Fritz Haber: Zvrácený vědec, který vymyslel Yperit i Cyklon B a dostal Nobelovu cenu

Fritz Haber se narodil 9. prosince 1868 v pruské Vratislavi do rodiny bohatého prodejce drogistického zboží. Vyrůstal uprostřed polic plných nejrůznějších jedovatých látek, které se staly jeho vášní. Už jako dítě začal naplno věnovat experimentální chemii.

Paradoxně byl vědec-lidumil, ale bohužel také fanatický vlastenec, naprosto oddaný Německu. Nic na tom neměnila skutečnost, že celá jeho rodina byla židovského původu. Stal se ředitelem Institutu císaře Viléma a vedl zde chemický výzkum. Byl považován za skvělého vědce a přátelil se s Albertem Einsteinem.

Fritz Haber měl podivný „dar“. Vše, co vynalezl, se stalo nástrojem smrti pro miliony nevinných lidí.

Ještě před 1. světovou válkou přinesl světu svůj první velký vynález - výrobu „dusíku ze vzduchu“. Jednalo se o průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku. Důvodem bylo vyřešení základního problému zemědělství, nízké úrodnosti obdělávané půdy. Řešením byl vývoj syntetických hnojiv na bázi dusičnanu amonného. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo jednat o „ďáblův dar“.

Dusičnan amonný je totiž zároveň i základní složkou moderních trhavin. Díky ní mohly válčící státy během 1. i 2. světové války vyrábět miliony tun výbušnin, bez kterých by nebylo vůbec možné tyto války vést. Jednoduše řečeno, každý granát či bomba, která byla svržena na evropská města, byla vyrobena jen díky němu. Smutné prvenství…

V roce 1914 začala první světová válka. Pro Habera to byl impuls k naprosté změně svých výzkumů. Držel se totiž hesla „V míru pro lidstvo, ve válce pro císaře“. Zatímco jiní vědci se zcela distancovali od jatek v zákopech (například Einstein odjel do Švýcarska), Haber napnul své síly k jedinému cíli - vítězství ve válce. A tak se z něj přes noc stal otec chemické války.

Jeho úvaha byla jednoduchá; nekonečnou zákopovou válku ukončíme jedině tak, že prolomíme nepřátelské linie. Zároveň však chtěl ušetřit co nejvíce životů německých vojáků. Výsledkem byla naprosto šílená teorie: Pokud vymyslíme plyn, který bude tak jedovatý, že otráví všechny vojáky v nepřátelských liniích, naši vojáci beze ztrát projdou územím nikoho, prolomí obranu a vyhrají. Bohužel pro miliony vojáků, dusících se v blátě zákopů jedovatými plyny, byla tato teze německou armádou přijata.

22. dubna 1915 provedl první skutečný útok chemickými zbraněmi v dějinách. U města Ypres nechal vypustit 170 tun jedovatého chloru z tlakových lahví umístěných na šesti kilometrovém úseku fronty. Nasazení dokonce osobně velel. Výsledkem bylo 7.000 mrtvých a raněných britů, většinou oslepených. Průlom se však nezdařil.Těžko říct, zda za to trpěl výčitkami svědomí, jeho žena však ano. Po tomto útoku spáchala sebevraždu jeho služební pistolí…

V roce 1917 přišel s ještě horší látkou - hořčičným plynem. Ten je založen na reakci chloridu sirnatého a ethylenu a působí nejen při vdechnutí, ale i při pouhém styku s pokožkou. Poprvé byl nasazen opět u města Ypres. Odtud také vznikl jeho používaný název - Yperit.

Po těchto útocích začaly bojové plyny používat i další bojující státy, a to proti Německu. Tak vznikl Fosgen a Sarin, které používali Britové a Francouzi. Výsledkem byla jen další hrůzná jatka v zákopech a pomalá smrt milionů otrávených vojáků na obou stranách bojiště.

Za své „dílo“ byl v roce 1918 jako první člověk v historii postaven před mezinárodní soud za zločiny proti lidskosti. Byl veřejně označen za válečného zločince, ovšem zároveň s tím mu byla udělena Nobela cena za chemii. A to právě za výrobu amoniaku ze vzduchu, díky kterému bylo možné zúrodnit miliony hektarů dosud mrtvé půdy. Jeho největší životní dílo mělo teprve přijít…

V roce 1920 se Německo potýkalo s katastrofální inflací, chudobou a válečnými reparacemi. Potácelo se na hranici hladomoru, který zvyšovalo přemnožení krys a dalších hlodavců, kteří ničili už tak malé zásoby potravin v sýpkách a skladištích.

Fritz Haber se opět rozhodl pomoci Německu i lidstvu. Zjistil, že nejúčinnějším prostředkem proti všem škůdcům je jeden z nejprudších jedů, kyanid. V praxi je ovšem jen těžko použitelný. Haber vymyslel způsob, jak jej derivovat do formy krystalů. Ty byly uchovávány v obyčejných plechovkách. V praxi se pak zamořená skladiště a sila hermeticky uzavřela, krystaly se vysypaly dovnitř a reakcí se vzduchem se kyanid uvolnil do plynného skupenství, které otrávilo vše živé. Byl to dokonalý prostředek, levný a účinný.

Cyklon B byl dán do výroby v roce 1924. Během několika let si získal obrovskou oblibu a Haber byl za něj opět oslavován. Používala jej především armáda ve svých skladech.

Nejširšího využití svého posledního vynálezu se již Haber nedožil. V roce 1933 jako Žid emigroval z nacistického Německa, aby pak o rok později zemřel ve Švýcarsku.

Jeho odkaz je skutečně truchlivý. Cyklon B se stal hlavním vyhlazovacím prostředkem v koncentračních táborech. Od roku 1941 do roku 1945 jím bylo v plynových komorách otráveno přes 13 milionů lidí. Největší paradox je, že v plynových komorách zemřeli i členové jeho vlastní rodiny, která byla kompletně vyhlazena.

Fritz Haber se stal prokletou postavou 20. století a ukázkou toho, jaký výsledek má věda, když postrádá lidskost a svědomí. Jen málokdo v dějinách má na rukou krev tolika lidí, jako on. Přitom nic z toho nebylo jeho hlavním záměrem…

Zdroje: