Článek
Představte si situaci, že při návratu domů zjistíte, že váš byt vykradl zloděj. Po nahlášení krádeže vám policie namísto podpory oznámí, že si za to můžete sami, protože jste neměli dostatečně bezpečný zámek. Přijde vám to absurdní? Bohužel je to tak, že přesně taková logika se často uplatňuje v případech obětí internetových podvodů.
Internetová kriminalita jako nová realita
Digitální doba přinesla nespočet výhod, ale protože lidské plemeno je vynalézavé, podvodníci objevili v digitalizaci novodobý zlatý důl. Kyberzločiny jako jsou phishing, falešné investice nebo podvody na seznamkách se dnes dějí na denní bázi. A nic na tom nemění ani to, že o nich média pravidelně informují veřejnost.
Ačkoli se může často zdát, že oběti podvodů jsou zasaženy pouze finančně, dopady mohou být mnohem hlubší včetně vzniku traumatu, který ještě zhoršuje obviňování obětí ze strany okolí. Veřejnost má tendence hledat příčiny kyberkriminality v chování samotných obětí: „Nemáš klikat na podezřelé odkazy“, „Lidská blbost nezná hranic“ nebo „Proč ses nechal nachytat na tak zřejmě podvodnou reklamu?“ Tento přístup však jen přidává obětem na stresu a ztěžuje jim hledání pomoci.
Příklady z české reality
Internetoví podvodníci znají dobře svoji cílovou skupinu, a protože jsou ve svém „oboru“ specialisté, dokážou zmanipulovat svoji oběť.
V jedné z diskuzí zmiňuje paní M., že se dostala do životní situace, kdy měla těžké zdravotní problémy, na které její manžel reagoval odchodem k mladší, zdravé ženě. Celá situace pro ni byla nesmírně bolestná, kolik ran osudu je asi člověk schopen unést, než se zhroutí? Pak se ale objevil člověk, který o ni jevil zájem, pravidelně se jí ptal na její pocity, zdraví a byl jí v těžkých chvílích oporou. Těšila se na jeho časté zprávy, které pro ni byly tolik potřebnou vzpruhou. Když se pak tento člověk dostal do potíží, neváhala mu vypomoci. Naštěstí se vzpamatovala včas a narozdíl od méně štastných jedinců mu neposlala veškeré úspory, nevzala si půjčky ani neprodala svoji nemovitost.
Velmi smutné je i to, že paní M. zmiňuje, jak je jí za své chování trapně a nerada jej přiznává. A priori očekává výsměch od ostatních diskutujících. Přitom právě pochopení psychologie oběti by mohlo alespoň některým krádežím zabránit.
Dalším případem je padesátiletý pan J., který naletěl podvodníkům vydávajícím se za bankovní poradce. U něj je zase šokující, jak rychle mohou lidé přijít o své úspory. Pan J. přišel bohužel o 300 000 Kč a při hlášení trestného činu se setkal s nepochopením: „Měl jste být opatrnější,“ slyšel od policisty.
Podobný osud potkal i mladou ženu V., která přišla o 50 000 Kč, kdy si sjednala úvěr kvůli falešné investici inzerované na sociálních sítích. Místo podpory se od rodiny dočkala obvinění z nezodpovědnosti. „Dostala jsem se do situace, kdy jsem si případ stále vyčítala, ale reakce okolí mě drtila ještě víc,“ uvedla paní V. Přitom se dá říct, že škoda 50 000 Kč patří spíše k těm nižším.
Jak pomoci obětem
Všimli jste si, že společnost má tendenci oběti internetových podvodů stigmatizovat kvůli představě, že „chytrý člověk se nenachytá“? Tento přístup nejen škodí obětem, ale také odrazuje ostatní od toho, aby podvody hlásili, protože kdo by chtěl být považován za hlupáka? Přitom je známo, že oběťmi se stávají i lidé vzdělaní, neboť je nachytají podvodníci, kteří jsou ve své práci zběhlí a dokážou oběť perfektně manipulovat.
Výsledkem je, že pachatelé nejsou stíháni a kriminalita narůstá.
Důležité je, aby společnost přijala zodpovědnost za vzdělávání a prevenci. Každý z nás může šířit osvětu a zároveň podporovat oběti těchto kriminálních činů. Měli bychom pochopit, že oběti potřebují i psychologickou pomoc a rychlý přístup k právní asistenci.
Vinit oběti z jejich osudu je zjednodušená a škodlivá reakce, která brzdí celkový boj proti internetové kriminalitě. Musíme si uvědomit, že vůči podvodníkům je zranitelný každý z nás – bez ohledu na věk, vzdělání nebo digitální dovednosti.
Namísto toho, abyste se v diskuzích holedbali, že „oběť byla hloupá a chamtivá a tohle ji aspoň naučí“, měli byste si sednout se svými příbuznými a v klidu s nimi probrat fakt, že na internetu jsou nebezpeční profesionálové, kteří ovládají způsoby manipulace, které mohou fungovat na každého z nás. Pocit, že „mně se to stát nemůže“, totiž otupuje opatrnost a je největší zbraní v rukách internetových podvodníků.
