tento komentář, vyprodukoval seznam.zpravy další článek z pera Terezy Šídlové, v němž zesměšňuje soucit s Izraelem jako „českou obsesi“. Odkud se bere česká „obsese s Izraelem“, ptá se. Na to mohu paní redaktorce odpovědět. Bere se od soucitu s Židy obklíčenými přesilou nepřátel v roce 1948 a v roce 1967, která Čechoslovákům připomínala naši situaci v roce 1938. Už před paní Šídlovou vadil soucit s Izraelem normalizačnímu režimu, takže Rudé právo vydalo pro rozptýlení „nesprávných představ“ edukační brožuru Františka Kolára Sionismus a antisemitismus a ČsT točila edukační reportáže. S falešnou mírovou rétorikou máme tedy dlouholeté zkušenosti, ale zdá se, že naši mediální pracovníci a část humanitních vědců ji buď nezná, nebo se rozhodla ji úmyslně recyklovat.
Jehličkova iniciativa pro Palestinu a média
Právě z řad humanitních vědců a z temného polosvěta neziskovek vzešla kdysi jakási iniciativa, k níž údajně patří i pan Abu Ghosh. Seznamu.zpravy namluvil, že je to iniciativa „Ne naším jménem“. Ve skutečnosti jde o skupinu lidí kolem někdejší české pobočky International Solidarity Movement (ISM), kterou dnes zosobňuje pan Zdeněk Jehlička. Ten na svém webu neustále spisuje nějaké tiskové zprávy, stížnosti na reportéra ČT Davida Borka a prohlášení proti Izraeli, které mu pak podepisuje určitá skupinka lidí, která o sobě občas tvrdí, že jsou jakousi iniciativou, jejíž jméno však neustále mění. Někdy se vydávají za humanitárně orientované Židy, kteří se nebojí kritizovat Izrael, jindy zase za představitele obou táborů, kteří se vyznačují nadlidskou mírou objektivity. A pak k nim patří i údajní humanitní vědci. Mezi signatáři se objevují marxista Pavel Barša, pracovník Ústavu politologie FF UK, historik Matěj Spurný, duální pracovník Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, historik Vít Strobach, jenž kdysi působil na FF UK, anarchista Matěj Metelec, jenž je redaktorem A2larm a zároveň je placen jako pracovník vydavatelství FF UK. Stálicí je vždy paní Markéta Hrbková, jež se někdy označuje za básnířku, jindy za překladatelku. Paní Hrbková argumentuje tím, že je dítětem jednoho z Wintonových dětí, což má být asi záruka nezaujatosti. Obsahově jsou však tato prohlášení vždy recyklací socialistické mírové rétoriky.
Pan Jehlička neváhal a hned po genocidním útoku ze soboty vydal jménem těchto humanistů prohlášení, kde za viníka označil Izrael. (Šířil mu to Čulík v Britských listech.) Pachatelem činu bylo prý násilí. Jelikož násilí ale nechce z prostoru pásma Gazy odejít, svolal pan Jehlička na neděli 15. 10. 2023 demonstraci proti „cyklu násilí“. Pokud však vyjdeme z hypotézy, že „násilí“ se nepáchá samo, ale páchá ho palestinský Hamás, tak bude asi účinnější plán izraelské armády Hamás zneškodnit. O shromáždění napsal poutavou reportáž pro seznam.zpravy znovu novinář Vojtěch Gavriněv, jenž si přitom vymyslel údajnou přeživší holokaustu „Evu Urbanovou“. Ta prý měla na demonstraci promluvit proti Izraeli. Nejspíš ale měl na mysli Hrbkovou, která tam opravdu mluvila. O „Evě Urbanové“ nic zjistit nelze.
Seznam.zpravy zveřejnil na podporu skutečného humanismu rovněž článek pana Milana Rokose, v němž varoval, že Palestinci v horách Palestinské autonomie jsou prý vystaveni bezuzdnému násilí ze strany židovských osadníků. Dle vzoru Rudého práva článek ozdobil fotografií plačícího palestinského otce, teroristické útoky Palestinců na osadníky zamlčel a místo toho tajemně sdělil, že: „Schopnost Palestinců pomáhat ohroženým komunitám je omezenější než kdykoli předtím.“ Lenka Glisníková ve svém příspěvku o rozbombardovaném pásmu Gazy tvrdí, že šlo o „odvetu“ (sic!) a konstatuje, že nikdo nemůže Palestincům kázat o morálce. Své místo na čele skutečného humanismu však seznam.zpravy potvrdil zveřejněním komentáře Michala Komárka, v němž jsme se dověděli, že palestinské životy nemají pro Izrael žádnou cenu.
Ovšem měřítka určují také veřejnoprávní média. Zatímco ČT je za nového generálního ředitele korektní a dokonce obnovila pojem „terorista“, web IRozhlas poskytl své prostředky k propagandě oné skupinky kolem pana Jehličky. Redaktorka Alena Košlerová vytvořila rozhovor s panem Liborem Liebermannem, v němž jsme se dověděli, že Izrael je apartheid. Genocidní útok Hamásu byl opět vylíčen jako zoufalá obrana palestinského lidu. IRozhlas odvysílal: „Pravděpodobně sehrály roli zoufalé podmínky, které panují v Gaze kvůli izraelské blokádě.“ Viníkem byl opět sám Izrael.
Jsou to pořád stejné mírové argumenty a polopravdy, které se tu točí od dob socialismu. Už bychom se měli naučit jim odolávat. V úterý stávkovala Fakulta humanitních studií UK, aby získala víc peněz od státu. Protest organizoval Bierhanzl a podporoval ho i Abu Ghosh. Argumentují heslem „kvalita není zadarmo“. Ale „práce“ humanitních vědců, kteří jen opakují fráze a nechtějí si o problému něco zjistit, navíc po takové události, moc kvalitní není. Ti si nezaslouží finanční podporu státu.
