Článek
Pracovat pod někým, kdo má vysoké nároky, a k nelibé poznámce nikdy nemá daleko, může být čiré peklo. První působení Steva Jobse ve firmě Apple bylo pro jeho kolegy peprné, jelikož díky svým tyranským tendencím a nezdravým sklonem k perfekcionismu nešetřil nadávkami, a ty, kteří ho zklamali, neváhal před ostatními ponižovat. Když mu jeho kolegové představili nějaký nápad, nebo nový systém na kterém pracovali, větu „je to začátek“ mohli brát v podstatě jako kompliment. Skutečnou pochvalu a nadšení si od něj vysloužili jen ti nejlepší, zpravidla stejní perfekcionisté jako on, a i tak si nemohli být jistí, že je další den nezpraží, jako by zapomněl že je den předtím vychvaloval. Také byl znám svým šarmem, měl charisma, kterému dokázal odolávat jen málokdo (například Bill Gates), a bylo mu vlastní lhát a zkreslovat realitu, čemuž pracovníci Applu začali říkat „Stevevo pole zkreslení reality“ podle StarTreku.
Jakkoliv kruté a neetické jeho metody motivace kolegů a podřízených byly, nedá se upřít, že byly efektivní. Pomocí zmíněného pole zkreslení reality několikrát dokázal přesvědčit svůj tým, že dokážou věci, které se jim zdály nemožné. Také ho obratně používal k tomu, aby si přivlastnil nápady ostatních, s tím že jeden den si nápady svých spolupracovníků vyslechl, někdy se jim i vysmál, a další den s tím samým nápadem přišel sám, zdánlivě přesvědčen že byl jeho vlastní. Přestože může být práce s takovým člověkem nesnesitelná, může být stejně tak velmi naplňující a vzrušující, jak vykazují mnohé výpovědi inženýrů a designérů Applu a Pixaru, kde Jobs působil. Pokud chceme změnit svět, tak to za to očividně stojí, a perfekcionismus společně s vysokými nároky jsou na místě. Pokud však se stejným nasazením vedeme projekt či firmu, která v lidech nevzbuzuje pocit, že tvoří něco jedinečného, žádnou slávu, uznání ani lásku samozřejmě čekat nemůžeme.
Co nás Steve Jobs může naučit
Přestože Steve Jobs nikdy své nátuře, která ho vybízela k tomu vše řídit, vždy mít poslední slovo a jít si tvrdě za svým neuniknul, při svém návratu k Applu již dokázal do jisté míry své změny nálad a tyranské tendence kontrolovat, a přece jenom po letech mimo svoji firmu trochu dospěl. Nejzajímavější poznatky, které si z jeho vůdcovského stylu můžeme odnést jsou následující:
Soustředění: Když se Jobs k Applu vrátil, firma byla ve velkých problémech. Nabízela velkou škálu produktů, ale většina byla průměrné či podprůměrné kvality. Jobs se proto rozhodl většinu zrušit, a místo toho se zaměřit na čtyři skvělé produkty, každý pro jiný typ spotřebitele. Skvělou analogií pro princip soustředění je rozdělávání ohně pomocí lupy - pokud energii slunečních paprsků soustředíme na jeden či více malých bodů, oheň rozděláme snadno.
Zjednodušení: Úplně první marketingová brožura Applu deklarovala že „Jednoduchost je nejvyšší formou sofistikovanosti“, a jde o princip, který si Jobs bral k srdci celý život. Pokud se zaměříme na podstatu věci, a zbavíme se nezbytných komponentů, v případě produktu jsme schopni zákazníkovi nabídnout něco co se používá intuitivně a s lehkostí, a v případě problémů jsme schopni se na věc dívat pragmatičtěji.
Ohýbání reality: Tento poznatek je třeba brát s rezervou, jak se však říká, kde je vůle tam je cesta. Jobs rád stanovoval nereálné termíny, které jeho tým, a později i celou firmu hnaly za rychlejší a efektivnější prací, a chtěl po lidech zdánlivě nemožné cíle, kterých k vlastnímu překvapení často dosáhli.
Reprezentace: Jak se Jobs velmi brzy naučil, můžeme přijít s tím nejlepším produktem na světě, ale pokud jako dobrý produkt nevypadá, nikdo o něj ani nezavádí. První dojmy jsou zkrátka důležité, a proto dobrá reprezentace je klíčová nejen v byznysu, ale i v životě.
Nabídka tvoří poptávku: Na jedné z prvních schůzek Jobsova týmu, který vyvíjel inovativní osobní počítač McIntosh, zazněla otázka, zda by měl tým provést průzkum trhu. Jobs byl proti - věřil, že zákazníci nevědí co chtějí, dokud jim to neukážeme. Lidé také zprvu nevěděli, že by chtěli něco jako je telefon, internet a tak dále.
Netolerance „béčkových“ hráčů: Pokud chceme dokázat něco výjimečného, vyhrát šampionát, či efektivně řídit stát, potřebujeme jen ty nejlepší. Jobs nikdy netoleroval lidi, kteří neodváděli takový výkon, jaký od svého týmu očekával, a těch, které vnímal jako „béčka“, se s lehkostí zbavoval.
Směřování k dokonalosti: Jobs nikdy nebyl s čímkoliv jen tak hned spokojený. Fanaticky piloval každý detail, a řešil každý malicherný problém, dokud neměl pocit, že je jeho produkt dokonalý. Ani my, pokud chceme odvést dobrou práci, bychom neměli být se vším hned spokojení.
Steve Jobs ukázal, že kombinace charisma, perfekcionismu a vysokých nároků může z tyrana učinit efektivního lídra. Byl to posedlý člověk, kterému záleželo na jeho práci a produktech mnohem více než na výdělku. Takové vedení samozřejmě není pro všechny, ale z „áčkových“ hráčů dokáže vyždímat nevšední výkony. Kromě toho světu ukázal i důležitost kontaktu tváří v tvář, pokud jednáme s lidmi, důležitost znalosti jak detailů, tak věci jako celku, a mnoho dalšího.
Zdroje:
Isaacson, Walter. 2015. Steve Jobs. London, England: Abacus.
